Rozdal jsem...

31. 8. 2006 / Gregory Nunzio Corso

Rozdal jsem nebe
i s hvězdami planetami měsíci
a také s mraky a vichry
s formacemi letadel, tahy ptáků...
To nejde! křičely stromy
Ptáci jsou naši, když se zrovna nestěhují,
ty rozdat nemůžeš!
Tak jsem rozdal stromy
i zem, v níž měly kořeny
a všechno, co na ní roste a leze po ní
Počkej! zašuměla moře
Břehy jsou naše, stromy na lodě, na loděnice
jsou naše! ty rozdat nemůžeš!
A tak jsem rozdal moře
a všechno, co plave v nich i na nich
To nejde! zahřměli bohové
Všechno, cos rozdal, je naše!
To my jsme všechno stvořili
dokonce i tobě podobné!
A tak jsem rozdal i bohy

z překladů Jana Zábrany, toulajících se po internetu jak beatnici on the road, vybral Štěpán Kotrba

Gregory Corso 26. 3. 1930 -- 17. 1. 2001

Americký básník, čelný představitel beat generation. Narodil se v New Yorku, kde i vyrostl -- lze ho považovat za dítě ulice. V roce 1931 se jeho rodiče rozvedli. Corso byl v péči matky, ale při tom prošel řadou sirotčinců a roku 1941 se dostal k otci. Roku 1942 byl vězněn pro krádeže, zachránil se svědectvím proti překupníkovi, v 17-ti letech (1947) byl odsouzen za krádeže ke třem letům vězení. V r. 1950 se seznámil s Allenem Ginsbergem, o rok později seznámení s Jackem Kerouacem. V roce 1956 odešel do San Franciska, kde se začal věnovat literatuře. Vydal sbírky Panenské dámy z Brattlu -- 1958, Benzin -- 1958, Bomba -- 1958, Šťasné narozeniny smrti -- 1960, Ať žije člověk -- 1962, Elegické pocity Američana -- 1970 a řadu dalších básní.
Nejobsáhlejší knihovnu beat generation má v Česku Jazzová sekce. V češtině mu mimo řady samizdatových sbírek, či útlého výběru z básnických sbírek Benzín a Šťastné narozeniny smrti pod názvem Mokré moře (SNKLU - Plamen, 1964) vyšel obsáhlý výbor Jak neumírat v překladech Jana Zábrany, Kláry Tvarůžkové a Luboše Snížka. (MAŤA 2001, ISBN: 80-7287-003-5)
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 31.8. 2006