Možná si potom budeme vybírat jenom jakési mluvčí bez vlastní vůle a ty budeme v přímém přenosu řídit smskami, emaily nebo zhasínáním žárovek, jako kdysi populárního kuchaře Svatopluka (tedy pokud nám žárovky nezhasnou daleko dříve samy díky neelektricky osvícené vládě). Ano-ne budeme říkat těm svým a oni to budou papouškovat a my se budeme ukájet tím, jak je to nádherně transparentní. Praktický pokus na toto téma už byl učiněn a jmenuje se VVVD (Virtuelle Volks Vertreter Deutschlands e.V.)

Nemusím poučeným čtenářům Britských listů jistě připomínat, že když se demokracie pojme jako hra čísel, tak to vede k řadě paradoxů, které nutně navozují otázku jestli to není právě demokracie, která navozuje nutný zánik politického systému. Připomenu v této souvislosti jenom dva slavné paradoxy - Condorcetův a Ostrogorského.

Demokracie nehovoří o počtech, číslech a o kalkulacích, i když i ony v ní mají své pevné místo. Demokracie zahranuje také city, emoce, důvěru a víru. Bez nich je prázdná. Nevím, jak se tyto kvality mají ukazovat v přímém přenosu, ale myslím si, že to naštěstí není možné. Pokud chceme ukazovat opravdu jenom prázdnotu a zbavovat lidi iluzí, tak to dělejme ještě více a častěji. Možná bychom mohli politikům za pár let namontovat do oka kameru a sledovat je kdykoliv a kdekoliv.

Od tohoto oprávněného požadavku v duchu středečního přímého přenosu je už jen krůček k obecnějšímu principu. A možná, že by taková kamera v oku budoucího partnera měla být už v předmanželské smlouvě. A dětem by se měly montovat už v porodnici a vůbec by se neměly do rodiny bez kamerky vydávat. A doma by byl rodinný pult. A taky by byl centrální pult. Někde. U velkého Táty s Mámou. Jedna velká rodina...

V mém případě by to vedlo nevyhnutelně k poměru k osobě o které všechno nevím a které mohu věřit. Ono "mohu věřit" neznamená totiž jen to, že mohu věřit, že je doopravdy taková, jak se vůči mně tváří a chová. Znamená to především to, že mohu si vůbec mohu dovolit luxus věřit, protože něčemu věřit mohu jenom tehdy, když nemám možnost si to nějak ověřit. Je hezké myslet, logicky uvažovat, rozumně se rozhodovat, ale s láskou a vírou se to prostě srovnat nedá.

Já osobně své paní radši věřím a mám ji rád... A nejen ji!

Pokládal bych za neobyčejně krásné, kdyby se televize od možnosti tuhle frašku přenášet předem distancovaly, jako od nedůstojné a demokracii poškozující záležitosti. To už by novináři nebyli jen hlídacími psy demokracie, to už by byli přímo psi záchranáři. Bohužel to byl jen sen...