|
13. 8. 2007
Už je to tady?Na webovém serveru Atlantiku FT, významné české makléřské firmy a zároveň pravidelného dodavatele názorů přemoudrých analytiků do médií, která si dělají ambici být opinion-makery, se 1. srpna objevila převzatá zpráva agentury Bloomberg o krizi na americkém finančním trhu. |
|
"V USA došlo k poklesu akcií poté, co společnost American Home Mortgage Investment prohlásila, že nemá dostatek prostředků k financování nových půjček...Index Standard & Poor's 500 zaznamenal největší měsíční pokles za poslední tři roky. Společnosti Lehman Brothers Holdings, Bear Stearns a Goldman Sachs Group byly v čele poklesu makléřského sektoru na desetiměsíční minimum. Možnost, že se bude společnost American Home zbavovat aktiv, způsobila hrozbu poklesu hodnoty hypotečních cenných papírů...V USA došlo k zastavení nárůstů akcií poté, co American Home, poskytovatel půjček subjektům bez vysokého úvěrového ratingu, uvedl, že nebude moci financovat půjčky v hodnotě 450 -- 500 mil. USD. Akcie společnosti propadly o 9,43 USD (90%) na 1,04 USD. Pokles akcií byl také podpořen nárůstem ceny ropy na roční maximum 78 USD za barel a zprávou o největším poklesu cen nemovitostí za posledních šest let. Akcie finančního sektoru poklesly poté, co investor Jeremy Grantham prohlásil, že by během následujících pěti let mohlo dojít k uzavření až poloviny všech investičních fondů rizikového kapitálu (hedge funds). Obava z krize v oblasti subprime hypoték byla ještě zhoršena zprávou o tom, že by dva vysoce výnosné fondy vedené australskou Macquarie Bank mohly přijít o 300 mil. AUD (255 mil. USD). Australské noviny uvedly, že fondy investovaly do zajištěných podnikatelských půjček, jejichž hodnota byla snížena zmíněnou krizí v oblasti subprime hypoték v USA. Po závěru obchodování Macquarie prohlásila, že fondy by mohly zaznamenat ztrátu až 25% svých prostředků. "Humbuk kolem subprime hypoték ještě zdaleka není u konce," řekl Matthew Kaufler, který se podílí na správě 2,6 mld. USD ve společnosti Clover Capital Management v New Yorku...Spotřebitelské výdaje v USA v červnu rostly nejpomalejším tempem za posledních devět měsíců poté, co téměř rekordní ceny benzínu a pokles cen nemovitostí donutily Američany šetřit...Míra podnikatelského výstupu v červenci klesla více než se čekalo, čímž se ještě více prohloubily obavy, že se růst investic společností zastaví..." A pochopitelně si pánové neodpustili obvyklé uklidňující fráze:
"Nepředpokládáme, že dojde k poklesu ekonomiky, ale investoři budou čas od času znepokojeni."
Nebo:
"Zprávy také uvádí, že ceny nemovitostí ve dvaceti amerických městech v květnu klesly nejvíce za posledních šest let. To naznačuje, že by již recese v oblasti bydlení měla dosáhnout svého dna."
A také:
"Cenová hladina vázaná na rozsah výdajů a vylučující ceny potravin a energií (oblíbená inflační míra FEDu) stoupla o 0,1% za čtyři po sobě jdoucí měsíce. Ekonomové předpovídali 0,2%. Spotřebitelská důvěra v USA v červenci oproti předpovědím stoupla na nejvyšší úroveň za téměř posledních šest let, a to díky nárůstu pracovních míst, vyšším příjmům a nižším cenám benzínu. Index spotřebitelské důvěry, vypracovaný newyorskou Conference Board, stoupl z 105,3 (červen) na 112,6 (červenec)."
