Vždyť si srovnejte vývoj oprávnění použití hmatů a chvatů sebeobrany, které byly takto oprávněné v Zákoně o Sboru národní bezpečnosti. Následující, nyní platný, Zákon o Policii České republiky k nim přidal i údery a kopy sebeobrany a návrh Zákona o Policii České republiky, předložený nyní do PSP ČR, ponechává hmaty, chvaty, údery a kopy, ale vypouští slovo „sebeobrany“.

To je okomentováno v důvodové zprávě následovně: „Ostatní donucovací prostředky zůstaly v návrhu zákona ve věcně nezměněné podobě oproti předchozí úpravě až na formulační změny (hmaty, chvaty, údery a kopy, ...“

Ale je tomu opravdu tak ? Opravdu není věcný rozdíl mezi tím, smí-li policista použít hmatů, chvatů, úderů a kopů sebeobranny nebo smí-li použít hmatů, chvatů, úderů a kopů nikoliv výslovně sebeobrany, tedy nejspíše i útočných? Opravdu se jedná jen o formulační změnu?

Může tedy udeřit či kopat policista i toho, komu se nemusí bránit, kdo ho nenapadl? A jaký případ použití takového útočného hmatu, chvatu, úderu či kopu přichází vlastně zákonně v úvahu?

Nejspíše má navrhovatel nového zákona o policii na mysli případy překonání pasivního odporu. Třeba v souvislosti s § 115, který uvádí: „Každý je povinen bez zbytečného odkladu a bezplatně uposlechnout výzvy anebo pokynu nebo vyhovět žádosti policie, policisty nebo inspektora; to neplatí, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis stanoví jinak. Nelze-li účelu výzvy, pokynu nebo žádosti dosáhnout pro odpor osoby, je policista nebo inspektor oprávněn tento odpor překonat.“

Takže když vás policista o něco požádá, je třeba mu okamžitě a bezplatně vyhovět, jinak bude oprávněn použít hmaty, chvaty, údery a kopy ...

A stejně se cynismu neubráním: Kde se ten pokrok zastaví?