V článku "Jak přelstít Chaveze: RCTV zase vysílá" autor udává, že Chavez odmítl prodloužit licenci RCTV, jelikož ji obvinil, že: " se staví proti jeho nedotknutelné vládě a že spolupracovala při pokusu o puč, k němuž došlo v roce 2002".

Ano, tak tomu skutečně bylo. RCTV silně podporovala zpackaný puč svým dehonestujícím a zkreslujícím zpravodajstvím, ve kterém jednostranně vykreslila Chavezovy příznivce jako ozbrojenou tlupu, rozněcující násilí. Neuvedla však skutečnost, že tento puč byl řízen z Washingtonu a ona představovala nástroj při něm asistující. Zabity tehdy desítky lidí, především Chavezovi příznivci. Opomenut byl také fakt, že převrat byl odsouzen mnoha jihoamerickými vládami. RCTV posloužila jako romantická zástěrka či "demokratické médium" nepříliš ušlechtilým pohnutkám Bushovy administrativy.

Západní média, včetně britských deníků Guardianu a Independentu, se téměř unisono vrhla na Chaveze s obviněním, že omezuje ve Venezuele svobodu slova, a tím demokratické principy obecně. V západním tisku se však objevila výjimka, jež připustila, že akce RCTV v průběhu mnoha let systematicky brojily proti venezuelskému prezidentovi: "Poté, co byl v roce 1998 Chavez zvolen prezidentem, RCTV se jej snažila vypudit z úřadu." (Bart Jones, Hugo Chavez versus RCTV, Los Angeles Times, 30. května 07) Zdroj: ZDE

A Chavezovy zločiny, za něž je nenáviděn Washingtonem? Jak uvádí americký publicista a spisovatel William Blum ve svém článku o puči ve Venezuele v roce 2002 "The CIA and the Venezeula Coup": Chavez odsoudil US bombardování Afghánistánu, jež nazval "bojem proti terorismu terorismem" a odsoudil jej jako masakrování nevinných, stejně jako dříve pranýřoval události z 11/9 01. Zpochybnil status quo globalizace, prosazuje ekonomickou spolupráci zemí LA a dalších států mezi sebou coby protiváhu ekonomické hegemonii Spojených států...Ovšem jeho největším zločinem je "plýtvání americké ropy" na něco tak neziskového jako jsou sociální, zdravotní a edukační programy pro chudé na úkor zisků severoamerických ropných gigantů. Zdroj: ZDE

Pan Golgo dále ve svém textu píše: "Všechny venezuelské stanice reagovaly tím (na neprodloužení licence RTCV - pozn. autora), že změnily své zpravodajství v zábavné pořady a vysílají jen to, co si přeje Chavez." Tady autor článku bruslí opravdu na tenkém ledě, neboť ve Venezuele existuje silná antichavezovská mediální opozice. Z dopisu Gordona Hutchinsona z Venezuelského informačního centra (VIC), publikovaného v květnu v Guardianu, vyplývá, že nařčení Venezuely z cenzury médií je liché, protože drtivá většina médií je vůči vládě v opozici.

Konkrétně: pět soukromých TV kanálů kontroluje 90% mediálního trhu. Všech 118 venezuelských periodik, regionálních a národních, je drženo v soukromých rukách, podobně je 706 ze 709 rozhlasových stanic v soukromém vlastnictví. Dále se ze zpráv Venezuelského informačního centra dovídáme, že v britském parlamentu byl před čtyřmi lety přijat the Communications Act, tedy zákon o komunikacích, jenž stanovil: "..materiál, který nabádá k spáchání zločinu (protiústavní puč ve Venezuele v roce 2002 a role RCTV) nebo který vede k nepořádku nesmí být použit v televizním nebo rozhlasovém vysílání. Hlasatelé nebo moderátoři se musí snažit tomuto zabránit, neboť by vysílání takovýchto zpráv mohlo ohrozit lidské životy." Zdroj: ZDE

Pan Golgo ve svém článku vyjmenovává trable a pronásledování venezuelských novinářů, když se tito pouštějí do odvážných kritik Chavezových reforem a vládních nařízení. To jsou samozřejmě smutné okolnosti a můžeme spekulovat o tom, do jaké míry jsou tato fakta závažná a pro venezuelskou společnost příznačná. Ovšem to nic nemění na skutečnosti, že zde existuje mocná mediální opozice proti vládě a taktéž silný nepřátelský tlak západních médií a americké vlády, a tedy poměrně široká svoboda projevu, což nakonec dokazuje i prodloužení licence RCTV. Na webu Literárních novin lze vyhledat články latinskoamerických publicistů a intelektuálů, kteří Chaveze nešetří a nemnohými je přirovnáván k Hitlerovi. Uvědomme si pak, kolik novinářů bylo usmrceno v "osvobozeném a demokratickém Iráku" pod ochrannými křídly Pentagonu.

Za naprosto skandální považuji tvrzení páně Golga v závěru jeho článku: "....Chavez je jedním z mnoha dalších jihoamerických vojáků u moci." Pan Golgo musel žít snad 50 let na Saturnu nebo je úplný ignorant, když toto tvrdí. Skutečnost, že má za sebou Chavez vojenskou kariéru, která nebyla zrovna košer, jej však nemůže postavit do jedné řady s jihoamerickými monstry, podporovanými Pentagonem a cvičenými ve Škole Amerik.

Škola Amerik (SOA, nyní WHINSEC) je vojenská tréninková instituce, která se nachází ve Fort Beningu v Georgii. Během 59 let své existence zde "vystudovalo" 60.000 námezdních vrahů, již byli cvičeni v rozmanitých vojenských technikách: snipeři, guerillová a psychologická válka, výslechové taktiky (eufemismus pro mučení) atd. Cílem absolventů bylo vést válku proti členům odborů, církevním činitelům, studentským lídrům a dalším aktivistům v Latinské Americe. Statisíce Latinoameričanů byly zavražděny, mučeny a zmizeny těmito elitními zabijáky. Pan Golgo o tom dobře ví, takže jeho srovnání Hugo Chaveze s těmito je naprosto bezpředmětné. Zdroj: ZDE

Přes zjevné nedostatky bolívarianské revoluce a zřetelné překážky doktríně "socialismu pro 21. století"dosáhl prezident Chavez pozoruhodných výsledků na poli sociálních reforem.

Znárodnění telekomunikační společnosti CANTV a převedení pěti mezinárodních ropných koncernů v Orinoco Belt do rukou státu mu zajistilo v prvním případě 50% výnosu a v druhém 60%. Tyto finanční prostředky byly použity na širokou škálu sociálních programů pro chudé. Podle analýzy opoziční společnosti Datanalysis vzrostl příjem 60 % nejchudších Venezuelanů o 45% a míra chudoby klesla ze 49% na 33% v letech 1998 až 2006.

Od roku 1998 se výrazně podařilo snížit alarmující nezaměstnanost v zemi. Chavezova vláda vytvořila novou ústavu, jež zajišťuje širším lidovým vrstvám participaci na politickém a hospodářském chodu země. Komunálním radám se díky ústavě podařilo získat více pravomocí při řešení jednotlivých problémů na principech přímé demokracie. Venezuelská ekonomika během posledních tří let vzrostla o 12%. Zdroj: ZDE

Je nad slunko jasné, že nic není černobílé ani růžové, ale i ti nejzavilejší odpůrci znárodňování, sociálních reforem a širší participace lidí na politické moci musí uznat, že se Chavezovi přes obrovské potíže a překážky podařilo dosáhnout něčeho v kontextu Latinské Ameriky téměř neskutečného.