Také se již vícekrát psalo o tom, že např. občasné hladovění u testovaných zvířat zvyšovalo jejich šance na přežití průměrného pro ně věku, u krys až o jednu třetinu. Nejednou se rovněž psalo o rozmanitých dalších strategiích, které by měly zvýšit šance na delší život. Také se běžně předpokládá, že jedinci, kteří se líp učí, mají lepší šance pro "přírodní výběr" a k lepšímu začlenění do vlastní populace.

Mušky octomilky jsou běžně už přes sto let velebeny jen jako nadmíru vhodný prostředek ke studiu genetiky. Právě u nich začali zkoumat jejich schopnost uplatnit se, když jim vylepšili možnosti mít lepší zkušenosti k celkovému přežití. Chtěli vědět, jaký vliv bude mít učení na dobu jejich života. Kdo to adresně chtěl vědět? T. Kawecki a jeho kolegové na Fribourgské univerzitě ve Švýcarsku.

Muškám byla dána dvojí možnost ke kladení vajíček; vhodnější a méně vhodné plody ovoce. Opakovali tuhle "výuku" po 30 generací. Nato začali porovnávat poučované mušky s těmi "normálními" (neinstruovanými). Ty zkušenější a vycvičené žily o 15 % kratší život než ty jen přirozeně vyvinuté a ponechané bez té vypiplané "péče".

Zdá se, že -- alespoň v životě octomilek -- je investice "do vzdělávání" tak náročnou, že to zkracuje jejich život. Nelze vyloučit, že mozková činnost "cvičených" octomilek vyžaduje až příliš mnoho energie (a kyslíku), takže se dříve opotřebovávají.

Rozhodně tyto výsledky nesrovnávejme s lidskou praxí se vzděláváním, i když se často hodnotí líp medializace politiků a hvězd populární scény než hodnota vzdělání. Anebo zvažme možný vliv finančních čachrů na "hodnotu života", když ty čachry v relativním klidu pachatelům projdou... --- Ne vždy bychom měli hodnotit život především jeho délkou, nýbrž jeho kvalitou; a nejen případným přepychem pro vlastní soukromí, ale těmi hodnotami, z kterých má pozitivní užitek také širší společenství...