Takovým místem jsou třeba zříceniny města Apamea , křižácký hrad Crack des Chevaliérs, Maalula, úzké uličky Damašku, Allepa.

V Allepu

Na radu domorodců jsme se ubytovali v hotelu Al Rashid na starém městě. Na arabský svět a Sýrii zejména bylo ubytování za dva dolary vcelku slušné. V prvním patře mají i evropský záchod. Allepo (Halab) je s dvěma miliony obyvatel druhým největším syrským městem. Stejně jako Damašek jedním z nejdéle soustavně osídlených míst na světě. Ze všech syrských měst je pravděpodobně nejchaotičtější a nejšpinavější, což mu ovšem vůbec neubírá na osobitosti i kouzlu. Ulice jsou plné automobilů. Semafory neexistují. Přejít ulici, je proto skoro existenční zážitek. Autopark je značně zastaralý. Najdete zde mnoho téměř muzeálních vehiklů ze sedmdesátých, šedesátých i  padesátých let. Jedinými novými a populárními vozy jsou škodovky z Mladé Boleslavi.

Temperamentní řidiči neustále troubí. Klakson je v permanenci i tehdy , když k tomu není žádný důvod. Troubí prostě jen tak, pro formu. Troubení klaksonů je zvukovou kulisou centra města , jenž návštěvníka provází od časného rána do odpoledních hodin. Na každé zdi, výloze, okenní tabuli včetně a především v oknech aut je kromě palestinské vlajky (Sýrie je jedním z patronů Palestinců ) vylepen portrét již zemřelého, ale stále zbožňovaného vůdce, prezidenta, Háfise Asada a jeho dvou synů. Tak je to v celé zemi. V Allepu dvojnásob. Je to extrémní, překvapivé.

Důvěra lidu ve vládnoucí klan se zdá být upřímná a nezpochybnitelná. Proto není na místě diskuse napadající úlohu a výsadní postavení prezidenta i jeho rodiny, jakkoli vám to připomíná cosi z feudalismu. Stejně, jestliže mluvíte o další cestě na jih, nemluvte o Izraeli. Syřané jsou na toto téma velice citliví. Obě země jsou ve válečném stavu. Když už přece, používejte pro označení uzemí pojem Palestina. Toto jsou dvě pravidla.

Je dobré je po cestě celým arabským světem dodržovat. Lidé jsou k bílým cizincům velice pohostinní, přátelští. Jsme poslové jiné kultury, světa, který chtějí poznat, dotknout se ho. Žijeme tam, kam se většina z nich pro chudobu a povinnosti k rodině nikdy nedostane. Je proto velmi pravděpodobné, že každý sólo cestovatel bude tak jako my pozván do arabské rodiny. Přijmete-li, budete se cítit velmi dobře, dozvíte se mnoho zajímavostí, jenž by vám jinak zůstaly utajeny.

Crack des Chevaliérs - poslední výspa křesťanského světa

Z  Allepa odjíždíme linkovým autobusem do Hamá. Za zády mi mečí koza, která se už do zavazadlového prostoru nevešla, tak ji šofér posadil. Hamá leží 200 km severně od Damašku. Dnešní město pod sebou skrývá 13 kulturních vrstev, z nichž nejstarší je z období 5000 let př.n.l. Zdejší prehistorické osídlení je zahrnováno do oblasti tzv. "úrodného půlměsíce", jímž jsou označovány první civilizace žijící v oblasti Předního východu. Neodmyslitelným symbolem města jsou dřevěná vodní kola.

Ve starověku vháněla vodu do akvaduktů, odkud pak odtékala do zavlažovacích kanálů. Celkem šestnáct kol z nichž největší má průměr 21 m, jsou takovým unikátem, že byla zařazena do Guinessovy knihy rekordů. Hlasité klapání otáčejících se kol uslyšíte na velkou vzdálenost. Jeho ozvěna s vámi bude po celou dobu procházky tímto malebným, upraveným a čistým městem. Dodávkovým taxíkem odjíždíme do Homsu. Nakupujeme potraviny. Ochutnáváme nepřeberné množství lahodných cukrářských výrobků. Syrská kuchyně je považována za tradičně nejlepší v Orientu. Musím si koupit šawarmu, obdobu řeckého gyrosu. Meškám, kamarádi už sedí v taxíku, řidič za mnou nedočkavě zabouchne dveře. Začíná se stmívat. Vyrážíme k libanonské hranici, do kopců, kde stojí legendární, impozantní, tajemný hrad křižáků Crack des Chevaliérs. Crack je největším křižáckým hradem na Blízkém východě. Leží v kopcovité krajině 650 metrů nad mořem. Byl postaven na místě bývalé pevnosti homských emírů, aby kontroloval pohyb u moře a v tzv. homské průrvě.

Najednou mohl pojmout až 5000 vojáků, i s jejich koňmi, vybavením a zásobami na pět let. Ve třicátých a pedesátých letech byl ještě pod francouzskou koloniální správou rekonstruován. Je důkazem dovednosti, propracovanosti středověké fortifikace. Hrad je zcela přístupný. Záleží jen na vás, zda se na vlastní nebezpečí pustíte do nevyznačených katakomb (doporučuji nepromokavé boty a silnou baterku), vezmete hradby ztečí, nebo se posadíte až na samý okraj věže a necháte se ovívat mořským větrem. Benevolence památkové správy ve většině historických míst země umožňuje značnou svobodu pohybu i jednání. Při respektování základních kulturních pravidel se vám dostává pocitů, zážitků, které jsou vám v Evropě nutně odepírány.

