5. 2. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 2. 2007

NOVÝ PROSTOR

Znamená současná situace v Iráku porážku americké strategie "války proti teroru"?

Jaký lze očekávat budoucí vývoj ?

Hrozí válka horší než v bývalé Jugoslávii

Ano, současná situace znamená porážku americké strategie "války proti teroru". Základním pilířem dosavadního přístupu bylo unilaterální (jednostranné) hledisko tzv. pax americana, které předpokládalo, že jedinou morální i mocenskou zárukou legitimního světového pořádku je bezmála imperátorské postavení USA.

Pravdu měl Bismarck, ne Bush

Pokud bylo cílem Američanů svrhnout nepřátelský a nebezpečný režim a tím zastrašit i režimy ostatní, zvítězili již na jaře 2003. Svržení Sadáma navždy ukončilo nebezpečí z jeho strany a zastrašilo všechny do té doby Západu nepřátelské režimy arabské: již neusilují o získání zbraní hromadného ničení a nepodporují protizápadní teroristické organizace.

Amerika byla 11. září 2001 napadena nepřítelem, který představuje kvalitativně novou rovinu "mezinárodní teroristické sítě", přirovnávané neokonzervativními ideology k nacismu a namířené proti Západu, modernitě, demokracii, svobodě. Bushovy USA, čerpající z mytologizujícího pojetí amerického angažmá v boji proti Hitlerovi a komunismu, se prohlásily za ztělesnění všech hodnot, na nichž stojí naše kultura, a postavily se do pozice tvrdého potírače uvedeného nepřítele.

Brzy ale přišly problémy: protiústavní věznice na Guantanámu, týrání v Abú-Graíb, obléhání Falúdži nerozlišující teroristy a prosté irácké obyvatelstvo (což je ovšem nesmírně obtížné), apod. K tomu je třeba přičíst špatný vývoj v izraelsko-palestinských vztazích i vnitřní lidskoprávní problémy USA, spojené s různým "vlasteneckým" či "protiteroristickým" zákonodárstvím (viz mj. zprávy amerického PEN klubu). Vzhledem k tomu všemu lze dnes tvrdit, že morální nárok na světové vedení, který snad Spojené státy mohly proklamovat po 11. září na základě celosvětových sympatií, byl promrhán a obrácen v pravý opak.

Nejnovější události ukazují, že vedle morální diskreditace ztrácí USA půdu pod nohama i ryze mocensky. V Iráku už nejsou schopni určit za koho a proti komu vlastně bojují. Zdá se, že válčí už jen za zbytky vlastní tváře a prakticky proti všem. Hloubku porážky na všech rovinách, od ekonomické (ohromný rozpočtový schodek) až po mediální, nelze v současné době ještě odhadnout. Autorita světové supervelmoci se drolí, je otázka, kdo obsadí vzniklá mocenská vakua.

Jaký lze očekávat vývoj v Iráku? Bohužel se zdá, že místo přehodnocení strategie hodlají zřejmě Spojené státy zavřít oči a kráčet, po kosmetických úpravách, v nastoleném kurzu. Jejich neschopnost pochopit, že skončila doba "osy zla" a že je třeba jednat se všemi zeměmi regionu, zejména s Í ránem, je neuvěřitelná. Posílení antiamerického a islamistického Íránu je přitom již nyní nezvratným důsledkem americké intervence a nelze na tom nic změnit.

Není mi jasné, čeho chtějí v této chvíli USA v Iráku dosáhnout. Buď se opřou o sunnitskou menšinu proti šíitskému proíránskému bloku, pak ovšem samy začnou kráčet ve stopách svrženého diktátora. Ještě horší alternativou ale může být dělení Iráku mezi tři hlavní skupiny (sunnity, šíity a Kurdy), neboť v podobných situacích nastávají prudké spory o přesná vymezení úřadů a teritorií, hrozí etnické čistky a prohlubování separatistických tendencí. V případě Kurdů to znamená i potenciální destabilizaci Turecka, člena NATO a žadatele o vstup do EU. Můžeme se dočkat něčeho ještě horšího, než byla válka v bývalé Jugoslávii.

Těžko předvídat. Jisté je, že existuje-li nějaká naděje, pak jejím základním kamenem je vůle samotných Iráčanů ke smíření a dohodě.

Martin Škabraha je filozof, působí na Univerzitě Palackého v Olomouci

Bojí se, že by skončily jako Sadám. (Jedinou nezastrašenou zemí je perský, šíitský Írán.) Pokud bylo cílem Američanů vybudovat liberálně-demokratický, prozápadní Irák, jenž by se stal vzorem všem arabským a moslimským zemím, selhali flagrantně.

Selhali dokonce i pokud jde o vytvoření stabilní vlády v Iráku, která by měla situaci v zemi pod kontrolou.

Bush měl navýšit počet amerických jednotek -- o 40 až 60 tisíc -- na jaře 2004, kdy měl rozdrtit jak sunnitskou rebelii ve Fallúdži, tak i milici proíránského, radikálního šíitského klerika Muktady Al-Sadra. Jednal tehdy s Iráčany příliš mírně, aby získal jejich "srdce a mysli" pro projekt demokracie a vzájemné spolupráce. Ty nezískal, ale ztratil naději na stabilitu a řád v Iráku, který by sice nebyl demokratický, ale zato pevný. Tehdy by mu navýšení jednotek ještě americký lid toleroval, ony jednotky mohly situaci stabilizovat a pevná (byt nedemokratická) vláda celého Iráku mohla mít naději na úspěch.

