Polámal se mraveneček

30. 8. 2006 / Jaromír Máša

Samozřejmě že to je to nejjednodušší řešení vhodné pro naprosté primitivy a nepohyblivé balvany. Rozčiluje mě už ta jednorozměrovost: známe-li jen pravici a levici, pak se pohybujeme jen po přímce, střed je v nule a záleží na tom, jak tu přímku orientujeme, tj. kam položíme plusy a kam minusy. S demokracií toto řešení nemá vůbec nic společného, to je jen propagační žvást, stejně ohlupující jako ten bolševický.

Možná, že to je průmět jednoduchého dělení společnosti na boháče a chudáky, na všemocné a bezmocné, na obry a trpaslíky. Je to v podstatě černobílé vidění. Možná, že takové zjednodušení je nejen primitivismem, ale také luxusem. Možná, že tento model souvisí s dějinami příslušné společenské struktury. Zdá se mi, že dějiny USA jsou značně přímočaré, jednoduché, nezávislé. V žádném případě je nelze srovnávat s českými dějinami. České dějiny jsou dějinami rovnováhy velmi obtížně udržované, jednak rovnováhy mezi jednotlivými evropskými velmocemi a jednak rovnováhy mezi politickým vnitrem a venkem. Dějiny Evropy jakožto velkého organismu složeného z mnoha různých ba protichůdných orgánů byly vždy složitější než dějiny bývalých evropských kolonií.

Mne ovšem na tomto modelu přímo pobuřuje ještě něco jiného: je to vlastně jakási bitotalita. Střídavá bitotalita. Nejen že pravidelné střídání ve stylu "škatule, škatule, hejbejte se!" je hospodářský luxus, ale axiologicky je to naprostý nesmysl. Pokud se celý veřejný hodnotový systém mění každých 4, 5 nebo 6 let, pak výsledkem je, že žádný hodnotový systém není věrohodný, a tudíž vůbec neexistuje. Hodnotou je, co obě totality mají společného: mamon a v tomto mamonářství západní civilizace je naneštěstí materialističtější než krajní sovětismus nebo maoismus. Jedno inklinuje ke zbožnění peněz, druhé k jejich zrušení! Za komunismu jsme nebyli placeni penězi, ale jakýmisi "lístky" na všechno, jako byly potravinové lístky za války.

Rád věřím, že českým expertům, a to nejen v anální turistice, ale také v politickém chaosu, tento primitivismus lahodí. Jsou jednak zvyklí na totalitu a tak nemusí ničemu odvykat. Jde vlastně o geniální politickou aplikaci dialektické metody, přesně jak nás učili na vysokých školách v marxismu-leninismu: jedna strana má tezi, druhá antitezi. Bez ohledu na to, co tou tezí a antitezí je. Stačí změna znaménka, mohou jeden od druhého opisovat. Syntezí bude, až budou jen politikové miliardáři a voliči žebráci. Jak praví básník: "čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zas mu vzal", takže voličstvo se vždycky naštve a zvolí tu druhou stranu, vždyť naděje umírá poslední. Čechy a Morava jsou malé dvojplivátko, proč se nakonec nedohodnout a nenávist jen nehrát, vždyť je to zábavné.

V tomto systému jsou jakákoliv jiná politická tělesa na překážku. Pískem v ozubených kolech. Proč na ně nenastražit pastičku. A KDU se do pastičky hnala jako divá. Stojí ta ministerská křesla za to? A přece, zachránit nás mohou jen malé strany vzájemně spolupracující jako nizozemský parlament. Politické strany mají snad zastupovat partikulární zájmy různých zájmových skupin a účelem existence takových skupin tu není pracovat dle partajního diktátu v zájmu partají samotných.

Vytisknout