20. 9. 2005
Fukuyama: Země nemusí být demokratickáFrancis Fukuyama, profesor mezinárodní politické ekonomie na John Hopkins University, byl významným představitelem amerických neokonzervativců a jedním ze zakladatelů Projektu pro nové americké století. Nedávno však požadoval, aby odstoupil z funkce jeho bývalý neokonzervativní kolega, americký ministr obrany Donald Rumsfeld a v posledních prezidentských volbách hlasoval Fukuyama pro Kerryho. V rozhovoru pro egyptský list Al Ahram to Fukuyama objasňuje. Ezzat Ibrahim, Al Ahram: Francis Fukuyama: The acceptable face of the neo-cons?ZDE |
"Nemyslím si, že je Irák nejvážnějším problémem na světě a že je tedy možno mu podřídit veškeré naše vztahy vůči spojencům a ohrozit dobrou vůli celého světa vůči nám. To není dobrý obchod. Amerika nikdy nevytvořila v zahraničí demokracii. Demokracii vytvořili lidé, kteří žijí ve společnosti, která chce demokracii. Spojené státy se prostě nemohou rozhodnout, že zdemokratizují tu či onu část světa. Musí to být vystaveno na vnitřním diskursu, který jde směrem k demokracii. To bylo mou základní námitkou ohledně Iráku, vůči přesvědčení, že všechno v Iráku dopadne dobře a země se začně rozvíjet jako východní Evropa po pádu komunismu. Je mnoho důvodů, proč se domnívat, že to tak nedopadne a Spojené státy, tím, že vnucují Iráku demokracii, podstupují velké riziko. Obecně se domnívám, že bychom měli podporovat větší účast na politických reformách, že bychom prostě neměli podporovat diktátory jen proto, že je pro nás pohodlné, že nám dodávají ropu. Měli bychom do určité míry politicky i prakticky podporovat občanskou společnost a organizace na obranu lidských práv, které usilují o demokracii, ale celkově musíme být trpěliví, protože pokud nepochází základní impuls pro demokracii zevnitř těchto společností, demokracie nevznikne. Neexistuje žádná jediná ucelená globální strategie, která by přinesla demokratickou otevřenost. Někdy se to stane tlakem zezdola a někdy zeshora, ale aby to bylo úspěšné, většinou to musí vzniknout z obou směrů. Musí existovat elita, která si přeje změnu, i když to přání může podporovat i široká veřejnost. Například v chile, na Filipínách a v Koreji bylo zaptřebí nátlaku na vedoucí politiky, aby otevřeli své společnosti, a nestačilo, aby ten tlak pocházel jen od občanské společnosti. Na Ukrajině a v Gruzii naopak došlo k velkémku tlaku zdola. Je pravda," pokračoval Fukuyama, "že rétorický postoj USA vůči arabskému světu se za poslední dva roky dramaticky změnil. Není ale jasné, jak vážně to USA dlohodobě myslí s podporou demokracie na Blízkém východě. Například, co když dojde k podstatné liberalizaci egyptského politického systému a k moci se demokraticky dostane zakázané Muslimské bratrstvo - totéž platí o organizaci Hamas v pásmu Gaza. Tolerovaly by Spojené státy, kdyby se organizace Hamas stala dominantní politickou silou? Bush uvedl, že americká vláda přijme jakýkoliv výsledek demokratických voleb. Ale americká vláda spíše doufá v pozvolný reformní proces v arabském světě, kterého by islámské organizace nemohly využít k převzetí moci. Avšak existuje množství jiných prvků dobré vlády kromě demokracie. Singapur má například dobrou nedemokratickou vládu. Je relativně zkorumpovaná, ale je zaměřena na hospodářský rozvoj a nepodporuje protekci. Vláda tam rozsáhlým způsobem investuje do školství a do dalších důležitých rozvojových cílů. Demokracie není vždy jediným řešením. Jedinou budoucností pro muslimské arabské státy není nutně reformace islámu. Fukuyama: "Existují i jiné cesty. V Turecku vytvořil Attaturk zmodernizovaný stát a demokracii politickými prostředky a jeho stát neměl náboženskou autoritu. Vyhlásil světský stát a využil politické moci na vytvoření podmínek pro tento druh modernizace. |