3. 5. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 5. 2002

USA: Země obezity

V Americe umírá ročně na obezitu 300 000 osob. Obezita je ve Spojených státech nyní považována za největší zdravotní riziko. Reportér listu Guardian navštívil Mississippi, kde je v Americe největší koncentrace obézních osob. Shrnujeme hlavní myšlenky z článku, jehož anglický originál je zde.

Ve Spojených státech zuří epidemie obezity. A Mississippi je nejpostiženější americký stát. Více než 62 procent jeho obyvatelstva splňuje oficiální definici, že mají nadváhu, a 24 procent obyvatel je oficiálně obézních. Je pravděpodobné, že tyto údaje jsou podhodnoceny, protože pocházejí především z telefonních průzkumů veřejného mínění a lidi většinou lžou ohledně toho, kolik váží.

Ročně nyní v Americe umírá na obezitu 300 000 osob ročně - to je stokrát více osob, než kolik zahynulo při útoku na Světové obchodní centrum. Vyžaduje to dvanáct procent veškerých amerických nákladů na zdravotnictví - 100 miliard dolarů ročně. U lidí, kteří mají nadváhu, se zvyšuje úmrtnost o čtvrtinu a u obézních lidí se zdvojnásobuje - nemluvě o těch, kteří jsou charakterizováni jako "supermorbidně obézní".

Letos v dubnu uznal americký daňový úřad oficiálně obezitu za nemoc a dovolil pacientům, aby se odečítali od daní náklady na léčbu, jejímž cílem má být hubnutí. Obezita způsobuje infarkt, mrtvici a cukrovku. Jako zdravotní problém je nyní obezita daleko závažnější než alkoholismus anebo kouření.

Na Manhattanu a v San Francisku je možná spousta lidí, kteří běhají. Avšak každý Evropan, který pronikne na americký venkov mimo sofistikovaná velká města, si povšimne příznaku tloušťky okamžitě. Mnoho lidí už ani nechodí - kolébají se. Po většinu života jen sedí. V Mississippi nepodniká 33 procent obyvatelstva vůbec žádný pohyb.

Druhou část problému je možno vidět v každé restauraci. Slovo "sendvič" spíš znamená něco jako velký bochník chleba. Američani mají pocit, že jsou okradeni, jestliže jim v restauraci nepřinesou porce, které by pro většinu Evropanů znamenaly znechucení.

Nejhorší situace není samozřejmě ve středostavovských bělošských zahradních čtvrtích. Mississippi je zvyklá na to, že bývá první - v celoamerických tabulkách. Obyčejně je ve statistice na prvním místě jako nejchudší americký stát a na padesátém místě co do kvality školství. Obojí faktory jsou relevantní. Ale Mississippi není co do obezity žádnou výjimkou. Údaje o obezitě z Mississippi jsou jen o málo horší než v několika jiných státech (Colorado, s horským vzduchem a cyklotrasami, je na druhé straně tabulek - tam žije jen 13 procent tlustých lidí).

Dr. Alan Penman, epidemiolog z ministerstva zdravotnictví státu Mississippi, nechce použít slova epidemie. "To totiž znamená něco dočasného," konstatuje. "To, co máme zde, je normální adaptace životnímu prostředí, v němž nyní žijeme. Je to darwinovské. Všem hrozí toto riziko. Vytvořili jsme totiž "obesogenní" prostředí. Američané to dokázali velmi dobře, lépe než kdokoliv jiný. A bude to s námi po celé generace."

Jednou z hlavních příčin krize je prosperita. Spojené státy jsou zemí, kde je nesmírně levné a lehké konzumovat obrovské množství špatného jídla. Většinou je obtížné dělat cokoliv jiného: supermarkety mají daleko menší výběr potravin než například v Británii, zejména v chudých oblastech, a obrovské množství prostoru je věnováno jen svačinám a rychlým zákuskům.

Nejhůře postiženy jsou černošky ve věku 45 - 54 let (z nich je v Mississippi obézních 56 procent). Ale tato epidemie, neboli darwinovská adaptace, postihuje všechny složky společnosti, a nejvíce znepokojující je, že postihuje i mladé lidi. Procento obezity se u amerických dětí nesmírně zvyšuje, a Velká Británie i Spojené státy poslední dobou zaznamenaly u dětí první typy cukrovky typu 2, což je nemoc, která se obyčejně vyskytuje až u tlustých lidí středního věku.

