Gregory David Roberts se narodil v roce 1952 v australském Melbourne. V mládí působil jako studentský aktivista, spisovatel a anarchista (zakladatel a člen Anarchist People's Liberation Army a Builder Labourers Federation, United Front Against Fascism, Australian Independente Movemen a byl studentským vůdcem v Black Week Aboriginal Activism Movement). V roce 1976 se mu rozpadlo manželství a přišel o opatrovnictví své dcery. V té době začal být závislí na heroinu. Koncem roku 1977 byl chycen při ozbrojené loupeži a uvězněn ve věznici s maximální ostrahou Pentridge. Odtud se mu v roce 1980 podařilo uprchnout a přes Nový Zéland se dostal do Bombaje. Půl roku strávil ve vesnici ve státě Maháraštra, kde se učil maháraštrinštinu a kde dostal jméno Shantaram -- muž božského míru. Poté žil v bombajském slumu, kde založil a bezplatně provozoval kliniku pro tamní obyvatele. Čtyři měsíce strávil v bombajském žaláři, kde byl skoro umučen k smrti. Po propuštění se přidal k mafii, pro kterou pašoval zlato, pasy a působil na měnovém černém trhu. Další životní etapa ho zavedla do Afghánistánu, kde bojoval po boku Mudžahedýnů. Po zranění v akci a evakuaci do Pakistánu se vrátil zpět do Bombaje, kde kontroloval padělatelskou skupinu, pašoval pasy do Nigérie, Zaire, Iráku, Iránu, Mauriciusu a na Srí Lanku. Hrál také v bollywoodských filmech. Následně se vydal do Německa, kde aktivně zpíval a založil rockovou kapelu. Poté co se ho snažila zadržet evropská policie, utekl do Itálie a Švýcarska a zpět do Indie. Zde znovu točil v Bollywoodu, založil cestovní kancelář a pašoval pasy do Evropy a Afriky. Kolem roku 1990 se rozešel s bombajskou mafií a byl zajat v německém Frankfurtu. Odseděl si rok v německém vězení a také dva v samovazbě a čtyři v australské věznici. V té době začal psát román Shantaram a rozvíjel svůj vlastní filozofický systém cosmosophy. První dvě verze Shantaramu mu dozorci zabavili a vyhodili. Po propuštění v roce 1997 prodal na román autorská práva a ten se stal světovým bestsellerem. Práva k filmu Shantaram koupil v roce 2004 hollywoodský Warner Brothers a Robertse, který napsal scénář, v něm má ztvárnit populární Johny Depp.

Obecný úvod k otázkám a odpovědím

"Často jsem tázán, jak to, že jsem se v minulosti nevzdal a na všechno nekapituloval. Byl jsem mučen ve věznicích, dva roky přinucen k samotce, nebo jako hladovějící, či bezdomovec, všemi opuštěn. Často jsem byl tázán, jak můžu být optimistický nyní, tváří tvář takovým zvěrstvům jako byly nedávné útoky Bombaji."

"Co na to mohu odpovědět je to, že jsem neměl právo vzdát se".

"Mnoho mých přátel v Izraeli, kteří trpí sebevražednými bombovými útoky a jinými zvěrstvy, nikdy nevzdali svůj boj pro mír společně s palestinským lidem. Dokonce proti kritice jejich sousedů, kteří nevidí jejich lásku k lidství. Trvají na tom, že není míru pro Izrael bez poctivého míru pro všechny Palestince.

Mnoho mých přátel v Palestině, kteří trpěli násilím od Izraele a jejich sousedů, nikdy nevzdali boj za otevřený, mírový a produktivní dialog s Izraelem a vidinu života s ním v přátelství a partnerství na Blízkém východě.

Mnoho mých přátel v Pákistánu, kteří vydrželi zatčení, mlácení ve vazbě a diskriminaci v práci a vysokoškolských studiích. Oni se také nikdy nevzdali bojovat za svobodný, demokratický Pákistán, který žije v míru a harmonii s jeho sousedy.

Mnoho mých přátel v Indii, kteří osobně trpěli útoky a předsudky, nikdy nevzdali jejich boj proti fanatickým Hindům a muslimům a chtějí otevřenou, svobodnou, spravedlivou indickou společnost, která přivede znepřátelené strany k dialogu, který může začít porozuměním vedoucím k míru a přátelství.

Přátelé v USA, kteří byli napadáni a nactiutrháni fanatickým tiskem a jinými nezadatelnými zájmy v těch nejvíc ponižujících způsobech, nikdy nevzdali jejich boj za zachování jejich svobody, bránění jejich konstitučních a daných práv a vydrželi všechny obvinění z kriminálních činů. Dokonce i ti kdo provedli džihádistické útoky proti USA -- by měli stát před otevřeným, spravedlivým soudem, se všemi právy aplikovanými rovnoprávně a nedotknutelně -- dokonce i oni.

Jestli tito lidé, kteří bojují v mnohem horších situacích než já, a trpí mnohem víc, nevzdávají jejich boj za svobodu, mír a kreativní život, důstojnost pro všechny a všude. Tak ani já nemá právo vzdát se. Zásluhou jejich inspirace, která mě žene vpřed, dává mi kuráž, a nutí mě nikdy nezradit jejich oběť nebo ztratit víru v krásu, která leží v srdci naší lidské povahy.

01 Kdo spáchal útoky v Bombaji?

To se ještě nevyvratitelně neví. Ale zdá se racionální, díky tomu co víme doposud, že to byli džihádisté.

02 Kdo jsou džihádisté?

Džih

ádisté je kolektivní termín pro militantní islamisty, kteří mají dva cíle:

a) upozornit na křivdu a odčinit ji a pomstít se za nespravedlnosti proti muslimům

b) chtějí, aby se muslimské země prohlásily za islámské republiky, adoptovaly právo Šaría a spojili se v pan-islámském spolku.

03 Co chtějí bombajskými útoky dosáhnout?

Mají tři hlavní cíle:

a) stejně jako v druhé otázce -- upozornit a odčinit křivdu a pomstít se za nespravedlnosti páchané proti muslimům.

b) podnítit radikální, či potenciálně radikální muslimy k připojení k jejich akcím, nebo jednat nezávisle.

a za c) donutit národní vlády -- zvláště demokratické -- odhalit to, co džihádisté vidí jako pravdu, represivní a nedemokratickou povahu těchto režimů, odpovědí na útoky represivními opatřeními a agresivním akcemi proti sousedním zemím.

04 Proč si myslí, že tato taktika bude fungovat?

Historicky radikální skupiny užívaly násilí k dosažení svých cílů. A faktem je, že někdy, byť na krátké období, některých opravdu dosáhly. Například represivní, nedemokratické metody, představené Bushovou administrativou jako odpověď na 11. září, byly přesně druhem akce, který se džihádisté snaží vyprovokovat. Podobně invaze do Iráku byla přesně tím druhem reakce, kterou džihádisté chtěli.

Když prostudujete publikace a programy, které byly opakovaně vydávány v zemích s převahou muslimského obyvatelstva, tak najdete velké množství hlasů, které vnímají útoky z 11. září jako odplatu za bezpráví, kterým trpěli muslimové, a také podstatné vyjádření muslimské síly -- která vede k radikalizaci malého počtu mladých muslimů. Toto je extrémně důležitý bod k pochopení pro státy, které trpí útoky džihádistů. Mnohokrát, jednotlivci a dokonce národy -- skrze jejich volené zástupce -- argumentují, že džihádisté nedosáhnou svých cílů těmito akty násilí. Tato odpověď však vychází z nepochopení vyznavačů džihádu. Je fakt, že jedním ze tří jejich hlavních cílů je pomsta za nespravedlnosti páchané na muslimech po celém světě, když neočekávají, že útoky přežijí, a také neadresují žádné požadavky. Násilí je koncem samo o sobě, protože spáchané násilí je akt pomsty. Jestli toto neuznáme a rozumně nebudeme reagovat, nikdy nemůžeme zastavit způsob myšlení, které inspiruje takové útoky.

Mimo to, jestli neuznáme fakt, že někdy oproti přáním lidí dobré vůle, teroristické útoky vyvolají výsledky, které zamýšleli ti, kdo teror použili, nikdy nevyvineme komplexní, racionální a efektivní odpověď, která by eventuálně mohla útoky zastavit. Musíme uznat, že někdy teror funguje, protože dovolíme, aby fungoval díky našim odpovědím. Jestli budeme v našich odpovědích pevní a nikdy neodmění teror tím, čím teroristé chtějí, pak v dlouhodobém měřítku teroristické útoky snížíme.

