|
19. 7. 2007
Můžou za to poslanciPříběh Daniely Machové a Ebi má základ v neexistujících zákonechJe pravda, že neexistuje zákon, který by zakazoval pobyt v lázních se psem. Tím méně s certifikovaným asistenčním nebo vodicím psem. Neexistuje ale také žádný právní předpis, který by těmto psům vstup do lázní garantoval. Je to tedy celé i chyba našeho zákonodárství, které se dodnes nedokázalo férově postavit k problematice vodicích a asistenčních psů a jasně jim garantovat alespoň základní přístupová práva. |
|
Zatímco jinde ve světě se pomalu prosazují právní úpravy, založené na jednoduchém a jasném principu "kam může klient, tam může i jeho certifikovaný vodicí či asistenční pes", u nás se spíše ruší vyhlášky, které těmto psům garantovaly i ta malá přístupová práva, která dosud měli. Ředitel Lázní Teplice tedy jen chytře využívá (nebo spíše zneužívá) díru v zákonech, kterou držitelé vodicích a asistenčních psů znají velice dobře a se kterou se perou prakticky denně. A na tomto případu je také velice dobře vidět, kam až vede dlouhodobá nečinnost našich zákonodárců ve věci práv asistenčních a vodicích psů. Pokud by totiž byl vstup těchto psů do lázní garantován zákonem, ani ředitel lázní by nemohl udělat tak bezohledné rozhodnutí. Tady navíc nejde o běžného psa, o nějakého domácího mazlíčka. Jde tu o řádně certifikovaného asistenčního psa, cvičeného a testovaného v souladu s nejvyššími evropskými standardy, stanovenými evropskou asociací Assistance Dogs Europe. Psa, který tu není pro zábavu, ale pro práci. Psa, který vlastně plní roli velice univerzální zdravotní pomůcky (ostatně vodicí psi pro nevidomé jsou v našem právním řádu považováni za zdravotní pomůcku) i roli osobního asistenta. Psa, který v opakovaných zkouškách potvrdil, že se umí správně chovat na veřejnosti, a to i v obtížných nebo nepřehledných situacích. Co je to ale všechno platné, když nakonec stačí jedno "ne", které navíc nemá ani žádnou oporu v zákonech -- a tento osobní asistent se stane důvodem k diskriminaci klientky... Jakkoli je příběh Daniely a Ebi smutný, je to jen vrchol ledovce. Snad každý držitel vodicího nebo asistenčního psa v České republice by mohl vyprávět podobný příběh. O "vyhazovech" ze supermarketů nebo prodejen, ze škol a ubytovacích zařízení, z úřadů nebo zdravotnických zařízení. Jako by spíše u nás než v muslimském světě byli psi, včetně těch vodicích a asistenčních, považováni za "nečistá zvířata". Z hlediska práv vodicích a asistenčních psů se jednoznačně stáváme rozvojovou zemí a příběh Daniely Machové a Ebi je toho jen dalším smutným dokladem. |
