Nu, cože se nestalo, milánkové milí, zlatíčka z hadího vajíčka, Muromci udatní?

On nám ten Fedotov šíří divadelní poetiku nežádoucí, takovou jako k přemýšlení, zamyšlení, nechce se podrobit a uvádět placatá dramata a úlitby potentátům ... a tak lépe než trpět nebezpečné divadlo burcující k myšlence, uděláme rekonstrukci a zřídíme kasino -- přinese užitek ze hry, penízky, bráškové.

Divadla jsou na obtíž! Jo, kdysi byla divadla, když na koních se vjelo do lože, pilo šampaňské, ženy měly jiskrné oči, kozáci šavle nabroušené, prýmky zlatavé -- oj, oj!

Do města Perm jest mi daleko, takže jen pár slov: Bratři, mějte rozum. Kasina a jiné zhovadilé podniky nemohou opravdu nahradit divadlo, ostatně to víte nejlépe sami. V čem tedy dělo?

Nebude vám ku prospěchu a slávě budoucí zničení divadla. Poslyšte, vybudovat dobrý soubor je těžší než zacvičit krupiéra, a pyšnit se vašim Fedotovem, milánci sladcí, nemůže hned kdekdo.

Říkal mi známý, abych raději mlčel. Jenže pro mne je mlčeti zlato kočičí. A tvrdím s klasikem, že i ta husa kejhne, když ji vedou pod nůž za stodolu. A tak tento a ono, milánci, potentáti a potentátky ve městě Perm, nechtějte do historie vstoupit v kostýmech hňupů. Nemyslete, že v dnešních časech je k Uralu daleko.

Rozum nic nestojí, jen občas myslet.