05 Jsme v beznadějné situaci? Bude toto neustále pokračovat?

Ne. Moc v rukou džihádistů -- a všech ostatních násilných radikálů je velmi malá. Doposud. Zdá se významná a mocná, protože lidé umírají a trpí, protože systémy dočasně kolabují a protože džihádisté dostávají hodně prostoru v televizi a na hlavních stránkách světových novin. Ale popravdě je celkem malá. Mají moc zabít nějaké lidi, hodně jich zranit, zničit majetek, ale nemají sílu změnit náš politický systém nebo způsob života. Pouze MY máme sílu to udělat. A jestli budeme vzdorovat provokacím, pevně držet naší kolektivní víru v sílu a základní ctnost svobody, bránit naše ústavní práva, a trvat na tom, aby pachatelé násilných kriminálních aktů stáli před otevřeným, poctivým a spravedlivým soudem, s právy všech zabitých osob, aplikovaných rovnoměrně a neporušitelně, dokonce i radikálům, tak nemůžou vyhrát. Myšlenku nemůžete zabít kulkou. Myšlenku můžete zabít pouze lepší myšlenkou. A násilný výsledek vraždění, není lepší myšlenka, než mírový, konstruktivní dialog. Tak bude v dlouhodobém měřítku mírový a konstruktivní dialog vždy vítězit nad násilím.

06 Útoky v Bombaji byly dobře organizované a dobře naplánované. Kde byli útočníci vycvičeni?

To ještě není stoprocentně známo. Zatímco malé výcvikové buňky existují v Indii, většina lidí, kteří byli chyceni po předchozích útocích proti indickým městům v několika posledních letech - dokonce i ti, kteří byli narození v Indii -- přiznali, že byli vytrénováni v táborech zřízených v Pákistánu. Rozumné vyústění, založené na faktech a tom málu co víme je, že lidé, kteří uskutečnili tyto útoky, byli také vycvičeni v Pákistánu.

07 Je v těchto útocích zapojená pákistánská vláda?

Je nepravděpodobné, že je pákistánská vláda zapojená do těchto útoků. Nicméně někteří vysloužilí politici, a možná i někteří aktivní, někteří Mullahové, část pákistánské armády a značná část Pakistánské tajné služby (ISI), dlouhodobě podporují agendu džihádu. Je bezpochybné, že džihádistické tréninkové tábory v Pákistánu nemohou fungovat bez významné podpory významných prvků armády, ISI, a politických kádrů. Jednoduchý fakt je, že většina džihádistů, kteří spáchali útoky po celém světě, od Londýna po Indonésii, přiznala, že byla vycvičena právě v táborech v Pákistánu a Afghánistánu. Pumoví útočníci z Bali, kteří byli nedávno popraveni, přiznali ve svých posledních interview, že byli také vycvičeni v táborech v těchto dvou zemích.

08 Proč něco Spojené státy neudělají, kdy vědí, že tito teroristé byli vytrénováni v Pákistánu?

To je velká otázka, která vyžaduje docela dlouhou odpověď. Politická administrativa USA během posledních padesáti let viděla SSSR jako hlavního nepřítele, protože Rusové měli stovky nukleárních interkontinentálních raket, zaměřených na místa v USA. Žádná jiná země neměla potenci zasáhnout Státy tak ničivě jako SSSR, takže všechna rozhodnutí zahraniční politiky USA byla zformována a určena strachem z těchto zbraní. Jakákoliv země, nebo sociální, či náboženská skupina, která byla proti SSSR, byla, přítelem USA. Z tohoto důvodu USA podporovali zlé, militantní diktátory v Jižní Americe, i protože byli antikomunističtí. Z toho důvodu prezident Nixon jel do Číny a navázal přátelské styky s komunistickou stranou Mao Ce-tunga, protože Maova Čína měla obavy ze Sovětů skoro stejně jako Amerika. A z tohoto důvodu USA vytvořily aliance s muslimskými extremisty v Afghánistánu, Pákistánu a Saúdské Arábii, protože ti také nenáviděli SSSR kvůli jeho represi jejich náboženství.

Podobně tento způsob myšlení dovolil USA podpořit militantní diktátory v Pákistánu, protože byli proti sovětskému Rusku. A protože Indie trvala na tom být nezávislou -- byla zakladatelem Hnutí nezávislých národů -- a jednala s Ruskem tak často a otevřeně jako jednala s USA, byla odsouzena být nepřátelským státem. Takhle se Amerika otočila zády k největší světové demokracii, a spojila se s Pákistánem, vyzbrojila armády diktátorů nejsofistikovanějšími zbraněmi a zavřela oči před extremismem tréninkových táborů džihádistů. Když Pákistán požádal o nukleární zbraně, USA souhlasily a tajně mu pomohly dosáhnout nukleárního statusu, protože viděly Pákistán jako základnu, ze které, bude-li nezbytné, může být zpuštěn nukleární útok proti SSSR.

Nyní je problémem pro USA nová, křehká, demokraticky zvolená pákistánská vláda -- která má kontrolu nad nukleárním arzenálem, který jim Amerika pomohla vyvinout -- ale nemá reálnou kontrolu nad džihádem. A jak Spojené státy dělají útoky proti džihádistickým základnám a kempům na pákistánsko-afghánské hranici, v zoufalém pokusu zabít Usámu bin Ládina a omezit potenciální úder džihádistů, tak oslabují sílu centrální vlády ještě více.

Situace je tragická z mnoha důvodů -- ale přinejmenším, jestli pojedete do Pákistánu, jako jsem jel já a setkáte se s lidmi ve vesnicích a městech, tak zjistíte, že jsou to báječní lidé s laskavým a zdvořilým způsobem chování. A co víc, jsou zde doslova milióny lidí, kteří opovrhují zbabělým násilím džihádistů, a kteří riskují své životy ve snaze vytrhnout jejich zemi z rukou militantních diktátorů. To jsou ty hlasy -- hlasy milionů mírných, mírumilovných Pákistánců -- které by Amerika a my všichni měli podporovat.

09 Co můžeme udělat po těchto teroristických útocích?

Můžeme udělat šest věcí:

1. Pojmenovat nespravedlnosti, které vyprovokovaly tyto útoky. Džihádisté neútočí protože jsou chudí, jak řekl Barack Obama během jeho kampaně na prezidentství, nebo protože my jsme svobodní, jak řekl G. W. Bush po 11. září. Útočí kvůli bezpráví a utrpení, kterým trpí muslimové v pěti hlavních oblastech. Když Izrael odřízl Palestincům v Gaze vodu, potraviny, elektřinu, léky a dokonce kanalizaci. Bez ohledu na podnět, tím dávají džihádistům jejich nejsilnější zbraň: nespravedlnost. Odříznutí těchto hlavních dodávek je zločinem proti lidskosti, a džihádisté to vědí. Protože to svět připouští a nebrání životy palestinských žen a dětí, vyznavači džihádu nemají problém přesvědčit potenciální mladé muslimské radikály, že zde není jiná alternativa než násilná reakce. Jestli chceme snížit útoky džihádistů, musíme hledat řešení pokračujícího utrpení muslimů v Palestině, Iráku, Afghánistánu, Kašmíru a Čečně -- a to jako mezinárodní prioritu. To neznamená pouze dosažení spravedlnosti samotné, ale také hlavní krok směrem ke snížení násilí napříč světem. Když se tyto zdroje násilí podaří vyřešit, tak nejlepší zbraň džihádistů bude odstraněna, a bude mnohem těžší najít nové rekruty.

2. Vyhledat a zavřít džihádistické tábory v Pákistánu.

3. Zabránit džihádistickým elementům v Saúdské Arábii v poskytování peněz, kterými je placen jejich výcvik a aktivity. Skoro všechny peníze, kterými jsou financovány džihádistické útoky pocházejí ze Saúdské Arábie. Tohle je historická realita. Když britská vláda vytvořila Saúdskou Arábii a ustanovila královskou rodinu jejím vládcem, zvolila rod Saúdů - beduínské Wahábisty, kteří praktikují extrémní formu Islámu. Podpořila tak džihádismus -- k podepření slabé královské rodiny. Výměnou za podporu válečných Wahábistů, saúdská královská rodina souhlasila s podporou wahábistického džihádu po celém světě. Skoro každý Korán nesen džihádistou je vytištěn v Saúdské Arábii a většina dolarů v džihádistických kapsách pochází ze Saúdské Arábie. Jestli chceme redukovat útoky, tak musíme zadusit tyto peněžní dodávky a musíme podpořit mírné, demokratické síly, které by eventuelně mohly dostat Wahábisty pod kontrolu.