Do perly Orientu

Damašek byl nazýván městem vůní, perlou Orientu. Zřetelné stopy ve městě zanechali Řekové, Římané, kteří městu poskytli řadu privilegií a také Byzantici. Současná metropole se nijak neliší od jiných světových velkoměst - záplava automobilů, autobusů a dalších dopravních prostředků. Výškové budovy, výstavné vily, paláce, chudinské čtvrtě, rušné obchodní třídy, trhy, hotely, restaurace. Patrná je jen absence semaforů. Tento nedostatek kompenzují na křižovatkách desítky policistů. Kde chybí policisté, platí: " Přejdi si sám." Přecházení rušných tříd patří stejně jako v Allepu k specifickým zážitkům turistů, při hledání některé z 216 památek registrovaných organizací UNESCO. Téměř evropské pohodlí dochucené trochou orientální exotiky nacházíme v hotelu Al Haramain. Ubytování za tři dolary. Sprcha se platí zvlášť.

Odtud podnikáme výpravy nejen do města a jeho okolí. Navštěvujeme turisticky vyhlášenou Palmyru. Právě vyhlášenost místa přispívá k jeho degradaci na konzumní stánek. Turisté z Evropy Asie, Ameriky nevěřícně hledí na torzo antického města, cvakají fotoaparáty, se zatajeným dechem ohmatávají někdy původní, někdy betonové sloupy, schody, dlaždice. Svoje rozladění ventiluji projížďkou na neposlušném velbloudovi a výstupem na osmanskou citadelu v kopcích nad městem. V družném rozhovoru se skupinou dospívajících školaček se mi rychle vrací sebevědomí. Společně s novými přáteli jedeme domů, do Damašku. Učí mne svojí mateřštině. Zpívají národní písně. Je mi skvěle!

Černé divadlo

Po pěti dnech strávených v hlavním městě brzy ráno odjíždíme. Přes Bosru na jordánské území. Bosra je vzhledné město s bohatou historií . Ve svém obvodu skrývá jeden z nejzachovalejších , nejpůvodnějších a proto nejopravdovějších amfiteátrů na světě. Celý komplex je vystaven z černých kamenných kvádrů, pozůstatků sopečné činnosti. Prší, divadlo je prázdné. Máme ho celé pro sebe. Tady i mne chytá ta mánie, chodím po jevišti, sedím v kamenném hledišti, dotýkám se dórských sloupů, ocitám se v jiném světě. Vzdálen dnešní realitě. Dopadající kapky deště smáčí mé svršky. Zcela podléhám ponuré atmosféře scény, čekám, kdy přivedou lvy.

Odbavení na jordánské hranici proběhne rychle. Po několika hodinách vystupuji z autobusu v hlavním městě Jordánského království Ammánu. Ve stejný okamžik se o mne perou dva řidiči taxi. S ležérně nasazenou basetbalovou čepicí vypadám na Američana. Třetí ke mě přistoupí a nabízí svezení do centra. S díky odmítám. Prohla- šuji cosi o chudých studentech z Čech a stopování. První část mého výroku se stane předmětem ostré kritiky mých hrdých kamarádek. Kluci odjeli do Egypta a holky mi nechali. Jordánští řidiči na mne překvapeně zírají. Takové postavení muže neznají. Ammán je výstavní, moderní, bohatá metropole. Budovy státních úřadů a ministerstev jsou obloženy bílým mramorem. Ulice lemují upravené záhony zeleně. Doprava je plynulá, semafory regulovaná. S batožinou na ramenou procházíme ulicemi města. Máme štěstí, jeden ochotný obchodník s koberci nás svezl až na Jerusalem Street. Odtud je to na Západní břeh a do svatého města necelých šedesát kilometrů. Hraniční přechody mezi Izraelem a Sýrií jsou pro válečný stav uzavřeny. Proto je přístup do Izraele po pevnině možný pouze přes Jordánsko, Egypt nebo Libanon. Libanonská hranice je však značně neklidná, problematická. Z korby malého nákladního automobilu přehlížíme krajinu. V dáli vidíme pobřeží a modrou hladinu Mrtvého moře, zelení pokryté pahorky, stáda hnědo-černých koz. Ve městě Suwayma dva kilometry od hraničního přechodu King Abdulah Bridge řidič zastavuje. Každému z nás koupí pepsi colu a zaplatí taxi k hranici.

Celníci jsou velmi vstřícní. Razítko dostáváme místo do pasu na zvláštní list papíru. Pokud hodláte zpáteční cestu uskutečnit opět přes Sýrii je taková procedura nezbytná, především u celní přepážky na izraelské straně. S izraelským razítkem v cestovním pase nebudete do Sýrie vpuštěni. Izraelští celníci, vědomi si této skutečnosti vám zpravidla tuto možnost nabídnou. Povinně nastupujeme do autobusu, který nás převáží minovými poli. Pod honosným označením King Abdulah Bridge se skrývá sotva dva metry vysoký betonový můstek, klenoucí se přes zpola vyschlé koryto potoka. Projíždíme kolem usměvavých jordánských policistů v modrých uniformách. Opětují naše pozdravy. Přejíždíme most . Ocitáme se před opevněným pěchotním postavením. Vojáci v olivově zelených mundúrech  se zbraněmi ve střílnách pozorují prostor před sebou. Nad věží pozorovatelny vlaje ve větru modro-bílá vlajka s Davidovou hvězdou ve středu. Jsme v Izraeli!