Na straně jedné by bylo nemyslitelné, aby byť i nepřímo působili proti Izraeli, a na straně druhé Arabové by byli přesvědčeni, že Němci jsou spojenci Židů. Koncem srpna německá vláda osobním nasazením své kancléřky jasně naznačila, že jedinými ozbrojenými silami, které je ochotna nasadit do této oblasti, je námořnictvo. Angela Merkelová 31.srpna demonstrativně navštívila jednotky německého námořnictva ve Warnemünde, kde se nechala vyfotografovat na palubě ponorky U 33, která patří nejnovější třídě 112 A. V doprovodu inspektora námořnictva viceadmirála Wolfganga Noltinga se seznámila s účinností této nejmodernější konvenční ponorky, která byla do služby zařazena teprve před šesti týdny. Její velitel kapitánporučík Kai Brand seznámil spolkovou kancléřku, kterou to velmi zajímalo, s touto ponorkou, která má "pohon 21.století".

Na závěr prohlídky U 33 Merkelová vstoupila na palubu moderní fregaty "Sasko", která na ni viditelně zapůsobila. Během několikahodinové plavby na výcvikové flotile se kancléřka informovala o úkolech, cílech a o schopnosti námořních jednotek. Během debaty na palubě lodi zaujala stanovisko k možnému nasazení v Libanonu a prohlásila jasně, že "námořnictvo je připraveno převzít odpovědnost". I když poté prohlásila, že návštěva "Saska" byla již dávno plánována, viceadmirál Nolting poukázal na nutnost "robustního mandátu" , který určí nasazení na libanonském pobřeží.

Kancléřka za vzniklé situace vyzdvihla německé vojenské námořnictvo v době, kdy v letošním roce slaví půlstoletí své existence. Jeho úkolem je dnes zajišťovat nejen námořní cesty, jak bylo v době studené války, kdy chránila především své pobřeží. Nyní její jednotky patří k svazkům NATO v Severním moři a Baltu, jakož i v Atlantiku, Africe i Středozemním moři. Proto byla také provedena příslušná reorganizace námořních sil, aby odpovídaly novým úkolům.

Od 1. července letošního roku byly reorganizovány původní flotily v nové útvary, které jsou schopny plnit úkoly NATO. Přitom jde o vojenské lodě moderních parametrů. Do německých námořních sil prakticky nebyly převzaty lodě tzv. Lidového námořnictva NDR, které byly v naprosté většině sešrotovány. Nasazení německého námořnictva na Středním východě bylo pečlivě připraveno i diplomatickou cestou spolkového ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera, když ještě před oznámením jeho případného nasazení jednal v Bejrútu s libanonským premiérem Fuadem Siniorou a následný den s izraelskou ministryní zahraničí Zipi Livni. Oba státníky informoval o možnosti německého námořnictva nahradit izraelskou blokádu libanonského pobřeží. Svou bleskovou návštěvou přesvědčil oba politiky, aby s důvěrou hleděli na Unifil misi OSN, kterou by zajišťovalo na pobřeží Německo. Současně přivezl sebou dva policejní odborníky a dva celníky, kteří by měli být později nasazeni na bejrútském letišti.

Podle mluvčího spolkové vlády Ulricha Wilhelma jejich úkolem bude naučit tamní personál provádět kontrolu zavazadel, a proto budou německou stranou dodány i příslušné rentgenové přístroje. Přesto však vyjednávání o německém bilančním aktu mezi Izraelem a Libanonem se ukázala jako krajně obtížná.

Zřejmě z vnitropolitických důvodů izraelský mluvčí oznámil, že i po zrušení blokády si jeho země podržuje právo na sebeobranu a případné použití zbraní. Požadavky libanonské strany na omezení možností zásahu mezinárodních námořních sil jsou rovněž motivovány vnitropolitickými problémy.Libanonský ministr dopravy Mohammed Saradi popsal úkol německého námořnictva slovy, že "Němci budou moci zasáhnout jedině poté, když je o to požádá libanonská armáda". Nelze se proto divit , že i na německé straně došlo k rozporuplné diskusi uvnitř velké koalice unionistických stran a sociální demokracie.

Vojenský mluvčí unionistů Bernd Siebert prohlásil, že pokud bude omezována kontrola, pak nasazení námořních sil nemá smysl. Je nutno vyřešit i financování této akce, která nesmí zatěžovat rozpočet. Předseda poslanecké frakce SPD, bývalý ministr obrany Peter Struck zase upozornil, že rok k nasazení ozbrojených sil je příliš krátký a k jeho stvrzení je nutno vytvořit dostatečně převážnou většinu v Bundestagu. Tu nutně potřebuje i ministr zahraničí Steinmeier ještě před svou cestou na Valné shromáždění OSN do New Yorku.

Vše je přitom vázáno podle předsedkyně branného výboru Bundestagu Mertenové na jasné pokyny, jak se bude postupovat při kontrole libanonského pobřeží ze strany OSN , jinak není možno námořní síly nasadit. Předseda zemské frakce CSU ve spolkovém sněmu Ramasuer žádá dostatek času, aby Bundestag mohl prověřit celou záležitost nasazení námořních sil, a proto navrhuje datum konečného schválení na 21.září.

Předseda sociální demokracie Kurt Beck však očekává, že nic nebude nyní stát v cestě, aby jasná většina ve Spolkovém sněmu schválila nasazení německých ozbrojených sil. Je důležité pro vojáky, aby "cítili podporu široké společenské legitimity". Přitom vyslovil naději, že se najdou finanční prostředky na toto nasazení. Vzhledem k rostoucím zahraničním misím Bundeswehru navrhuje Beck provést generální debatu o "mezinárodní odpovědnosti Německa".

Musí se přitom vyjasnit základní otázky, přičemž jednou ze zásad musí být mandát Spojených národů. Též otázka lidských práv hraje důležitou roli. Beck si přitom nedělá naději, že se "nalezne formule, která by byla platná pro všechny konflikty".