Problémům (neférové) zadluženosti v řadách občanů čelí přirozeně i celá řada rozvinutých západních zemí. Protože s tím mají zkušenost, a protože se politikové v západních zemích daleko více starají o osud a situaci obyčejných občanů, existují na obranu občanů v této věci důležité zákony, které, jak se zdá, v České republice dosud chybějí.

Jde především o dva základní principy. Svědčím o situaci v Británii.

Shodou okolností jsem byl v minulých týdnech svědkem případu, kdy kdosi měl dluh u Středočeské energetiky ve výši přibližně 30 000 Kč. Pro mně naprosto šokující bylo, že se gigantický podnik s občanem vůbec nebavil. Na dotaz, zda je možnost uzavřít splátkový kalendář, přišla odpověď, že ne. A pak přišel dopis. Zaplaťte dlužnou částku do 5 (!!) dnů, nebo půjde věc k soudu a budete platit ještě i soudní výlohy.

Co si má v takové situaci počít občan, který ty peníze prostě nemá?

Legislativa i praxe v těchto případech je např. v Británii naprosto jiná. Pokud se dostane občan do dluhů, dlužníkovi je vždycky nabídnut splátkový kalendář. Je v podstatě jedno, jak malou částku dlužník splácí, pokud ji splácí pravidelně. Kromě toho existuje v Británii celá řada občanských organizací na pomoc zadluženým osobám.

Razantní vyhrožování od Středočeské energetiky: Zaplať, nebo půjdeš k soudu a bude to pro tebe ještě dražší! je pozoruhodně primitivní směsicí drsného postoje mocných k obyčejnému občanovi, jaký se používal za komunismu, a zdivočelého kapitalismu.

Druhý princip, platný podle zákona v Británii, je ten, že pokud podepíšete jakoukoliv dohodu o finančních službách, o půjčce, dluhu, pojištění, či hypotéce, podle zákona váš podpis nenabývá hned platnosti. Přestože zákazník smlouvu na finanční produkt agentovi, který ho navštíví doma, podepíše, podpis není platný po celý další měsíc, který má zákazník na rozmyšlenou. Po celou tuto dobu může zákazník jediným telefonátem dohodu zrušit. V ČR je, zdá se, hlavním problémem, že poté, co z vás agent vyláká podpis, smlouva už je nezrušitelná.

Píšu tento článek jako upozornění, že problém úžery samozřejmě existuje v mnoha evropských zemích a většina z nich řeší legislativně otázku rozsáhlé zadluženosti obyvatelstva vůči dlužníkům podstatně vstřícněji, než jak vypadá současná česká legislativa. V jiných zemích je občan chráněn před neskrupulózními praktikami lidí, kteří žijí z dluhů občanů. V ČR zjevně ne. Je to zase vina poslanců.

Když už Česká televize o problému vysoké a rostoucí zadluženosti českých občanů informuje, měla by pohlédnout do zahraničí, ukázat, jaká legislativní opatření existují v jiných zemích Evropské unie, a v zájmu obyčejného občana naléhat na parlament, aby takové zákony Česká republika také přijala.