Personální čistky byly nejhorší v letech 1969 - 1973, používalo se vydírání občanů odebráním dětí do státních ústavů, posílání na psychiatrické vyšetření, rozbíjení manželských svazků, nasazování spolupracovníků i z řad nestraníků na nepohodlné zaměstnance. Soudruzi si vyřizovali především osobní účty se sousedy a příbuznými.

Opět, stejně jako v padesátých letech, dostaly příležitost psychopatické osobnosti ve stranických funkcích ke svým nadřazeným a nemorálním praktikám, které provozovali na půdě nejenom vysokých škol, ale i na půdě národních a státních podniků, státních statků a lesů i v některých JZD. Opět, jako po válce, se ke stranickým čistkám přidala média se svými oslavnými a bojovnými články a masírovala mozky občanů.

Občané, kteří sice nevynikají vysokým a mimořádným intelektem, za to se umí nekompromisně a pevně postavit proti zlu, nejsou příliž viditelní, neboť nedokáží psát sami o sobě a veřejně prezentovat své vlastní činy. A nikdo to za ně neudělá, proč také. Jedni by museli přiznat porážku nebo alespoň vlastní neschopnost poradit si se statečnými jedinci či malými skupinami občanů, druzí by si museli přiznat, že nejsou tolik výjimeční, jak si sami o sobě myslí.

Osobně jsem poznala desítky lidí, kteří se nikdy nebáli postavit se soudruhům ani příslušníkům VB a STB. Přesto musím neustále číst a poslouchat slova o zbabělosti celého našeho národa. Ale souhlasím se slovy svého nového přítele Karla ze svatební zahrady, že autoři vycházejí pouze ze svých vlastních přání a představ nebo podle sebe soudí ostatní.

Ano, znám velmi mnoho lidí zbabělých, s ohnutými hřbety a strachem zamčenými ústy. Ano, znám ten jejich přiblblý úsměv otroka, poslušné poděkování za utrženou výchovnou ránu, poslušné zvedání ruky na pokyn z předsednického stolku při jakémkoliv hlasování o čemkoliv, poslušné podepsání jakékoliv listiny, která jim je předložena vyšší autoritou nebo je její podpis mediálně doporučen. Viděla jsem poslušnost některých úředníků a zaměstnanců při podepisování mediálně masírované petice "Děkujeme, odejděte" a šťastné oči zbabělců, kteří konečně dostali příležitost zahrát si na vzdorovité hrdiny, aniž by při tom přišli k úhoně. Ano, znám všechny ty filmy o útěku z rodné země po spatření prvního tanku, například hostinský z Rebelů, ale spočítejte si, kolik takových lidí bylo. A spočítejte si, kolik u nás bylo politických vězňů.S jakým smutkem se čtou taková díla jako "Češi očima exulanta" od Luďka Frýborta.

V žádném případě nechci snižovat odvahu některých příkladných intelektuálů ani bránit se jejich medializaci, ale nedělejme z nich, proboha, nové Fučíky. Chcete vzdát hold lidem statečným a nepoddajným ? Udělejte to se vší parádou, ale udělejte to spravedlivě a poctivě.