Dvouocasé lvíče

12. 9. 2006 / Irena Ryšánková

Těžko říci, co ve středu v Lidovém domě sděloval předseda strany a bývalý premiér Jiří Paroubek svým stínovým ministrům. Víme však jedno. Byl to "zásadní projev", jak si Paroubek své vystoupení sám zhodnotil.

Paroubkova stínová vláda má patnáct členů. Většina z nich nejsou žádným překvapením. Jsou to ti, o nichž Paroubek uvažoval jako o skutečných ministrech. Teď jsou ministry nanečisto. Nebo byli ministry v předchozí vládě. Sestava je naplněním Paroubkovy představy o rekonstruované vládě bez lidovců a Unie svobody.

O Sobotku se Paroubek opírat musí, i kdyby nechtěl. Zajišťuje mu klid v moravských državách.

O Škromacha se Paroubek opírat musí, i kdyby nechtěl. Zajišťuje mu klid na levém křídle.

Mládek zase klid na pravém křídle.

O Zaorálka se Paroubek opírat nemusí, ale zjevně chce. Zajišťuje mu klid v NATO.

Marie Benešová je žena s mnoha znalostmi. Pro někoho užitečnými a pro mnoho jiných nebezpečnými.

Bublan, který Paroubkovi zajistil neklid před volbami a svou neschopností mu je prohrál, je důvodem, proč nemusí na prázdné místo přijmout doporučení někoho, kdo bude víc Grossův než Paroubkův. Lepší vrabec v hrsti než sup v oblacích.

Urban, ač Grossův, po zkušenostech z průmyslu nevadí.

Davida Ratha milují ženy, lékaři fakultních nemocnic a pacienti okresních nemocnic, které ODS nestihla zprivatizovat. To, že jej stejnou měrou nenávidí farmaceutické koncerny, zubaři a lékárníci, stínovému premiérovi nevadí. Když je navštívíte, bolí to vás i vaši peněženku. Ti ČSSD nevolí a volit nikdy nebudou. Klíčový muž. Ví co chce a zná ty, kteří mu v tom chtějí zabránit.

Rozšafný herec Jandák ovládá všechny špatné vlastnosti oné široké kulturní fronty a nemá iluze, že by umělcům snad šlo o budoucnost české kultury víc než o vlastní kapsu. Svou brutální přímočarostí odzbrojuje i zasazuje tvrdé rány.

Kdokoliv přijde po Petře Buzkové, nemůže neuspět. A tak bývalý místopředseda vlády, makroekonom Jiří Havel, ví, jak skloubit požadavky průmyslu, vědy a výzkumu s potřebami i nabídkou školství. Bez školného.

Petržílek roste. Zeleni v krajině málokdo rozumí.

Radko Martínek je klíčovým mužem pro otázky regionů a jejich rozpočtu, nájemného bydlení a veřejné správy.

Petr Moos je kompromisem, učiněným kdesi v minulosti se zastánci pravdy, lásky a televizní revoluce. Muž, který rozumí dopravním sítím Evropy a není lobbyistou ani jedné skupiny.

Taková je realita každé politické strany. Taková je realita politiky. Realita žen a rodiny je však jiná.

Dá se předpokládat, že s těmito jmény by šel jako premiér žádat sněmovnu o důvěru ve chvíli, kdy pokus o sestavení vlády Mirka Topolánka zkrachuje. Předseda ODS by se v tu chvíli stal předsedou designované vlády v demisi. Tak praví zákon nejvyšší -- ústava.

Touhu zrušit resort informatiky a telekomunikací mají po zkušenostech s oběma unionistickými ministry -- Mlynářem a Bérovou, všichni. Topolánek i Paroubek. Na rozdíl od Topolánka, který hodlá ministerstvo informatiky vydat vnitru šanc k exploataci, Paroubek si jej chce ponechat co nejblíže. NA úřadu vlády. Informace jsou moc a moc jsou informace. S jedenadvacátým stoletím přišel věk znalostní společnosti.

