Politický boj po roce 1945 -- KSČ vítězí a chápe se moci. Pravice u nás prohrává volby a dělá všecko co se dá, aby zvrátila vývoj. Churchill už v roce 1946 ve Fultonu zatahuje železnou oponu a z druhé strany popotahuje za provázky Stalin. Vyhovuje to všem velkým hráčům. A velkým hráčem nikdy nebyla ČR, i když by mnozí viděli naše postavení ve světě a společenský vývoj jinak. ČR měla možná větší vliv v Evropě než dnes, ale že by si mohla rozhodovat o vývoji v Evropě, tomu nevěřím.

V únoru 1948 se nekonal žádný puč. Pravicové strany udělaly zásadní chybu a dobrovolně opustily vládu, ztratily naprosto demokraticky svůj vliv na situaci. To, co udělala KSČ, jen vyplynulo ze tehdejší situace -- zmocnila se vlády a vše, co se potom až do roku 1989 odehrálo, mělo jediný cíl -- svou hegemonii udržet. Proto se naplnily věznice, proto byly rozsudky smrti (nefandím tomuto vývoji, ale režim neměl na vybranou, mohl buď nechat všecko být a postupem času se nechat zbavit moci nebo potlačit odpor a vládnout). Zemědělství bylo nutno dělat jinak než dosud a tak se "vytvořili" kulaci a zemědělská družstva. Všechno bylo naprosto logicky organizováno tak, aby režim nepadl, ale naopak se mohl rozvíjet. A že při tomto vývoji KSČ jako státostrana dělala chyby, že na ně dopláceli obyčejní lidé, že docházelo ke zneužívání moci, to vše má svou vnitřní logiku. Nemusí se to líbit panu Cvekovi ani mě, ale pokud stát a jeho zástupci při tomto postupu nepřekračovali své vlastní zákony, bylo vlastně vše v pořádku. Můžeme hodiny diskutovat o tom, že se spousta věcí mohla udělat jinak a určitě to bylo možné, ale prostě byly udělány s chybami.

A ani druhá strana se nedávala zadarmo, umírali i komunisté, pohraničáři a policisté, kteří bránili vládnoucí režim i nevinní lidé. Přes hranice proudily informace, zbraně, lidé i peníze, takže se muselo najít řešení -- hranice se uzavřela. Církev v roce 1946 -- 48 spolupracovala s tzv. vnitřním nepřítelem a proto byla potlačena, byly rozprášeny řády a omezena svoboda vyznání.

A kde jinde brát rozumy, než tam, kde už tohle všecko fungovalo, než v SSSR? Že to byly často nesmysly, na to se časem přišlo a věci se postupně (po desítky let) dostávaly do určitého normálu. Přitom jsme svým způsobem táhli méně vyspělé součásti takzvané světové socialistické soustavy a dopláceli jsme na to. Bylo zpřetrháno spojení s vyspělým světem a to nás také poznamenalo. Spousta lidí emigrovalo, většinou to byli ti vzdělanější, ani to se nemohlo podepsat na vývoji pozitivně. A přesto se podařilo do roku 1990 vstupovat s poměrně vyspělým průmyslem i zemědělstvím, o čemž svědčí i způsob, jakým se na nás vrhly německé, francouzské nebo americké společnosti a rozebraly si všecko, co bylo zajímavé. Nebylo nutné desítky let učit "zaostalé" Čechy vyrábět světové výrobky, to opravdu nebylo třeba, věci fungovaly takřka hned po menších organizačních změnách a s minimálními investicemi. Stačilo jen otevřít hranice pro naše zboží. Investice začaly chodit teprve časem potom, co začalo být jasné, že změna je nevratná. A české společnosti, bývalé státní podniky, které náš stát prodal do rukou zahraničních podnikatelů za pár šestek, začaly být záhy obchodovatelné a obchodované s obrovskými zisky a je tomu tak dodnes. Zemědělství sice změnilo svou formu, ale družstva se vlastně udržela a fungují i dnes (často se stejnými lidmi jako před rokem 1989 ve vedení).

Tohle vše je velmi zjednodušené hodnocení historie, takže nezacházím do detailů. V roce 1945 jsme se prostě ocitli jsme se v jiné sféře vlivu, než by se líbilo panu Cvekovi a to trvalo až do roku 1989. Poté se situace mění a zase nerozhodujeme o svém osudu úplně a zcela nezávisle. Byli jsme přijati do NATO a poté do EU. Hopsá a jsme někde jinde...

Místo přikyvování SSSR dnes přikyvujeme USA. Stratégové v USA se rozhodli vybojovat Kosovu samostatnost a nikdo se nás neptal, jestli se nám to líbí. Sice opatrně a kamuflovaně, ale přece jen jsme se zapojili. USA se rozhodly "dát přes držku" Afghanistánu a zase se s námi moc nehovořilo. Rozhodlo se a my jsme se měli své vojáky na bojišti. A když přišel na řadu Irák, tak se s námi zase nikdo nebavil. Prostě ani po 60 letech se nás nikdo neptá na náš názor a když už se ho rozhodneme dát na vědomí, tak se to nějak zařídí, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. (Jsem zvědav, jak bude naše vláda řešit případné problémy s americkou základnou.)

Myslím, že na otázky, kladené panem Cvekem neexistuje opravdu poctivá odpověď. On vidí věci po svém a jiní si mohou o stejných věcech myslet něco úplně jiného. Proč si třeba namlouvat, že pokud by západ a USA utrhli Rusům Československo, Maďarsko, Polsko a další státy, byla by všude idyla? Neskončilo by to jadernou válkou? Já opravdu nevím, protože se to nestalo...

Co by se stalo, kdyby se nenarodil pan Boris Cvek?