4. Uchovat a bránit naše vlastní demokratické instituce a naše ústavní práva. Musíme být žijícím příkladem toho, v co věříme, a nikdy nepovolit džihádistům určovat jaká máme práva, nebo jak jsme svobodní. V dlouhodobé perspektivě, jestli naše společnosti bude pokračovat jako svobodná a demokratická, a důrazně bránit lidská práva VŠECH lidských bytostí, tak tento způsob života bude nejlepší odpovědí represivnímu paradigmatu džihádistů. Pokaždé když se odkloníme od našich práv nebo svobody, tak prokazujeme, že mají pravdu. Pokaždé, když povstaneme za lidská práva -- i práva džihádistů, kteří na nás útočí -- prokážeme, že se oni mýlí.

5. Podporovat mírné a demokratické elementy ve všech zemích, všude -- speciálně v zemích s většinovou muslimskou populací. Když G. W. Bush prohlásil Írán jako součást "osy zla", udělal tak hrozný úder mírným a demokratickým silám v íránské společnosti, a vytvořil zbraň, kterou represivní režim mohl použít proti nim. Tato reakce sesunula hnutí směřující k demokracii v Íránu zpět o generaci -- jednoduchou větou. Musíme věřit v to, co kážeme, a nikdy nedopustit naše pokrytectví. Když lidé z Palestiny zvolili Hamás aby vedl vládu ve svobodných a férových volbách, tak země Západu, které tak dlouho a usilovně kázaly o demokracii, odmítly akceptovat výsledek. Pokrytectví dává džihádistům extrémně silnou zbraň: mohou ukázat na Západ a říct: "Podívejte, oni doopravdy nevěří v demokracii a když je budete následovat a volit někoho koho nemají rádi, tak udělají všechno pro to, aby vás podrazily". Musíme upřímně věřit a podporovat všechny mírné a demokratické hlasy, které slyšíme z celého světa, a to i v případě, když se nám nelíbí výsledek demokratických voleb. Dlouhodobě a historicky, když bez váhání podpoříme demokracii, dokonce i když se nám výsledek nebude zamlouvat, tak lidé budou vždycky svobodní, protože vždy budou mít šanci zvolit si novou vládu -- pravděpodobně tu která je v naších očích lepší.

06. Nemůžeme označit zlé akty džihádistů termínem "teror". V první řadě, termín "válka proti terorismu" je oxymóron: válka JE teror, takže tato fráze znamená "Terorem proti teroru" -- a to je špatný přístup, jestli je naším cílem konec násilí a oslabení síly džihádistů. To co musíme udělat je trvat na tom, že tyto zločiny jsou zlé a zbabělé ZLOČINY a tak budou žalované před soudem, který bude spravedlivý, otevřený a bude hájit práva všech -- i džihádistů. Musíme o džihádistech referovat jako o kriminálnících a nikoliv jako o teroristech, protože pokaždé, když použijeme slovo teror k popisu jejich aktů, dáváme jim více síly a autority, než si díky jejich hanebným a zbabělým zločinům zaslouží.

10 Jak můžeme Indii pomoci po těchto útocích?

Držet víru. Nechat uhasnou ohně, nechat rozplynout kouř a nevzdát se plánu navštívit Indii o prázdninách. Jeďte tam. Poznejte lidi. Kupujte indické produkty a poslouchejte indickou muziku, kupujte indické filmy. Podpořte charitativní organizace, které dělají v Indii dobrou práci. Ve své zemi jděte do indického obchodu nebo restaurace a řekněte jim, že s nimi soucítíte za to, co se stalo v Bombaji. Odporujte pokusům politiků omezit vaše práva a svobody ve jménu "války proti terorismu". Mějte se navzájem rádi, ať jste kdekoliv. Mluvte o míru, svobodě, umění a literatuře. A pamatujte, že v každém městě na světě, jsou milióny krásných, pozitivních a kreativních činů každou hodinu, oproti aktům násilím konaným každý měsíc.

Zdroj: www.whantaram.com

Přeložil Roman Kocek.

Překladatel politologii na FF UK, působil v domácí redakci ČT a v současnosti žije, pracuje a studuje v Londýně.