Přitom řada kritiků trvale poukazuje na nafouknutou bublinu obchodu s nemovitostmi, která je tím posledním, co drží ekonomiku USA nad vodou. Přeloženo do lidského jazyka jde asi o tohle: V posledních několika letech se v USA rozmohly tzv. sub-prime mortgages, tzn. hypotéky poskytované rizikovým klientům. Jedná se o lidi, kteří by za normálních okolností vůbec nemohli úvěr ani hypotéku dostat. Dlužníci se špatnou platební morálkou, lidi s nízkými příjmy, příslušníci rasových i jiných minorit - realitní agenti i úvěrové a hypotéční firmy se na ně vrhly, často dost nevybíravým způsobem. Vyvolaly v nich iluzi, že se snadno a rychle stanou vlastníky amerického snu - domku na předměstí - a tím udělají první krok na schůdcích své budoucí kariéry. (Mimochodem někteří kritici tohoto způsobu udržování růstu americké ekonomiky už dříve poukazovali na tzv. predátory, společnosti a agenty, kteří dobře věděli, že rizkoví dlužníci nemají šanci hypotéky splácet, a už předem spekulovali s tím, že jim jejich "majetky", tj. zástavy za dluhy, spadnou do klína.) Potenciál tohoto "trhu" se logicky vyčerpal. Současný vývoj byl v USA předvídán už dávno, a to nejen rebely v americkém veřejném prostoru. Jenom analytikům v českém dolíku to zřejmě uniklo, nebo - hůř - nám to zdejší média zase jako vždy zatajila. Např. tak ctihodné médium jako Business Week už v únoru t. r. uveřejnilo článek pod titulkem "Subprime Time Bomb" (Časovaná bomba rizikových hypoték) , kde upozorňuje na potíže řady velkých věřitelských firem už koncem loňského roku. Mezi všemi kritiky však vyniká blog Jamese Kunstlera The Clusterfuck Nation The Clusterfuck Nation. (Překlad jeho názvu je pro mě mimochodem tvrdým oříškem - tedy pokud chci být aspoň trochu méně vulgární, než je u Kunstlera běžným zvykem. Pracovně to překládám jako "Národ v hromadném průseru", ale třeba mě povolanější angličtináři opraví.) Kunstler už začátkem letošního roku rekapituloval loňský vývoj finančních trhů v USA a předpověděl, co se bude dít letos. A jak vidno, nebere si servítky před ničím a nikým:
"...nejmylnější předpověď, které jsem se loni dopustil, byla, že Dow [DowJonesův index akciových trhů, pozn. J.K.] se zhroutí na 4000, zatímco ve skutečnosti vyvřel na rekordní výšku všech dob 12 500. Důvodem...bylo, že setrvačnost spolu s čirým štěstím udržela finanční sektor odtržený od reality dost dlouho na to, aby to insiderům na Wall Streetu zaručilo jejich vánoční prémie za rok 2006 - možná poslední, které kdy viděli..."
"... od éry Ronalda Reagana se finance vzdalují od reality čím dál rychleji... už nepředstavují sadu mechanismů a institucí navržených k tomu, aby zvyšovaly množství legitimního kapitálu určeného k investování v legitimních produktivních činnostech... kapitál už není kapitálem, tj. skutečným bohatstvím akumulovaným z minulých produktivních činností... je to falešný kapitál (jive-capital): virtuální "bohatství" vyždímané z aktivit, které jsou v odstatě neproduktivní - například rizikové (subprime) hypotéky svázané do balíků obchodovatelných zástav ... tyto zástavy za hypotéky jsou smlouvy o přeúvěrování velkých půjček, sjednaných za riskantních podmínek a úskočnými způsoby s lidmi, kteří mají ubohé vyhlídky na splácení ...předměstských domů z plastů a lepidel... odsouzených ke ztrátě většiny jejich nominální hodnoty..."
"Rizikové úvěry byly především umožněny tím, že ... úvěrující banky mohly převést rizika s nimi spojená... na větší instituce jako vládou sponzorované agentury Fannie Mae [Federal National Mortgage Association, Federální národní hypotéční asociace, pozn. J.K.] a Freddie Mac [Federal Home Loan and Mortgage Corporation, Federální korporace pro hypotéční půjčky, pozn. J.K.], které jsou do velké míry vyňaty z dohledu regulátora, a tak mohly skoupit kdejaké absurdní papírové kontrakty, na které si pomyslely, a převést je na dluhopisy, certfikáty, o nichž se říká, že představují budoucí výnosy. (Nepředstavují.)"
"...zástavy za hypotéky jsou jen jeden druh uměle vytvořených finančních "nástrojů" z mnoha neskutečně abstraktních finančních produktů - "mutantů" (deriváty, odkupy nesplácených úvěrů) a procedur (termínované obchody, převzetí podniků) založených na zásadně nereálné představě, že lze něco dostat za nic."
"...tato kolektivní halucinace (že falešný kapitál je skutečný) se udržovala po celý rok 2006 samotnou masivní vahou a průtokem falešného kapitálu a jeho schopností vyhnout se dohledu nesčetnými chimérickými konverzemi z jedné obskurní formy do druhé - z úvěrů do dluhopisů, do spekulací, do lukrativních funkcí, do vánočních prémií... konečným výsledkem je však národ se stále více zchudlou střední vrstvou, zbankrotovaná státní pokladna a veškeré zbývající bohatství (virtuální nebo zbytkové) slíznuté čachrářskou nejvyšší vrstvou jánabráchistických insiderů, kteří zrovna mohli převést své dolary do nákupu spousty rezidencí, soukromých tryskáčů a VIP lóží v hledištích gladiátorských zápasů dneška."
