Navíc to vypadá, že úspěch ODS v obecních volbách změnil roli pražského primátora Pavla Béma. Tne je považován za politika, který by mohl nejsnáze na vládní úrovni uzavřít koaliční dohodu s ČSSD. Nyní právě především od něho Topolánek požaduje, aby ukončil letitou koaliční spolupráci, která vytvořila nejedno magistrátní bratrstvo napříč politickým spektrem.

Předseda ČSSD Jiří Paroubek naopak ostatní strany vyzývá, aby se podílely na osvědčené simultánce, která se vícekrát při druhém kole senátních voleb hrála ve jménu obavy z jednobarevné většiny v horní komoře parlamentu. Tato simultánka vedla k tomu, že všichni nemodří hlasovali proti ODS. Dnes to vypadá tak, že může v Senátu vzniknout nejen prostá většina, ale i ústavní většina ODS.

Nemluvě o tom, že se téměř vytrácí možnost ČSSD a KSČM ovlivnit volbu prezidenta. A tak levicové strany ve jménu boje proti nebezpečí "modré diktatury" mobilizují nejen své voliče, které jinak senátorské volby nemilují.

Je tu však jedno "jenže". Je o nepředvídatelnosti výsledku jarních či letních předčasných voleb, byť vše slibuje přesvědčivé vítězství ODS. Stačilo pouze několik týdnů, aby se mnohé ministerské hvězdy ODS představily v nelichotivém světle. Také odhalení nejúspěšnějšího "volebního týmu" této strany, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, začínají být okoukané. A hlavně: ODS bude k sestavení vlády zase potřebovat nějaké partnery.

Volby v Česku s neúprosnou pravidelností přinášejí prognostikům jedinou jistotu - že nedopadnou tak, jak předvídají sociologické výzkumy. Také příliš racionální úvahy analytiků, kteří se snaží vyhnout číslům z volebních preferencí, mohou vézt k falešným iluzím. Stále žijeme v zemi, kde je pro velkou část voličů lepší, když v Senátu zasedne herec, jehož jedinou strategií v předvolební kampani bylo vyhýbání se veřejné diskusi o problémech obvodu či země, než univerzitní profesor. Stranický prapor často zastíní osobní předpoklady, potřebné k rozhodování o věcech veřejných. Zvolený zástupce je pro mnohé voliče více ideologickým reprezentantem než osoba pro řízení této země. Nelze předpokládat, že by se v týdnu před druhým kolem senátorských voleb na tom všem něco zásadně změnilo. Voliči dále zůstanou v zajetí stranických emocí. V tom je budou podporovat politici, vedení osobními zájmy, stejně jako média oddaná ideologické čistotě.

Strana zelených v komunálních volbách ukázala, že má ještě daleko k tomu být skutečnou stranou. Přitažlivost mírně nad úrovní pěti procent, kterou obstarávala zeleným velká města, vedla k zisku pouze 0,65 % mandátů. A udrží Martin Bursík po mimořádných volbách všechny zelené v roli protiparoubkovského beranidla?

KDU-ČSL prožívá hlubokou krizi. Nejde pouze o to, že ve volbách zaznamenala ve výsledku mírný pokles. Ubývá počet kandidátů, které KDU-ČSL navrhuje v komunálních volbách. To svědčí o zužování a únavě stranického aktivu. Obdobný jev je patrný i u KSČM. A ve všech stranách chybějí peníze, přičemž cena poslední kampaně při volbách do Sněmovny se pohybovala kolem půl miliardy korun.

Při nárůstu prestiže a sebevědomí ODS se prezidentovi nabízí jako nejvhodnější řešení, aby znovu pověřil sestavením vlády Mirka Topolánka. Když Topolánek uspěje, je vše vyřešeno. Když ne, nabízí se předčasné volby, nebo vláda vedená ČSSD. Varianty se nezměnily, pouze se přiblížily.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom