Demokracii ten útok nepoškodil. Nemohlo dojít k žádné konkrétní protiakci proti činu, jako byl tento, a v žádné případě k vojenské protiakci. Teroristé jsou lidé ve stínech, pohybují se ze země do země a jsou zranitelní jen vůči vysoce efektivním špionážním službám. Jak nad Manhattanem stoupl velký mrak prachu, uvažoval jsem také o tom, jak levně bylo Světové obchodní středisko postaveno.

Napsal jsem tehdy, že považovat útok na WTC za vyhlášení války by znamenalo vzdát se tradiční sebekontroly, kterou vůči sobě vykonává demokracie. Takové vyhlášení války by glorifikovalo teroristy mezi svými a pomohlo by jim dělat jejich práci. Nikdo, psal jsem tehdy, by neměl chtít, aby Ameriku někdo zterorizoval natolik, aby reagovala přehnaně. Přehnaná reakce povede ke globální izolaci. A izolovaná a nenáviděná Amerika bude nebezpečná Amerika. V tomto věku je známkou zralosti naučit se žít se šílenci a někdy to znamená se šílenci i umírat. To je skutečná cena, kterou platíme za svobodu.

Nestalo se nic z toho, več jsem doufal. Amerika se projevila takovým terorem, který překvapil a šokoval její přátele. Rozplynula se celosvětová sympatie vůči ní po útocích z 11. září -- včetně palestinských dárců krve v Gaze pro Američany -- a pokračovala masivní vojenskou reakcí, která krvavě trvá do dneška. Výsledkem bylo, že k 11. září byl přiložen megafon a Usáma bin Ladin se stal hrdinou antiamerikanismu po celém světě.

A teď děláme tutéž chybu znovu. Tam, kde důstojnost a zdravý rozum nás měly vést k soukromé vzpomínce a k veřejnému mlčení, chopili jsme se zesilovače teroru a pustili jsme ho co nejhlasitěji. Poskytli jsme terorismu to, po čem touží: státní pomník.

Kompletní článek v angličtině ZDE