V některých částech země totiž Američané eliminovali nejen potřebu chodit pěšky, ale dokonce i možnost chodit pěšky. "Ráda bych si zašla do obchodu pro mléko, ale naše města nic takového už nedovolují," běduje Mary Gilmore, odbornice na stravování v městě Meridian. Vzdálenosti jsou příliš velké, chodníky neexistují. Na rozsáhlých předměstích a na malých městech je veřejná doprava tak vzácná jako na anglickém venkově. A kromě toho je téměř nemožné mléko domů přinést: většinou se prodává ve čtyřlitrových nádobách. V zemi, kde jsou náklady na balení daleko větší než náklady na výrobu potravin je nákup potravin v malém množství daleko dražší.

Lidé vzpomínají, jak ztloustli. "Jedna ta čokoládová tyčinka stojí dolar a šest centů, ale balík šesti těch tyčinek stojí jen dva dolary padesát," sdělila britskému reportérovi Judy. "Mám ráda, když si můžu koupit za své peníze hodně jídla."

Stát se začíná pomalu problémem obezity zabývat: zákon, že školy musejí povinně vyučovat tělocviku, letos selhal, protože si školy stěžovaly, že nemají ani čas ani zdroje, jak ho realizovat.

Dr. Ed Thompson, státní činitel odpovědný za zdravotnictví, má pocit frustrace, protože obezitu nelze vyléčit normálními lékařskými prostředky. "V konečném důsledku se musí rozhodnout zhubnout sám jednotlivý člověk. Jak toho dosáhneme? Až zjistím, jak zavést světový mír, dám vám vědět."

                 
Obsah vydání       3. 5. 2002
3. 5. 2002 Pracovní úkol Radek  Mokrý
3. 5. 2002 Zlatý časy Radek  Mokrý
3. 5. 2002 Ivan Klíma: Svoboda jako projev morálního úpadku Jan  Čulík
3. 5. 2002 Václav Havel: Hrdinou se člověk stává postupně
3. 5. 2002 Nevolit je další nebezpečná póza Vladimír  Rott
3. 5. 2002 USA: Země obezity
3. 5. 2002 Ještě jednou o dovozu zbraní z ČR do Iráku
3. 5. 2002 Reakce: Hejtman středočeského kraje svůj slib splnil
3. 5. 2002 Šialenci za papalášskymi volantmi Lubomír  Sedláčik
3. 5. 2002 Britským novinářům bylo nařízeno, aby odhalili totožnost svých zdrojů
3. 5. 2002 Oběd s rasistou
2. 5. 2002 Táhne mě to k rasově čisté společnosti
2. 5. 2002 Za nejhloupější článek týdne (nebo měsíce?) dostává cenu MFD
3. 5. 2002 Americké sympozium skeptiků ohledně útoků z 11. září
1. 5. 2002 Jak se bránit proti spamům
2. 5. 2002 Shromažďovací zákon do finále Tomáš  Pecina
2. 5. 2002 Konečně e-občanem! Tomáš  Pecina
2. 5. 2002 Volit či nevolit? České dějiny jsou dějinami sebeobelhávání Eugen  Haičman
12. 6. 2002 Čtení na pokračování - Politika s ručením omezeným Jan  Keller
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
5. 5. 2002 Jdu-li volit, stávám se spoluviníkem krachu této civilizace Eugen  Haičman
5. 5. 2002 Karel Marx - svoboda a socialismus Willy  Brandt
3. 5. 2002 Václav Havel: Hrdinou se člověk stává postupně   
3. 5. 2002 USA: Země obezity   
3. 5. 2002 Ivan Klíma: Svoboda jako projev morálního úpadku Jan  Čulík
3. 5. 2002 Zlatý časy Radek  Mokrý
2. 5. 2002 Volit či nevolit? K článku pana Haičmana Pavel  Trtík
2. 5. 2002 Shromažďovací zákon do finále Tomáš  Pecina
2. 5. 2002 Za nejhloupější článek týdne (nebo měsíce?) dostává cenu MFD   
2. 5. 2002 Táhne mě to k rasově čisté společnosti   
2. 5. 2002 Miláček L. P. 1885 Radek  Mokrý
30. 4. 2002 Přežijí alespoň některé poslední nezávislé regionální české listy? Petr  Klukan, Daniela Pilařová
30. 4. 2002 Evropa má lepší model podnikání než Amerika - a on funguje   
30. 4. 2002 Izrael znovu odmítl vpustit inspektory OSN do tábora Dženín