15. 11. 2006
Nepřípustné výdělky za bytKolín bylo před rokem 1989 silně průmyslové město. Denně sem do zaměstnání dojíždělo přes šestnáct tisíc zaměstnanců. To je minulostí. Dnes dojíždí slabých sedm až osm tisíc. Jenom pro příklad, závod Tatra Kolín zaměstnával přes čtyři tisíce zaměstnanců. Vyráběly se zde vagony pro ČSD a další průmyslové výrobky. Dnes je areál , který má plochu více jak sto hektarů opuštěný. Zprivatizované, lépe řečeno rozkradené haly zejí prázdnotou, budovy se zvolna mění v ruiny a prorůstají plevelem, píše Josef Vlasák z Kolína. V malé části administrativní budovy je prodejna koberců. Takových podniků s podobným osudem je ve městě několik. Ale jakou to má souvislost s bydlením? |
Všechny tyto podniky, a nejen ty největší, stavěly pro své zaměstnance byty. Říkalo se jim "dvouletkové" nebo "pětiletkové", na názvu koneckonců nezáleží. V pohraničí podniky koupily opuštěné usedlosti a zaměstnanci si tady dobrovolnou - a zdůrazňuji neplacenou - prací vybudovali jakási malá rekreační zařízení, kam jezdili za pár korun s dětmi za čerstvým vzduchem z Kolína, zasmrděného průmyslem. Po sametové revoluci v nadšené vlně privatizace první, čeho se privatizované podniky zbavovaly, byly rekreační objekty. Věřte, že je člověku smutno, když prochází kolem místa, kde nechal kus svojí práce, kde trávil volné chvíle s rodinou a dnes se tady rozvaluje pan podnikatel, na baráku visí cedule s honosným nápisem "Zimmer frei" a když si chcete dát třeba kávu a promluvíte česky, kouká na vás pan majitel jako na nemocného leprou. Pokud se vám podaří dostat třeba i oběd. Potom za cenu, za jakou jste tam jezdil dříve na celý týden. Totéž, co s rekreačními objekty, se stalo s domy. Obyvatelé těchto domů jsou převážně v důchodovém věku, bydlí zde nějakých třicet let, vychovali zde děti. Děti založily své vlastní rodiny a bydlí jinde. Teď dostali ti staří nájemníci nabídku. Máte předkupní právo, a tak si buď byt koupíte do vlastnictví nebo bude prodán jinému zájemci a vy se budete muset vystěhovat. Většina byty koupila. Buď měli nějakou korunu našetřenou, nebo se zadlužili. Mnoho z těch původních obyvatel zemřelo a byt samozřejmě dědily děti. Jelikož už bydlí, zděděný byt okamžitě prodají. A teď proč to vlastně píšu. Nový majitel se tam přihlásí nebo někoho z rodiny. Jednoho člověka. Platí tedy za odvoz tuhého odpadu ročně 500.- Kč za jednu osobu, většinou v těch starších domech mají společné měření odběru vody a tepla a rozpočítává se poměrně na počet osob, takže platí za jednu osobu, ale v bytě má - samozřejmě přechodně - ubytováno třeba pět montérů nebo stavebních dělníků, od kterých vybírá řádné nájemné, takže každý měsíc mu to dá okolo dvaceti tisíc korunek, čistých, nezdaněných. Protože to jsou přeci jeho kamarádi, kteří jsou u něho nějaký čas na návštěvě. A proti tomu není odvolání.. Můj bývalý spolupracovník má syna, který studuje jakousi vysokou školu v Praze. Škola je poměrně daleko za Prahou a cesta veřejnou dopravou zabere mnoho času, nehledě na nutnost několika přestupů. Jelikož bydlí blízko Prahy, nemá syn nárok na umístění na koleji. Hledal tedy v Praze podnájem. Navštívil jsem s ním jednu nabídku podnájmu na inzerát. A když jsem se dozvěděl podrobnosti, poněkud mě poklesly dásně. Byt dva plus jedna s příslušenstvím na Vinohradech. Majitel bytu, důchodce -- vdovec, bydlel u družky rovněž důchodkyně -- vdovy a svůj byt pronajímal studentům. Bydlelo jich tam šest za měsíční nájemné 150 Euro, pro jistotu slovy jedno sto padesát Euro. Samozřejmě nezdaněných. Dobrý výdělek. Takovému šikovnému dědulovi se nedivím, že hodí svůj hlas při volbách té správné straně. Protože co kdyby náhodou ho někdo chtěl " vrátit do té bídy před listopadem 89"? Malá odbočka: Moje žena kdysi cvičila na Spartakiádě tzv." cvičení rodičů s dětmi." Na ploše stadionu bylo - nevím to už přesně, ale něco přes čtyři tisíce cvičících. V té době měla žena černé vlasy vyčesané do tzv. drdolu, na kterém měla uvázaný pro zpevnění bílý šátek. Když nastoupili na plochu na secvičení před vystoupením, přerušila vedoucí nácviku nástup a rozhlasem vyzvala mojí ženu, aby si sundala ten šátek, protože ruší. Tam kde je pořádek a nějaký řád, je každá maličkost hned vidět. Proto nemůžeme mít ve státě pořádek a jasná pravidla. To by se těm gaunerům a šejdířům špatně žilo. A tak jsme svědky jak naši demokraticky, svobodně zvolení zástupci lidu se dohadují, jak se podělit o moc a tím zisk. Připomíná mě to písničku od W+V " Tři strážníci" . Zatím co se strážníci před strážnicí dohadovali tak čilí zlodějíci ...atd. Pozn. JČ: Musím pana Vlasáka trochu zklamat. Prodej bytů nájemníkům, kteří v daném bytě bydleli desítky let, a byt tedy placením své činže už dávno zaplatili, se provádí za nižší než tržní cenu i např. v Británii. -- Činže 4500 Kč měsíčně za byt v Praze není v současnosti vysoká. Reakce nájemníka B. K.:Těch 150 Euro platí za ubytování KAŽDÝ z nájemníků, ne všichni dohromady za byt jako celek. To je bohužel běžná praxe, kterou můžu potvrdit na základě vlastních zkušeností. |