Gruzie je jen nejnovějším projevem nové éry diplomacie bez výsledků, na niž Západ vůbec není připraven. Znepokojující bylo už překvapení Západu nad reakcí Ruska. Ještě více znepokojující byl soubor zastaralých hrozeb, kterých se Západ pokusil použít, aby to znělo "tvrdě". Navrhlo se například, aby se bojkotovaly zimní olympijské hry r. 2014, které má uspořádat Rusko, že by se Rusku mělo odepřít členství ve Světové obchodní organizaci a vyloučit je z jednání skupiny G8. Tyto hrozby jsou pro Západ velmi obtížně realizovatelné a chování Ruska nezmění.

Daleko důležitější pro budoucnost mezinárodní diplomacie byla květnová schůzka v ruském Jekatěrinburku, které si málokdo povšiml. Tam se poprvé sešli ministři zahraničí z tzv. zemí skupiny BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) a určily si svou společnou agendu ve světě, který dosud definovala západní pravidla. Očekává se, že HDP skupiny BRIC v roce 2035 předstihne HDP skupiny G7. Skupina BRIC naznačila, že nebude čekat na reformu institucí, které vznikly po druhé světové válce.

Znamená to snad, že Čína či Indie se postaví na stranu Ruska proti Západu? Ne nutně, ale naznačuje to složitější hru zájmů v budoucnosti. Strategický vliv budou muset jednotlivé státy získávat pracně - krizi po krizi, zájem po zájmu.

Když jde o Írán (nyní nejvýznamnější zdroj západního znepokojení), mělo by být zřejmé, že naše zájmy nejsou totožné se zájmy Číny, Indie, nebo ani Saúdské Arábie. Čína musí dát proti svému znepokojení nad destabilizujícím chováním Íránu svou potřebu zajistit si ropné zdroje. Rusko musí proti svého znepokojení z íránského jaderného programu postavit svůj zájem o neutralizování americké nadvlády v Perském zálivu. A arabští sousedé Íránu podmiňují svou podporu americké hegemonii v Perském zálivu vědomím, že Persie je věčná, kdežto vzdálená impéria vznikají a rozkládají se.

Což nás přivádí k poučení z gruzínského debaklu: Právo Tbilisi hodit rukavici Moskvě už Západ promarnil - ať už si to uvědomuje, nebo ne. Když Kosovo v únoru vyhlásilo nezávislost, vysoký činitel EU poznamenal, že Západ zaplatí vysokou cenu za své rozhodnutí uznat Kosovo proti zuřivému ruskému nesouhlasu.

Konkrétně, poznamenal, se to stane na jednání NATO, až se bude hovořit o žádostech Gruzie a Ukrajiny o členství v Severoatlantickém společenství.

Poučením není, že bylo nesprávné, aby Západ uznal Kosovo, anebo že bylo správné, že NATO odložilo přijetí Gruzie. Poučením je, že stále více žijeme ve světě provázaných voleb. Možná máme radost z toho, že jsme podpořili nezávislost Kosova, anebo že jsme povzbuzovali Gruzii, ale není možné to udělat, aniž bychom někde jinde za to nemuseli zaplatit.

Už velmi brzo začnou země jako Čína, Brazílie, Indie, a celá řada menších, ale významných mocností, prosazovat své strategické cíle na základě své rostoucí hospodářské moci. Nemá-li dojít ke katastrofě, bude k tomu zapotřebí velmi chytrého a inspirujícího amerického prezidenta.

Kompletní článek v angličtině ZDE