Zatímco Topolánek chce počet členů vlády co nejvíce omezit, pořídili si sociální demokraté ministerstvo navíc -- pro ženu a rodinu. Už kdysi je chtěla Jana Volfová. Je pravda, že v Rakousku takové ministerstvo existuje, Bundesministerium fur Gesundheit und Frauen, tedy ministerstvo pro zdraví a ženy.

Otázkou zůstává, kým je hodlá sociální demokracie naplnit .

Otazníky se vznáší již nad samotnou "ministryní". Kateřinou Kalistovou. Tato jednatřicetiletá mladá dáma vstoupila do vrcholné státní funkce náměstkyně ministra kultury jako Mazáčová. Kuloárové informace říkají, že na jejím včlenění do stínové vlády záleželo zejména bývalému -- nyní také stínovému -- ministru kultury Vítězslavu Jandákovi. Není divu, je to totiž jeho bývalá pravá i levá ruka. Studium angličtiny v Kanadě, stáž v Moskvě. Praxe v ministrově předpokoji. Praxe z řízení úseku, který zahrnoval umění i knihovny, národnostní a regionální kulturu, ale i neuralgický vztah vlády k církvím, jejich půldruhé miliardě a požadavkům na smlouvu s Vatikánem. A nejen to.

Kalistová, ještě jako Mazáčová -- byla ředitelkou nadace Lvíče -- nadace pro ochranu a podporu dětí a nezletilé mládeže. V roce 2001 tuto neziskovou společnost spoluzakládal právě Jandák, který byl předsedou správní rady.

Na činnost jí přispívalo zejména kasino Royal. To kasino, před nímž přede dvěma lety vybuchl granát jako varování izraelskému majiteli. Lvíče ovšem dotovalo i filmový festival ve Zlíně, v jehož čele Jandák před svým ministerským angažmá stál. Kalistová byla jako ředitelka nadace současně osobní tajemnící prezidenta filmového festivalu -- Jandáka. Hospodářské noviny v roce 2005 zjistily, že v letech 2002 a 2003 Lvíče dotovalo festival každý rok půl milionem korun.

Pikantní je, že nyní, v době svého jmenování do stínové vlády je Kalistová stále ještě náměstkyní ministra kultury -- tedy již Martina Štěpánka za ODS. Patrně to nevadí. Je přeci s Jandákem kamarád...

Ženské organizace poukazují na to, že Kalistová se, kromě svého působení v nadaci Lvíče, problematikou ženy a rodiny nikdy nezabývala. Tisková agentura ženských organizací Gita dokonce její jmenování označuje za šok a poukazuje na to, že se poslankyně Anna Čurdová, která se rodinnou a ženskou problematikou zabývá již léta a dosáhla v tomto oboru mezinárodního uznání, se stala pouze mluvčí této problematiky pro Parlament. Tedy tou, která bude fakticky pracovat. Kuloáry si ovšem špitají, že Kalistovou podporovala feministka Michaela Marksová -- Tominová. Pokud je to pravda, pak nezbývá, než si přiznat, že ženy nemusí bojovat s muži, protože se úspěšně likvidují samy navzájem. Paroubkův marketingový tah s blondýnou ve vládě vyšel...

Zdá se, že dvě ženy ve vládě je maximum možného. Měl je tam Paroubek, týž počet má ve vládě Topolánek a ve stínové vládě ČSSD jsou také dvě. Menšina.

Možná, že by se nějaká hodila na post stínového ministra obrany. To je zatím neobsazené křeslo. Odborná komise pro obranu totiž po odchodu Stanislava Grosse nepracuje.

Silový resort by snad měl získat poslanec Karel Seďa, mediálně nepříliš známý, nicméně po minulé období člen výboru pro obranu a bezpečnost. Nepochybně to může být i někdo jiný. Ani ve skutečných vládách nebyl post ministra obrany nikdy jistý ani klíčový. Funkční živostnost ministrů obvykle nenaplnila celé volební období. Od jednoho tendru k druhému.

