Jedná se tedy o interpretaci, kterou značná část pramenů vedoucích ke společnému soutoku zvanému veřejné mínění podporuje.

Tato interpretace má tuto podporu, ale to evidentně neznamená zároveň potvrzení nějaké objektivní pravdy, ačkoliv si na ni z pochopitelných důvodů činí nárok. Zda je ale toto tvrzení tak přesvědčivé si nejsem jist.

Stačí prostě jen zapochybovat o tom, že úředníci ministerstva vnitra jsou schopni interpretovat právo tak, aby se sami ve svých rozhodnutích nedostávali za hranici zákona.

Hned v první výzvě znepokojeného ministerstva (27.11. 2005) ministerská právnička Benešová poukazuje na "některé aspekty činnosti Komunistického svazu mládeže", jež považují na ministerstvu za důvod k omezení činnosti. Hned na prvním místě stojí slavná věta:

Tak podle ministerstva tím chce KSM porušovat ústavu a zákony. O právu na majetek samozřejmě mluví v rámci Ústavy ČR Listina základních práv a svobod. Formulace v článku 11 říká:

Co kdyby mladí komunisté řekli, že ministerstvem citovaná věta vůbec není protiústavní, protože vůbec nejde o omezení práva vlastnit majetek, ale pouze o změnu režimu vlastnictví? Že v režimu společenského vlastnictví právo vlastnit majetek zůstává stejné, pouze forma vlastnictví se změnila?

Také by se dalo říct, že vlastnické právo všech vlastníků bude mít stejný obsah a ochranu, i když "výrobní prostředky" budou ve vlastnictví společenském.

A bylo by při možném soudním sporu jistě zajímavé zjišťovat, co to vlastně jsou ty výrobní prostředky". Třeba by se mohlo v době znalostní ekonomiky jednat o know how, o němž se mohou mladí komunisté coby o výrobním prostředku domnívat, že nárok na jeho vlastnictví má celá společnost nerozdílně.

Mladí komunisté by třeba mohli tvrdit i to, že dědění je zaručeno nejlépe a zrovna společenským vlastnictvím, protože tak nikdo nemůže být skutečně vyděděn.:)

Dokážu si taková tvrzení představit a dokážu si představit i jejich použití, ať už z přesvědčení nebo z oportunismu. Nevím proto, kde berou ministerští úředníci takovou jistotu, že právě jejich výklad je založen na odpovídajícím přístupu k ústavě a zákonům.

Je i další způsob, jakým učinit rozhodnutí ministerstva o uvalení klatby na mladé staré komunisty nesamozřejmým. Podle některých, v současnosti už velmi bizarně a vskutku "historicky" působících formulací je zřejmé, že mladí komunisté cestují ve svém myšlení v čase hluboko do minulosti. Bojují tak sice za "lepší" společnost revolučními prostředky verbálního charakteru (dál by se nedostali ani v tom nejkrásnějším snu), ale ve světě okolo nich se jezdí převážně na koních, parní lokomotiva budí děs i úžas a ve společnosti ještě existují ty nefalšované masy pracujících:

Vadí ministerstvu tato věta? A proč? Vždyť mladí komunisté nemluví o této společnosti, o společnosti, kterou chce ministerstvo údajně chránit. Oni mluví o společnosti, která existuje pouze v jejich představách, o společnosti, jejíž osud je na našem právním řádu pramálo závislý, protože se z velké části odehrává ve fantazii myšlenkových fosilií. Totéž platí jak pro druhý, tak také pro první citát "kriminálních činů".

Nechť ministerstvo předvede jako svědka ty masy pracujících, bez jejichž účasti se rozpadne ta horká ideologická "novinka" z devatenáctého století na prach. A pokud snad ministerstvo nějakou masu skutečně předvede, nechť zjistí, zda chce tato masa skutečně svrhnou kapitalistický řád. Ministerstvu prostě a jednoduše vadí, že mladí komunisté aplikují dobovou ideologii na současnost. To je stejné, jako zakazovat šaškárny v podobě rekonstrukcí historických bitev...

Tohle všechno byly hlavně spekulace, ačkoliv ze strany ministerstva také. Co je závažnější, to je snaha zakazovat Marxe.

Neuvěřitelné. Ministerstvo zde uvádí jako jeden z příkladů porušování zákona mladými komunisty citace z Marxe, Engelse a Lenina. Každý by měl odteď vědět, že nebude-li se k myšlenkám "ze shora uvedených" pánů stavět neutrálně, může být umlčen. To by také bylo možné považovat za sdělení adresované na katedry filosofie, sociologie a dalších humanitních oborů, že případné "narušení neutrality" k Marxovi je považováno za trestný čin. Každého, kdo sice ví o Marxovi tisíckrát tolik co celé ministerstvo vnitra, ale propagoval by některé jeho myšlenky, by od teď bylo možné považovat za kriminálníka.

Úplnou senzací je formulace poslední věty citovaného odstavce. Je-li pro marxismus -- leninismus typické to a to, pak je to protizákonné. Kupodivu se ale nedozvídáme, zda je pro marxismus -- leninismus skutečně protizákonnost typická, a tak ani nevíme, zda si to paní doktorka Benešová z ministerstva myslí, nebo se na to ptá. Zůstává tedy nezodpovězena nejedna otázka, jenže ministerstvo vnitra asi nepovažuje za nutné zodpovídat si otázky, ale především rozhodovat. A to mu jde bezesporu skvěle:)

Já pevně věřím, že mě mladí komunisté nezklamou, že nezanechají své, nyní už protizákonné činnosti a že u soudu budou hrdinně ignorovat možnost obhajoby pomocí pokřivených zákonů této zvrhlé kapitalistické společnosti, aby mohli vytrvat ve svém revolučně mučitelském rozpoložení. Třeba tak vyjde více najevo, že tato společnost prostě ještě nedospěla do takového stadia demokracie, aby mohla otevřeně diskutovat o svých vlastních handicapech, o svých nemocech. Neumí si je přiznat a ve své slabosti je musí tabuizovat. Timothy Garton Ash může otevřeně kritizovat nesmyslné zaklínání některých projevů, ale my bychom měli být sami k sobě tolerantnější. Jsme přece Češi:)