15. 11. 2006
Můžeme po volbách do Kongresu očekávat změnu americké politiky?V předcházejícím volebním období amerického Kongresu jsme byli svědky neomezeného vlivu neokonzervativců na formování státní politiky. Jejich vliv se projevoval především silnou podporou intervenční zahraniční politiky. Ve vnitřní politice to byla podpora "protiteroristických" opatření, která vedla k postupné destrukci některých občanských svobod a omezení právního státu. Odposlouchávání bez povolení soudu, nerespektování ženevských konvencí, ignorace OSN, přelomení právní zásady habeas corpus -- to jsou velice nebezpečné výsledky vlády Republikánů. V arzenálu republikánské politiky nechybělo odmítání registrovaného partnerství homosexuálů, kotroly zbraní, potratů nebo experimentů s kmenovými buňkami. Neměli by jsme zapomínat na silný příklon k nábožensky motivované rétorice. |
V nedávných volbách do Kongresu Republikáni (a neocons v jejich řadách) stratili většinu v obou sněmovnách. Kongres teď ovládají Demokraté a od jejich nástupu k moci si mnoho lidí slibuje změny v politice světové supervelmoci. Nejvíce očekávanými změnami jsou zřejmě odklon od neefektivní strategie "vojny proti teroru", ústup z Iráku a větší ochota k mezinárodní spolupráci. Ve vnitřní politice se očekává návrat k tradicím liberalizmu a zmírnění "protiteroristických" opatření. Jsou však taková očekávání oprávněná? V roce 2004 založila část členů demokratické strany frakci, která přijala jméno neoDems. Vznik frakce byl reakcí konzervativních Demokratů v Kansasu na výsledky presidentských voleb. Nespokojenci v řadách Demokratů sformulovali nový program (http://www.neodems.com/About_Us.htm), který měl být méně defenzivní, lépe čitelný pro voliče a měl umožnit hájit konzervativní hodnoty. NeoDems se původně vymezili jako středopravá alternativa k extrémně pravicovým neokonzervativcům. NeoDems mluví o jakési třetí cestě, ne však ve smyslu Giddensově. Třetí cesta v americkém stylu má pomoci překonat zbytečné spory mezi Republikány a Demokraty a prokázat, že je možné spojit liberální a konzervativní ideologii ve funkční celek a vyhnout se tak neustálemu konfliktu. NeoDems chtějí oslovit jak voliče demokratů, tak voliče republikánů nebo nezávislých. Na politické příslušnosti nezáleží, důležité jsou hodnoty společné všem skupinám a především "většině obyčejných lidí". Evropská a americká třetí cesta jsou však v mnohém podobné. V Británii umožnila teorie A. Giddense straně Tonyho Blaira převzít rétoriku a politiku konzervativců. Blairova opozice na dlouho stratila jakoukoli agendu. Dalším následkem ale bylo, že Labour party přestala být levicovou stranou ve smyslu, v jakém byla levice v Evropě chápána ještě začátkem devadesátych let minulého století. Americká třetí cesta umožnila pravému křídlu Demokratů prijmout hodnoty a rétoriku neokonzervativců. NeoDems nacházejí v Republikánské straně své přirozené spojence především v řadách neokonzervativců. Třetí cesta tak v politickém diskurzu neznamená hledání nových cest řešení problémů, ale obhajuje posun celé politické scény směrem doprava a redefinuje vnímání normality a extrémů na politické scéně. A proč můžu tvrdit, že neoDems si budou s neocons rozumět? Povšimněne si vůdčí osobnosti neoDems Heatha Shulera. Tento bývalý slavný hráč amerického fotbalu byl ve volbách zvolen do Sněmovny reprezentantů za Severní Karolínu. Shuler je presvědčený evangelík a staví se proti legálnosti potratů. Rovněž se staví proti zavedení kontroly zbraní. Podobné názory sdílejí i ostatní neoDems, například Brad Ellsworth, známý jako aktivista proti potratům. Tito kandidáti zvítězili ve volbách nad svými konzervatívnimi oponenty z řad Republikánů radikální konzervativní rétorikou. Myslíte, že to byla jenom politická strategie? Já si to nemyslím. Demokrati přejímají konzervativní hodnoty už delší dobu. Skupina neoDems není jedinou větvou konzervativních Demokratů, která má zastoupení v Kongresu. Přirozené spojence najde mezi konzervativními Demokraty ze skupiny The Blue Dog Coalition (www.bluedogdems.com). Blue Dog Coalition vznikla na kongresu Demokratické strany v roce 1994 z iniciativy jihoamerických konzervativních členů strany. Koalice získala několik křesel v Kongresu už ve volbách v roku 1998, další pak v roce 2004. Třetím do spolku jsou noví Demokraté, které reprezentuje například senátor za stát Pensylvánie, Bob Casey, který je významným bojovníkem za zákaz výskumu kmenových buněk. Všechny tři skupiny konzervativních Demokratů mají v Kongresu výrazné zastoupení a jejich hodnoty se od liberálů ve straně značně liší. Co tedy můžeme od nového politického rozložení sil čekat? "Většina obyčejných lidí" volila jednoznačně změnu. Je vysoce pravděpodobné, že změnu Američané využijí na "důstojné" stažení svých vojáků z Iráku, z války, která se nedá vyhrát a začnou více spolupracovat se světovým společenstvím. Nelze však dělat z nouze cnost. Všechny skupiny konzervativních Demokratů totiž plánují snižovat katastrofálně vysoký deficit státního rozpočtu a obrovský státní dluh, který vznikl za vlády Bushovy administrativy. Výdaje na válečný průmysl se na vytváření dluhu podílejí asi nejvíce. V domácí politice ale zřejmě k velkým změnám nedojde. Spojenectví konzervativních sil v obou politických stranách může návrat k liberálnímu pojetí státu skomplikovat. Nemůžeme si být jisti ani tím, zda liberálové v Kongresu dokáží zvrátit stav postupného odbourávání lidských práv a právního státu. Krize americké demokracie tedy může pokračovat, i když krajní pravice prohrála(?) volby do Kongresu. V ekonomice fiskální konzervativizmus zřejmě zabrání zvyšování veřejných výdajů a protože zvyšování daní je v USA již několik volebních období tabu, veřejný sektor bude nadále podvýživený a vláda nadále odkázána na schopnosti "trhu" vyřešit problémy ve vzdelávání, zdravotnictví nebo školství. Změna tedy nemusí žádnou změnu znamenat. Pak se ale musí v Americe důrazně ptát: Jak znovu zajistit participaci lidí na rozhodování? Když totiž neexistuje žádná možnost volby, není o čem rozhodovat. |