Nyní již nic z toho neplatí: trpělivost amerického lidu s válkou v Iráku se vyčerpala a v Iráku dochází ke kmenovému konfliktu mezi sunnity a šíity. Ten se bezpečnosti Západu primárně netýká, ale naději na kompromisní vládu v Iráku pohřbívá.

V této situaci je pro Američany, tak i pro Iráčany, ale i pro nás ostatní nejlepším řešením: rezignovat na demokratickou, kompromisní vládu v jednotném Iráku a Irák de facto (i když ne nutně de iure) rozdělit na severní kurdskou část, střední sunnitskou a jižní šíitskou část -- a v každé z nich penězi a zbraněmi podporovat tu nejvíce prozápadní frakci, ať na svém území nastolí pevný, i když nedemokratický režim. Tím by Američané získali silně proamerický Kurdistán, dostatečně proamerický šíitský jih a ne příliš přátelský sunnitský střed Iráku. Kurdové budou silně proameričtí, neboť díky USA poprvé v dějinách získají svůj stát, většinoví šíité budou přijatelně proameričtí, neboť díky USA získají vládu nad většinou Iráku, a sunnité budou Američany sice nenávidět, ale zároveň i potřebovat, neboť ti budou jedinou hrází před mstou ze strany většinových šíitů.

Všechny ostatní arabské země jsou většinově sunnitské a po rozpadu Iráku budou spojenectví s USA vítat jako svou životní potřebu proti šíitskému Íránu aspirujícímu na atomové zbraně. Američané chtěli na blízkém východě liberální demokracii, té už nedosáhnou ani náhodou. Nechtěli imperiální Realpolitik; ale právě ta jejich pozici zachrání. Díky vděčnosti Kurdů, konfliktu sunnitů a šíitů, jakož i strachu Arabů před Peršany budou mít paradoxně více spojenců, než by si zasloužili. Jak řekl již Bismarck: "Bůh ochraňuje blázny, opilce a Spojené státy americké." Železný kancléř měl pravdu i v tomto, jako ostatně v mnohém.

Roman Joch je ředitelem Občanského institutu

Vyšlo v únorovém čísle čtrnáctideníku Nový prostor, které je právě v prodeji

                 
Obsah vydání       5. 2. 2007
5. 2. 2007 Peníze nebo život, aneb bezdomovcem snadno a rychle Věra  Říhová
5. 2. 2007 Zásadní otázky o základně, které je třeba zodpovědět Pavel  Čámský
5. 2. 2007 Proti základně, ne proti Americe! Ivan Odilo Štampach
5. 2. 2007 13 Pavol Orzságh Hviezdoslav
5. 2. 2007 Michael  Marčák
5. 2. 2007 Kdo je poslední? Tomáš  Koloc
5. 2. 2007 Znamená současná situace v Iráku porážku americké strategie "války proti teroru"? Martin  Škabraha, Roman  Joch
5. 2. 2007 Po stopách Komenského a Cimrmana Alena  Damijo
5. 2. 2007 Zimní klauzury na VŠUP, aneb promarněná příležitost Jan  Paul
5. 2. 2007 Demokracie pod policejním drobnohledem Štěpán  Kotrba
4. 2. 2007 Petr Bendl: Referendum uspořádat nemůžeme, protože jsme základnu Američanům už slíbili
4. 2. 2007 Martin Komárek: "Komentáře nikoho nepoškodí, protože to jsou názory" Jan  Čulík
3. 2. 2007 BBC informovala o zprávě o globálním oteplování poněkud jinak než česká média...
4. 2. 2007 Co bude znamenat oteplování
4. 2. 2007 Rusko zachránilo více než 300 rybářů
5. 2. 2007 Nakonec to nebude tak strašné?
5. 2. 2007 Neměl jsi vystupovat ze Strany zelených
5. 2. 2007 Česká pošta nebude doručovat balíky?
5. 2. 2007 Berlínská velká koalice protlačuje reformu zdravotnictví Richard  Seemann
5. 2. 2007 Nebudeme se třást před Putinem Josef  Vít
5. 2. 2007 Při zdravotnictví zdarma pochcípe daleko víc lidí Jan  Bláha
5. 2. 2007 Svoboda tisku a étos publicistů, proč zpráva není komentář, aneb proč kritizovat BL Uwe  Ladwig
5. 2. 2007 Pomůcka nerozhodnutému občanovi - ANO v otázce radarové základny
5. 2. 2007 Evropská ústava nadřazovala právní řád Unie právním řádům členských států Michal  Petřík
5. 2. 2007 Život jako šablona vs. intenzivní blahobyt Boris  Cvek
4. 2. 2007 Sociální pojištění spravované ČSSZ je už několik let v přebytku
4. 2. 2007 Vyšší výběr na důchody snižuje deficit státního rozpočtu na rok 2006 Miroslav  Opálka
4. 2. 2007 SRBSKO: Ljubav za ljubav - nejste sami ! Jaroslav  Foldyna
4. 2. 2007 Britské listy - perfektní služba pro všechny levicové aktivisty
4. 2. 2007 Vadí liberalismus a demokratičnost?
2. 2. 2007 NATO - spojenectví bez závazků Miroslav  Polreich
4. 2. 2007 Policejní vyšetřování Tonyho Blaira
2. 2. 2007 Základna: Česko nemá chránit ani baterie Patriotů, jak to požadují Poláci Štěpán  Kotrba
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce