Indie je přímo rájem po takováto zvěrstva. Shodou zvláštních okolností se dozvídáme pouze o některých; v opačném případě by pro jejich četnost musely jít ostatní světové události stranou. Jen v průběhu několika minulých měsíců byly stovky lidí pobyty v Orisse, Karnatace, Kerale nebo Andhře. Roku 1993 přišla při nepokojích v Bombaji o život více než tisícovka lidí, zatímco policie nečinně přihlížela rabování a plenění. O devět let později byly ve státě Gujarat zavražděny přes dva tisíce lidí, další tisíce žen znásilněny, desítky tisíc domů vypáleny gangy v šafránových róbách, a to za tiché asistence vládních orgánů a policejních jednotek. Hovořím pouze o pár takových případech, jimž se moc pozornosti ze strany západních sdělovacích prostředků nenadělilo, protože se neodehrály v dobré společnosti pětihvězdičkových hotelů.

Některá média v odplatě volala, aby byl proveden útok na Pákistán, přinejmenším na "teroristické tábory operující na území Pákistánu". Lze si ale představit, že jedna jaderná země napadne druhou, která také disponuje nukleární výzbrojí? I kdyby k nukleární výměně názorů nedošlo, vztahy obou států by se ještě do hlubší míry vyhrotily destabilizací na džihádisty prosperujících oblastí. Zběsilý útok Spojených států na Afghánistán po 11/9 a později Irák počet teroristických útoků proti nim mnohonásobně zvýšil, byť ušetřil jejich domovskou půdu. Tato skutečnost může Indii ukázat varovně zvýšené obočí, pokud by šla ve stopách svého mocného chráněnce a nukleárního partnera.

Našince také mohou zajímat doložená tvrzení editora internetového periodika Foreign Policy Journal Jeremy R. Hammonda, že linky oněch teroristů stojících za tragickými událostmi v Bombaji míří k řadě zpravodajských služeb, pákistánskou ISI, britskou MI6 a CIA nevyjímaje.

Zdroje: ZDE ZDE ZDE