9. 8. 2006
Czechtek a komolení jmenAlex Koenigsmark to ve své poznámce "Czech-Tek-Mek 2006" vystihl naprosto přesně, když napsal, že bez rvaček s policajty to tančící děti nebude bavit. Bohužel nevystihl podstatu problému, ale spíš podstatu svého "zasvěceného" komentování, píše čten ář Jiří Votoček . Nejmarkantnějším důkazem onoho "nebavení" je zřejmě zejména čtyřicetitisícová účast na letošním CzechTeku, která dějiště festivalu na několik dní proměnila ve 22. největší město České republiky. |
Připomínám, že ony "rvačky s policajty" se objevily až v roce 2004, kdy policie "předvedla svaly" (jediné, čeho tehdy dosáhla, bylo zkomplikování a prodražení tradičního úklidu) a pochopitelně v roce 2005, kdy ministr Bublan neváhal sáhnout k trapným lžím a za cenu masivního porušování zákona (a následného krytí trestných činů policistů) vyplnil politické zadání premiéra Paroubka. Paroubkova PR akce, stála jednoho člověka život, mnoho dalších zranění, některým policisté "jen" podpálili auta. Daňoví poplatníci zaplatili třicet milionů korun. Mnoho policistů neuznalo za vhodné mít služební čísla, někteří si je půjčili od kamarádů. Policie proti lidem použila nepovolené zbraně nebo si ty povolené alespoň nezákonným způsobem upravila. Inspekce ministra vnitra pak prohlásila, že není schopna identifikovat policistu podle fotografie, protože jedna číslice jeho služebního čísla nejde přečíst. Záběry čtyř mohutných policistů kopajících do ležícího člověka byly shledány neprůkaznými − bylo by prý zapotřebí záběrů z více úhlů, takto není vyloučené, že policisté kopali vlastně do země... Domnívám se, že použít pro popis těchto událostí zlehčující slovo "drámo" svědčí o značné otrlosti autora. Pro úplnost dodám, že rozpaky zda a jak v tradici CzechTeku pokračovat, samozřejmě nevyplývají z toho, že se zase po čase policie chovala, jak má. Ve skutečnosti jde o to, že se teknival stal až příliš masovou akcí, která tak ztratila část své původní atmosféry. Kdyby pan Koenigsmark nebyl při psaní svých poznámek tak moc odtržen od života, mohl se to snadno dozvědět. Buď přímo od organizátorů, nebo zprostředkovaně z médií. Britské listyKdyž už tak čtu zápisky ze "slonovinové věže", nemohu pominout ještě jednu věc. V Britských listech jsem si v poslední době povšiml zajímavé publicistické metody, "komického" komolení jmen. Ve druhé části svého textu je používá i Koenigsmark, když íránského prezidenta Ahmadínežáda nazývá Ahmadíneřádem. Zdaleka se v BL nejedná o první případ, Petr Svoboda ZDE s Miroslavem Kodetem ZDE nazývají senátora Julínka "Šulínkem" a tak dále. Jedná se o pokus kultivovat mediální scénu? V kontextu s pravidelným odhalováním nekompetence mainstreamových médií v ČR je to jistě záslužný krok. Pokaždé, když narazím na takovýto případ vysoké žurnalistiky, mne však napadá malý zlepšováček. Možná by nebylo od věci udělat slovníček, kde by se tato veselá jména překládala do jejich nudné občasnké podoby. Nám lidem s menším smyslem pro humor by to jistě pomohlo v orientaci v textu. Navíc bych tak měl pocit, že mé pravidelné měsíční pří spěvky pro BL jdou na dobrou věc. |