Přiznávám, že v posledních letech byl terčem neuvěřitelně vtipné a ostré satiry v britských médiích především George Bush, protože satira je "news driven", vychází z absurdního chování politiků, které se octne ve zprávách, a královna si v posledních letech dává hodně pozor, aby se nezavdávala příčinu k satirické ironii v médiích.

Anglická královna byla terčem ironických či posměšných scének především v osmdesátých a devadesátých letech v pořadu Spitting Image, předobrazu českých Gumáků, a to především v době, kdy britská královská rodina trpěla celou řadou sexuálních skandálů. Dodneška je - pravda, často spíš láskyplně - v televizi ironizována. Zesměšňován pro svou poněkud "havlovskou" nepraktičnost bývá v televizi často princ Charles.

Psal-li jsem o karikaturách politiků či jejich zesměšňování v televizi, chtěl jsem tím naznačit, že v kultuře, kde si nikdo nesedá před nikým na zadek, nepůsobí údajné výroky europoslanců před Klausem tak "šokujícím způsobem" jako pro mnohé lidi v České republice. A vskutku, nikoho, kdo "skandál" sledoval ze zahraničí, Cohn-Benditovy výroky nerozčílily - lidé, kteří se na situaci dívají ze západní zkušeností, je považují za součást normálního demokratického provozu. Mě na celé věci upoutal především tento rozdíl mezi vnímáním tohoto "konfliktu" v ČR a na Západě. Když jsem v sobotu v Praze na letišti viděl palcové titulky českých novin, pojednávající o tomto konfliktu, ani na okamžik mě nenapadlo, že by mohl mít pravdu Klaus. Proto mě zvlášť zajímá, že tolik lidí zaujalo opačné stanovisko. Velmi užitečné je uvažovat o tom, proč tomu tak je. Člověk se učí pořád.