Při listování stránkami KSM a sledování jeho akcí samozřejmě nadskakuje na židli kdekdo, a to i z řad lidí, stojících nalevo. Gottwald, Castro, Hizbulláh a Nasralláh, Chávez a další svatí KSM, to nejsou zrovna jména, které by měli kritičtí stoupenci levice v knihovně. Někteří z lídrů neformálních mírových iniciativ vystupujících nedávno proti úmyslu postavit v Česku americkou základnu si všímali, že KSM do jejich akcí a struktur vstupuje spíše kvůli vlastní sebepropagaci. Čeští anarchisté rozmanitých odnoží se s KSM taktéž nepřátelili, před lety hochy z komsomolu dokonce zbouchali.

Někteří trockisté v Česku s KSM částečně spolupracují, ovšem hlavně proto, že v KSM vidí úrodnou půdu pro zasetí svých, od linie KSM odlišných idejí, či alespoň pro přetažení členů. Podle některých reformněji naladěných příznivců KSČM tvoří velkou část KSM zase jen děti komunistických funkcionářů. Postavení KSM se tedy dá shrnout jako celkem izolované, bez širších vazeb na další levicové skupiny a proudy, omezené na starokomunistické prostředí.

Výkřiky o násilí na demonstracích či koketérie jedinců z KSM s prostředím ruských nacionálbolševiků, kombinujících ideje a symboly nacismu a bolševismu ještě hochy z KSM, z nichž některým by skutečně slušel Stalinův knír, nestaví na stejnou úroveň s českými neofašisty, získávajícími zkušenost se zbraněmi legálně v řadách zaměstnanců ochranek a bezpečnostních agentur a majících na pažbách už vícero zářezů.

KSM je, stejně jako méně známé organizace Ludvíka Zifčáka a Miroslava Štěpána Komunistická strana Československa a Komunistická strana Československa -- Československá strana práce málo významná, dogmatická, ryze propagandistická skupina, nikoliv nebezpečná militantní bojůvka organizující násilnou aktivitu.

Podíváme-li se na internetovou stránku Leftist Parties of the World na www.broadleft.org , objevíme na ní přímo roje podobných "antirevizionistických" a "marxisticko-leninských", prý skutečně revolučních organizací, které v úvodu svých stránek vystavují i Stalina a Mao Ce-tunga. V západních zemích ovšem působí většinou legálně. Tamní vlády jim nezvyšují popularitu zaháněním do ilegality, vědí, že se vyplatí nechat je na pokoji a moc si jich nevšímat, protože se svým dogmatismem shazují sami. Vykládejte to ale českému ministrovi vnitra, který nejspíš aspiroval na přezdívku Viktor Čistič.