Krom toho, že se Jiří Paroubek bude patrně znovu ženit, aby ukázal, jaký je gentleman, jsme se mohli dozvědět o narození premiérova nemanželského syna. Premiér ostatně dostal lidský rozměr i v politickém ohledu a rodinné štěstí převažuje nad prosazováním reforem. Můžeme dokonce říci, že už nějakou dobu ani nevíme, zda vůbec reformy budou a zda je vláda ještě chce. Stačí ostatně jeden dva rebelující poslanci a případné ambice vlády jsou vniveč.

Dále v Česku přetrvává urputný odpor proti americkému radaru. Člověku přichází na mysl, že sousední Bavorsko bylo Spojenými státy po válce přímo okupováno (jih Německa patřil do americké zóny), aniž by mu to -- zrovna jako Japonsku -- příliš ublížilo. Je pravda, že my jsme byli od roku 1968 také okupováni a že nám komunisté říkali, že to je bratrská pomoc, zatímco v Bavorsku na nás číhají revanšisté, klerikálové a fašisti. Teď po té normalizaci jsme plni velkých ideálů, ctíme humanismus a odhalujeme lži a tupost amerických pseudospojenců, již mají tu odvahu potencionálně ničit zdraví našich občanů a mít tu své vojáky. Národ se zase sjednotil!: je pro Klause a proti radaru.

Politici jsou obrazem národa. Klerikální revanšisti z hlavního města gayů celé Evropy, čili z Mnichova, vědí, že politik by měl ctít určité hodnoty, u nás si zase všichni myslí, že krade a že to tak asi má být. Hlavně abychom se zbavili toho radaru, špatní politici jsou nutným zlem. A až se bude právě narozený Topolánek za patnáct let ptát svého otce (bude-li mít to štěstí, že jeho otec jeho matku neopustí, protože v Česku je to přece normální a správné) na to, co jsou to hodnoty a proč by je měl člověk ctít, bude mu moci současný premiér vyprávět o Klausovi a Čunkovi, nikoli o Kohlovi a Stoiberovi. Nač by ostatně Čech potřeboval nějaké hodnoty, jde přece o to se pořádně nažrat či uspokojit jiné zvířecí potřeby.