"Zbytek ekonomiky USA se čím dál více skládal z hyperboomu rozvoje předměstí ... kolosálně mylných investic do uspořádání života bez budoucnosti (a nenapravitelné destrukce zbývající americké krajiny). Nákup a prodej předměstských domů a jejich dodatečné vybavování dálničními přivaděči, nákupními centry, velkými diskonty, krámky s rychlým občerstvením a všemi pracovními místy spojenými se stavbou, půjčováním, oceňováním, prodejem, servisem a obsluhou těch věcí,...jen aby dál zvonily pokladny ve Wal-Martech a Home Depotech - to byly ty činnosti, které držely "regulérní" (tj. lumpenproletářskou) ekonomiku v pohybu. Kdybyste odečetli všechny ty aktivity kolem "bytové bubliny" od zbytku ekonomiky, od roku 2001 toho zbývá velice málo, kadeřnictví, grilovaná kuřata a chirurgie na otevřeném srdci."
"... jestliže tento růst, tato ustavičná expanze všeho není nadále možná, jestliže místo toho vstupujeme do období globálního poklesu dostupné energie, průmyslové činnosti a očekávání budoucích aktivit, pak ukazatele používané k vyjádření očekávání růstu (nebo aspoň uchování bohatství) - měny, akcie, dluhopisy, deriváty, hypotéky - všechny tyhle věci ztratí své opodstatnění a nakonec i svou hodnotu. Toto je základní realita... a od finančního sektoru se očekává, že jí bude sloužit."
To je jen zlomek z dlouhé tirády Jamese Kunstlera, který celkem přesně, i když poněkud expresivně, předpověděl dnešní vývoj. Situace se vzhledem ke své závažnosti neomezuje jen na USA. Například Financial Times (FT) 9. srpna pod titulkem "Kdo příště chytne subprimovou chřipku?" ("Who is next to catch subprime flu?") píše o dopadech na investiční fondy od Lucemburska až po Austrálii. Německé banky musely zachraňovat fond IKB a němečtí představitelé jsou znepokojeni, že brzy přijdou z trhů další závažné zprávy. Zásadní otázka lidí mimo finanční instituce zní: Jak mohou rozhazovační kupci domů v Paříži ve státě Texas ovlivnit úspory a důchody lidí v Paříži ve Francii? A stejně důležitá: Proč zrovna teď? Asi nemá smysl citovat z článku všechen ten finančnický newspeak, ale stačí jedna - snad jediná v lidském jazyce napsaná - věta:
"Je to prostředí, kde došlo k velké ztrátě důvěry."
A další článek ze stejného čísla FT, "Sektor rizikových půjček hledí do Washingtonu" ("Subprime sector looks to Washington"), potvrzuje přes půl roku stará slova Jamese Kunstlera o úloze Fannie Mae a Freddie Macu. I když někteří členové parlamentu podporují iniciativy volající po dalším zásahu obou vládou podporovaných firem na záchranu krachujících fondů, zatím se zdá, že převládá přístup "ať se v tom vymáchají". Dokonce sám šéf Freddie Macu Richard Syron pronesl na tiskové konferenci větu jak z učebnice:
"Potřebujeme rozšířit náš zájem od prostého růstu vlastnického bydlení - které vždy bude velice důležité - k širšímu konceptu udržitelného vlastnictví bytů."
No nedejte si to za rámeček. Otázka je, kde ty dvě bohulibé instituce byly posledních 6 let, kdy na americkém hypotéčním trhu neomezeně řádili predátoři. O významu trhu rizikových hypoték svědčí jediné číslo: Hypotéční zástavní listy představují zhruba 20% příjmů na finančním trhu. podrobnosti též ZDE Dozvíte se, že
"Subprime hypotéky dosáhly loni (2006) 600 miliard USD, celkem asi pětinu amerického trhu s úvěry na bydlení. Odhaduje se, že dalších asi 1,3 bilionu USD je dosud nesplacených. To je skoro tolik jako celá kalifornská ekonomika." [Která je - posuzována zvlášť podle HDP - 4. největší na světě, poznámka J. K.]
"..mnoho subprime hypoték bylo úročeno úmyslně nízkými úroky v prvních několika letech splácení. Míra platební nekázně ... dosáhla 12,6%."
"Někteří dlužníci by mohli čelit úrokům až 12%, jestliže nebudou moci refinancovat."
