Dříve bývalo přijetí předsedy sesterské strany vždycky něco jako slavnost. Hrála muzika a delegáti druhé strany v závrati nadšení tleskali, až je bolely ruce. Tentokrát tomu bylo nějak jinak. Mluví se o ledovém přivítání. Jen z prvních řad bylo slyšet zdrženlivý potlesk.

Stoiber jako zkušený politik asi tušil, co ho v Drážďanech čeká. Byl připravený. Muvil o kráse sjezdového města, o Frauenkirche v novém lesku, o tom, že obě křesťanské stany mají být solidární a držet pohromadě. Jako host chválil úspěch federální vlády a s tím i kancléřku Merkelovou. A když zdůraznil, že strany křesťanské unie mají zastupovat všechny vrstvy národa, posluchači začali tleskat.

Potom mluvil o CDU/CSU jako o lidové straně ve středu společnosti, která má mít liberální, sociální i konzervativní kontury, obhajuje sociální partnerství a mluví o férovém tržním hospodářství. Začal měnit atmosféru v sále tím, že řekl, že nechce, aby v Německu měli manažeři špičkové americké platy a zaměstnanci platy tak nízké jako v Asii.

Tím už si vlastně vydobyl dost souhlasu, ale jako starý taktik věděl, že musí pravidlo číslo jedna pro politiky splnit nejen částečně, ale kompletně. Tak daroval delegátům a tím i stranám CDU a CSU v Turecku nový obraz nepřítele.

Stoiber poukázal ve své řeči na to, že Turecko není evropská země a že s Tureckem jako členem EU by se změnil charakter Evropy. Když k tomu dodal, že to nechce, dostalo se mu konečně velkého souhlasu a potlesku. Věděl zároveň, že papež zrovna cestuje do Turecka, ale co asi nevěděl a ani netušil, bylo, že Benedikt XVI. tam řekl v rozhovoru s ministerským předsedou Tayyipem Erdoganem: "My nejsme politikové, ale vstup Turecka do Evropské unie podporujeme."

Co myslíte, mohl by to být problém pro ministerského předsedu Bavorska?

Ale to se uvidí.