Podle teorie sebeurčení si psychologové myslí, že člověk chce obecně vzato uspokojit tři potřeby. Chce být autonomní, kompetentní a sociálně zapojený do svého okolí. Že se to někomu povede jen omylem, to vlastně dokázal nechtěně až otec tří dětí, o nichž se dost pozdě dověděl, že nejsou jeho, a za něž už pak nechtěl platit alimenty. Dotčený muž také požaduje, aby mu pravý otec, který se mezitím dal s jeho bývalou ženou dohromady, vrátil peníze, které v minulosti na děti zaplatil.

Automatickým následkem zmíněného rozsudku to ovšem není, a vůbec není jisté, že podvedený muž dostane nějaké peníze zpět, protože není jasné, zda nový životní druh jeho bývalé manželky je skutečně otcem těch tří dětí, a i kdyby jím byl, že by vůbec měl dost peněz na to tento dluh splatit. Ani se zřejmě nesplní mužovo přání integrovat se do svého prostředí, protože údělem paroháče je často posměch.

Že ale není sám na světě, to se tenhle pán mohl taky dozvědět taky ve Spiegel online, kde vyšla informace, že z 40 000 otců, kteří ročně nechají testovat své otcovství, asi 25 procent z nich zjistí, že otcem dítěte, které vychovávají, opravdu nejsou. (Obdobná statistika platí ve Velké Británii, pozn. JČ.)

Problémem takových testů jsou ale pak emoce dětí, které za jednání svých zdánlivých i pravých rodičů nakonec vždy zaplatí. Ale rodiče často traumatizují své děti i v případech, kdy nejde o kukaččí potomky, nebo myslíte že ne?