ZDE je uvedeno, že rizikové hypotéky pomohly zvýšit podíl vlastnického bydlení v USA až na historicky rekordních 69%. Aby však nedošlo k omylu: Řada dnešních rizikových dlužníků, podpořených mohutným vymývánim mozků po celá dlouhá léta, se rozhodla, že chce jednu z těch papundeklových předměstských vilek teď hned, a sehrála se svými věřiteli taky pěknou habaďůru - viz výzva nadepsaná "Zastavte záchranu subprimů" ("Stop the subprime bailout") s podtitulkem "Můžete ušetřit pár tisíc dolarů a platit něčí hypotéku?" ("Can you spare a few thousand dollars to pay somebody else's mortgage?") (http://patrick.net/housing/contrib/nobailout.html). Výzva cituje zprávu agentury Bloomberg (která ji přinesla už v březnu), že spousta lidí buď při sjednávání hypoték vědomě lhala o svých finančních poměrech, nebo si jednoduše nepřečetla smluvní podmínky. A teď někteří v čele s demokratickými prezidentskými kandidáty Hillary Clintonovou a Christopherem Doddem navrhují asi 2,2 miliónům dlužníků, jimž hrozí konfiskace nemovitostí, snížit úrokové míry na úkor daňových poplatníků. Zpráva také upozorňuje, že v USA je úvěrový podvod federálním trestným činem a legislativa postihuje viníky takových podvodů jak na straně dlužníků, tak i na straně poskytovatelů úvěrů. Uvádí se, že už i tak je pořizování domů na hypotéky podpořeno mohutnými daňovými úlevami - "protože to tak zákonodárci chtěli", píše poněkud jedovatě autorka Caroline Baumová - a že zákonodárci se chystají prosadit zákony řešící pozdě a nedostatečně problém, který nastal díky jiným minulým zákonům. "Když jdou obchody dobře, nikdo si nestěžuje, když špatně, prsty ukazují na všechny strany. První náznaky z Kongresu ukazují, že budou namířeny kamkoli jinam než na zákonodárce", uzavírá autorka. Dalo by se pokračovat. Když si "vygooglujete" pojem "subprime", dostanete přes 12 miliónů odkazů. Těch několik desítek, které jsem stihl během rešerše na tento článek aspoň zběžně pročíst, se k problému staví - přirozeně - podle toho, kdo je píše. Většina nezávislých komentátorů se však shoduje, že zcela selhali regulátoři trhu. Jako obvykle to trh vyřešil - po svém. A je mu úplně jedno, že postavil největší ekonomiku do role kolosu na hliněných nohách. Jenže až se ten kolos začne hroutit, bude to jako domino kolem celé zeměkoule. Ještě zbývá dodat, že tady v Čechách už zase přebíráme to nejhorší od Velkých bratrů až ve chvílích, kdy oni sami už zjistili, že tudy cesta nevede. Pamětníci si jistě vzpomenou na konec 50. a začátek 60. let, kdy sovětské vzory, odvržené v SSSR hned po smrti Stalina, tady žily svým životem ještě řadu let, než nám tehdejší velký bratr důrazně vysvětlil, že jsme zaspali dobu. A už je to zase tady. Ve chvíli, kdy se USA budí do drsné reality neregulovaného trhu s vlastnickým bydlením a chtějí zachránit co se dá, my s velkým humbukem odbouráváme regulace trhu bydlení s tím, že jediný dostupný způsob, jak získat byt, je zadlužit se, a jediná rozvíjející se forma výstavby jsou byty do vlastnictví. Města a obce jako na běžícím pásu prodávají poslední zbytky obecních bytů a připravují tak nebetyčné potíže při splácení úvěrů těm svým občanům, kteří si na odkupy obecních bytů museli vypůjčit. Těm, kdo zatím odolávají a byty si koupit nechtějí nebo nemohou, šroubují nájemné až na strop regulovaných částek. Ale ani ti, kdo si od měst svou střechu nad hlavou "výhodně" koupili, nebudou ušetřeni potíží, až pomine konjuktura těch odvětví, která u nás už léta rostou. Většina z nich nějak souvisí s výrobou a prodejem automobilů a jejich prosperita v Čechách nebude trvat věčně. Až pak lidi začnou mít potíže se splácením svých úvěrů na bydlení a propadnou se do sociálních sítí, obvyklá první cesta na radnice bude tentokrát zbytečná - ty budou nanejvýš mít prázdné ruce. Také poslední zákonodárnou iniciativu ODS, konkrétně poslankyně Zdeňky Horníkové ve věci bytových družstev (v podstatě jde o to, že by družstva měla být povinna svým členům kdykoli na jejich písknutí buď vydat byty nebo jim vyplatit jejich hodnotu, a to na úkor svého majetku, tj. za peníze ostatních družstevníků), lze zahrnout do této kategorie - v podstatě vůči družstvům likvidační. Dogmatická zběsilost některých zákonodárců podporujících "trh" a "vlastnictví" zkrátka nezná mezí. Ať lítají třísky. No ale máme, co jsme chtěli. A v parlamentě a ve vládě, co jsme si tam navolili. Nezodpovězena zůstává už jen otázka, jaké katastrofy budou muset přijít, abychom se vzpamatovali. Nikomu nic zlého nepřeju, ale na obzoru už se zatahuje a v dáli začíná hřmít. Že by už to vážně bylo tady? |
