Takže je pravda, že ODS nabídla Národní straně povolební spolupráci, nebo není? To se už asi nikdy nikdo nedoví. Ale již samotný fakt, že se špičky obou subjektů spolu sešly, o mnohém vypovídá. K tomu, aby ODS zmapovala politické spektrum po své pravici, by přece nemrhala drahocenným časem svého předsedy. Takže nějaký společný zájem patrně existuje, či existoval, než došlo k roztržce při rozdílné interpretaci schůzky.

Nerozebíral bych tak obšírně jedno z mnoha pracovních jednání Mirka Topolánka, nebýt toho, že věrně dokresluje aktuální politickou linii ODS. Před několika měsíci kuli občanští demokraté v Karlových Varech pikle se zahraničními partnery z řad populistických a národoveckých stran střední Evropy. ODS stojí mimo hlavní proud Evropské lidové strany, v jejímž klubu v rámci Evropského parlamentu působí. Ve volbách obvykle razí jednoduché téma obrany národních zájmů, aniž by je náležitě specifikovala. Naposledy jí roztrpčil záměr pouhého smířlivého gesta vůči německým antifašistům, jejichž role námi nebyla po druhé světové válce doceněna. Aby toho nebylo málo, čestný předseda ODS vede prostřednictvím svého hradního tajemníka květnatou korespondenci s Národním sjednocením, dalším extrémním uskupením, které chystá spolu s Národní stranou, Českým hnutím za národní jednotu a Sládkovými republikány předvolební koalici. Připomeňme přitom definici politoložky Vladimíry Dvořákové, podle níž je Národní strana "radikální pravice, která se pohybuje na rozmezí demokratického systému" a "některými svými rysy demokratické hranice překračuje".

Nabízí se otázka, zda ODS se s extrémní pravicí oťukává proto, aby jednoho dne skončila ruka v rukávě, anebo jí jen touží přetáhnout nápady a voliče. Obojí by bylo nebezpečné. V domácích poměrech by snadno mohlo vést ke zplošťování, radikalizaci politické diskuse a oprašování prvorepublikového českého fašismu. V zahraniční politice bychom se -- po zkušenosti s přijetím Haiderova vládního angažmá v Rakousku - mohli dočkat izolace České republiky a výrazného poklesu její prestiže. Ačkoli Mirek Topolánek popírá programovou spřízněnost ODS a Národní strany, sotva může popřít jistou blízkost v pohledu na Evropskou unii, národní otázku či multikulturalismus. A to nemluvě o "dobovém" slovníku čelných členů ODS, kteří -- jakoby bez znalosti souvislostí a váhy samotných slov - hovoří tu o "noci dlouhých nožů", tu o grosstapu.

Čím více se bude česká pravice nacionalizovat a posouvat dále na okraj seriózní politiky, tím spíše bude nutné, aby zbylé demokratické strany jasné definovaly pozici České republiky v integrující se Evropě a globalizovaném světě. Aby jasně řekly, jak si představují vhodnou podobu Evropské unie. Aby sdělily svoji představu, jak potírat vzmáhající se mezinárodní terorismus, aniž by byla narušena pouta pojící nás s jinými národy, etniky, kulturami. Zkrátka aby prokázaly, že ČR může najít své místo i v rozbouřené době na neklidné planetě, a to bez podléhání laciným xenofobním receptům, které nám vystavují všemožní extrémisté. Věřím, že voliči dokáží rozeznat zodpovědnou správu země od slizké skluzavky, na kterou je lákají falešní věrozvěstové poblouznění vidinou českého národního ostrůvku uprostřed pestrými sítěmi protkaného světa.

Autor je poradce předsedy Poslanecké sněmovny