11. 8. 2005
Arogantní Paroubek na Radiu 1foto: MAFA - David Port, zdroj: Radio 1 Radio 1 je komerční stanice, která jako všechny ostatní zaměřuje své posluchače stylem hudby a podle toho stejně žánrově laděného vysílání. Jsou rádia zaměřující se na usedlejší skupinu společnosti s výraznou preferencí známého, zavedeného a blízkého pomocí důrazu na hudbu z české (a slovenské) produkce. Povrchní typy s inklinací k sezónní aktualizaci všemožných trendů mladšího produktivního věku. Takové rádio Impuls obdělává kanceláře osázené převážně ženským personálem, případně se zaměřuje na ženy stejného věku v domácnosti. Na jejich mladší exempláře útočí Evropa 2. |
Specifický segment společnosti mají v hledáčku stanice, které reprodukují výrazně žánrově vymezitelnou hudbu, kterou označují jako "rockovou". Ve skutečnosti je to jednoduše ta hudba, ve která dominuje elektronická kytara. Časové rozmezí titulů z hudební produkce se pohybuje mezi šedesátými lety a současností. Tento segment společnosti je tedy složen z lidí, kteří dospívali v období vzniku a jednotlivých proměn tohoto masověkulturního fenoménu, respektive z jejich následovníků, kteří si z široké nabídky výrobků hudebního byznysu vybrali právě tzv. rock. Taková rádia mohou být specificky regionálně přizpůsobená, např. jednoduše pro obyvatele velkoměsta nebo pro převážně maloměstské a venkovské posluchače. Čím silnější frekvence, tím obecněji konzumovatelný obsah. Radio 1 se také zaměřuje na určitý společenský segment, ale ten je odlišný v tom, že preferuje minimální podíl prvoplánového humoru, z hlediska hraných titulů slaboduché hudby a vysloveně přátelských moderátorů, kteří své přiblblé a servilní vstupy doprovázejí bulvárními výpotky z internetu. Mimo jiné se zde nehraje podle playlistu a reklama nemusí vždy s železnou pravidelností vstupovat do vysílání. No a v tomhle rádiu, které nemá ani žádné zpravodajství, se ve středu vysílal předtočený rozhovor s premiérem Paroubkem. To je něco takového, jako kdyby na Frekvenci 1 hráli punkovou hudbu. Je nutno podotknout, že tento rozhovor byl motivovaný, protože stanice se svým prohlášením postavila jednoznačně na stranu účastníků Czechteku, což je sice poněkud emotivní, ale vzhledem k jeho politické mimodějnosti předpokládatelné. Tudíž proti premiérovi nestál novinář, který má v popisu práce přispívat k objektivizaci reality, ale oponent s protiargumenty. Rozhovor tak sice měl moderátora, ale přitom nebyl moderovaný. Snaha moderátora někdy hraničila s dětinskou umíněností přesvědčit Paroubka o jeho pravdě, jako třeba při argumentaci, že kamiony a hluk v Praze přece taky porušují klidný spánek lidí a policie s tím nic nedělá. Takové konotace odhalují Czechtek jako pomstu mladých, kteří vyrostli v hlučných ulicích posetých psím trusem, vůči venkovskému klidu a čistotě. Nutno dodat, že premiér toho uměl dobře využít. Nadšené přijetí ze strany novinářů Mladé fronty je sice zavádějící, ale přesto bylo zajímavé rozhovor poslouchat. Jednak se premiér Paroubek choval ještě arogantněji než obvykle, což vyplývalo nejen z moderátorovy zaujatosti, ale i z jeho přesvědčení, že rádio, o kterém "doposud nikdy neslyšel", je z hlediska voličských preferencí jistě bezvýznamné. Nerozpakoval se nařknout moderátora, že lže, že blábolí a direktorsky opovržlivým hlasem ho poučoval, co znamená slovo irelevantní, protože se domníval, že to jeho zpovědník neví. Dokonce chtěl moderátorovi a zřejmě i posluchačům vysvětlovat, kdo to byli hippies (prý to byli lidé, kteří měli rádi mír a rozdávali květiny:)) Premiér také jako vždy skákal neuvěřitelným způsobem do řeči. Předseda vlády se cítil skutečně neohroženě. Uvedl, že ČTK zkreslila jeho výrok o nařízení zásahu státním zástupcem a že on mluvil pouze o souhlasu státního zástupce se zabavováním aparatur. V případě zablokovaného hygienického zařízení zase uvedl, že na správném hudebním festivalu mají být záchodky a voda zajištěny aspoň den dopředu. Přes všechnu sveřepou neústupnost předvedl předseda vlády jakýsi kompromisní model, řekl bych typicky český. Paroubek prohlásil, že nebýt účasti agresivních zahraničních účastníků, nemuselo prý k žádnému střetu dojít. Svou hypotézu dokládal svědectvím "jednoho známého", který slyšel na Letné skupinu mladých Francouzů, kterak se baví nad tím, jak to českým policistům nandali a jak to udělají znovu... Naše "děti" přece nikdy nezlobí, takže je k tomu musel někdo vyprovokovat. Tímto manévrem se asi snaží najít toho ďábla, který nám zamořuje naše jinak vlastnická práva i noční klid dodržující společnost. U nás se přeci všechny zlé věci dějí z cizí zlé vůle, ať už to byli Němci, Rusové nebo někdo jiný, takže vlastně vůbec není špatné se po někom zase poohlédnout. Podařenou tečku za rozhovorem pak udělala pravidelná otázka pořadu, v němž se střídají hosté v rozpětí mezi oběťmi holocaustu a ženami preferujícími domácí porod: Co si představujete pod pojmem tolerance? Na rozdíl od hlubokomyslných definicí, snažících se vystihnout podstatu humanismu, stačilo již značně otrávenému Jiřímu Paroubkovi gymnazijní "Tolerance je, když...". rozhovor s premiérem Paroubkem ZDE prohlášení stanice Radio 1 ZDE |