Měli bychom si připomenout, co všichni tito naši koaliční vůdci říkali ještě před několika týdny. Krize se nás nedotkne, možná trochu poklesne růst. Uvědomme si, že slovo krize se v jejich ústech objevilo, až když ODS prohrála volby. Na někoho se to hodit musí.

Měli bychom však neméně pozorně sledovat naši opozici, které najednou vůbec nejde o vládnutí za krizové situace, ale o to, aby se v tom koalice vymáchala ještě více. Namísto spojení sil a odpovědného přístupu se hraje o to, čím hůř, tím lépe. Opozici je úplně jedno, kdo to odskáče.

Delegáti kongresu ODS se jednoznačně rozhodli, že tam toho statečného muže Mirka ještě nechají, protože jen tak dá stihnout dodělat pár jejich vlastních rozjetých kšeftů. Musí to být velké kšefty, když se v boji o pozice v této straně neváhá kupovat členství a hlasy na kongres za peníze, párky a pivo.

ODS tak na svém 19. kongresu vstoupila mezi ryze účelové organizace, něco jako KSČ po svém XVII. sjezdu. Čestný předseda a otec zakladatel to vycítil včas a zřekl se nezdárné dcerky, aby kvůli jejímu blížícímu se krachu neměl zbytečné výdaje.

Opozice kupodivu nenabízí dohodu o rozumné správě země v období nastupující hospodářské krize, opozice koketuje s jakousi pseudotolerancí operetního předsednictví České republiky v EU, aby bylo více míst u stolu na recepcích a pokračovaly kšefty, na kterých má podíl. Po nás potopa a nad námi svítá, to všechno v jednom. Bandita či hrdina - my jsme jedna rodina.

Není třeba čekat na to, až někdy někdo kolem roku 2015 napíše Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti II . Je třeba si brát poučení už nyní z toho, co kolem sebe vidíme a slyšíme teď. Říká se, že někde v textu Poučení nebo v materiálech stranických sjezdů je v jedné pasáži věta, že v roce 1968 stála celá naše společnost na pokraji propasti . O kus dále v jiné pasáži pak stojí, že od té doby učinila naše společnost pod vedením KSČ významný krok vpřed .

Nikdy nebude problém napsat o čemkoliv spoustu slov na téma, jak to bylo doopravdy... Připomeňme jenom ten neuvěřitelný přehršel blábolů na téma: Jak jsem vyhrál sametovou revoluci .

Problém je v tom, že po přestálé hospodářské krizi nebude úplně jednoduché obvinit v západní centrály, domácí revizionisty a exponenty pravice, tak, jak tomu bylo v Poučení , stejně jako bylo o dvacet později jednoduché obvinit za všeho komunisty a Sovětský svaz. Obávám se, že jediný způsob jak se tomuto hledání viníků krize ex post vyhnout, je učinit něco hned.

Ze všeho, co jsme až doposud slyšeli, vyplývá jediné. Zaplatit to celé mají ti nejzranitelnější a nejpotřebnější. Platit budou jen částečně finančně, zaplatí především sociálně a existenčně. Odpovědní lidé nedělají nic, anebo to důsledně tají. Poražený už je známý a vítězové nebudou. Není kam přeběhnout.

Myslím, že z počátku hospodářské krize vyplývá jediné základní poučení. Těm, které jsme volili, je to úplně jedno. Mají své jisté a o svých platech a prebendách si rozhodují sami. To je k nezaplacení. Na všechno ostatní je trh a jeho neviditelná ruka, která skrytá šátrá v kapsách potřebných a zjevená sedí před parlamentními a kongresovými výbory a natahuje se, vyzbrojena velkou čepicí...