Od roku 1998, kdy převzala moc sociální demokracie, se na tomto postu vystřídali čtyři. Vladimír Vetchý, který kupodivu vydržel téměř tři roky, skončil proto, že bránil ukončení základní vojenské služby a profesionalizaci armády. Jaroslav Tvrdík zastával post ministra necelé dva roky. Miroslav Kostelka vydržel necelý rok. Karel Kühnl téměř dva roky, aniž byl jeho vliv příliš znát. Zdá se tedy, že Paroubek ví, co činí. Ministrů obrany bylo vždycky dost. A tak snad i proto je v oranžové tabulce stínových ministrů políčko prázdné, jen je nahrazeno "odbornými mluvčími pro poslaneckou sněmovnu" a těmi jsou právě poslanci Karel Seďa a Jaroslav Fiala.

Obrana není jediná, která je má. Odborné mluvčí pro parlament mají i ostatní stínová ministerstva. Tyto stíny stínů mají pracovat pilně jako včelky v poslanecké sněmovně. Přenášet informace, tlumočit stanoviska. Vícepráce.

A tak bude například stínového ministra zemědělství Jana Mládka, takto nového poradce premiéra Roberta Fica, stínovat dosud poměrně mlčenlivý poslanec Josef Řihák. Stínového ministra školství a bývalého místopředsedu vlády Jiřího Havla nová poslankyně Vlasta Bohdalová. Bývalá náměstkyně primátora Českých Budějovic. Stínovým ministrem vnitra by měl být opět František Bublan, jeho sněmovním stínem má být stoupající hvězda politického nebe, předseda poslaneckého klubu Michal Hašek. Snad bude mít Bublan i svého stínového Kubiceho...

Sociální demokraté využívají odchodu do opozice k vytvoření ne--mocenské, o to více programově politické struktury, která by mohla, ale nemusela, měnit i budoucí politické směřování ČSSD. Ocitají se v čase, kdy je všechno možné. Paroubek uklidnil levicovou opozici ve straně a ta se už s jeho silovými ale pragmatickými úkroky do středu smířila. Začíná přicházet na chuť i nové roli. Paroubek touží stranu vyčistit a vyjasnit její strukturu. Pokud zůstane v opozici, může se mu to jistě povést, sociální demokracie nebude tak lákavá pro lobbisty a členů také nebude přibývat raketovou rychlostí. Je otázkou, co se stane ve chvíli, kdy by sociální demokraté museli nastoupit zpět na ministerstva. Jestliže se stínová vláda stane vládou skutečnou, je otázkou, co si pak počne Kateřina Kalistová.

Ministerstva, na která se vrátí zpět, či která budou budovat nová budou uprostřed nedodělané reorganizace, započaté ODS, tedy v chaosu. Představitelé občanských demokratů začali reorganizaci s vervou, jako by měli své čtyři roky jisté. Optimismus před komunálními volbami je nutný.

Sociálnědemokratičtí náměstci a šéfové odborů jsou odvolávání a nahrazováni novými. Pokud vláda Mirka Topolánka nedostane ve sněmovně důvěru -- což se zřejmě stane, pak ony nové náměstky a šéfy odborů nahradí ..... ti staří?

Topolánek v tomto okamžiku již vyčerpal všechny varianty vyjednávání. Předseda ČSSD tiše vyčkává. Lidovci jsou bez zkušeného vedení, bez strategie. Kalousek svou riskantní hru prohrál. Je otázka, kdo nastoupí v prosinci po něm. Je otázka, nakolik bude KDU-ČSL smířlivá k ČSSD. Zelení jsou v ideovém rozkladu. Sice navenek s ČSSD nechtějí mít nic společného, ale uvnitř strany probíhají bouřlivé diskuse, Někteří členové Martinu Bursíkovi jeho přílišné přimknutí k ODS vyčítají. Komunisté se tiše smějí a čekají. Topolánek sám hraje o život i o manželství. Jestliže jeho vláda nedostane důvěru, pravděpodobně to bude konec jeho politické kariéry. Je otázka, zda si za ni bude moci Topolánek sám nebo zda je to spíše práce jeho "pretoriánů". Tak nazval vyjednávací tým ODS jeden nejmenovaný politolog.

Paroubek má nyní ke křeslu premiéra blíž než jindy.

ŽIVÉ VYSÍLÁNÍ ČRo 6

Vytisknout