27. 5. 2005
O černobílém viděníJe to smutné, že se v naší společnosti vyskytují lidé s nulovou empatií a minimálními rozlišovacími schopnostmi, míní Pavel Havránek. Britským listům se kvůli nim vyhýbat nebudu. Nastavují nám totiž zrcadlo, které v první chvíli ohromí něčím pro nás zdánlivě nepochopitelným, ale v dalším okamžiku nás vybídne k úvaze, zda sami, nesklouzáváme k takovému černobílému vidění, jaké prezentoval ve svém příspěvku pan Bláha. Možná se pak dokážeme více zamyslet nad některými zbrklými výroky, které pronášíme bez znalosti, snahou o pochopení a porozumění k lidským vlastnostem a z nich se odvíjejících jednání. |
Pan Bláha dává do jedné lajny vrahy Milady Horákové, a slušné lidi, kteří se třeba snažili dnes a denně poctivě pomáhat lidem kolem sebe, ale jejich chabé politické cítění a jejich jiné slabosti a chyby jim nedávaly sílu oprostit se od 'strany' nebo pochopit důsledky, které svým setrváním ve 'straně' (její podporu) způsobují. Pro něj tak nejspíš vychází slušný komunista (prase) horším než nekomunistický práskač (na kterém není nalepena žádná nálepka, která by nás o tom informovala). Předpokládám, že pan Bláha využívá technické vymoženosti naší doby a jezdí například autem. Mám si tedy o něm myslet, že je prase, protože výfukové plyny způsobují lidem zdravotní komplikace nebo jim zkracují životy? Zde asi bude schopen snadno rozpoznat, že je potřeba rozlišovat a chápat, že svět není jen černý a bílý. Proč toho tedy nejsme schopni i v méně zřejmých případech, kde je naše snaha o větší empatii k lidem s kterými žijeme ve společném prostoru? Přeji nám tedy více tolerance, slušnosti a schopnost tyto vlastnosti naplňovat a nenechávat je prázdnými slovy bez významu. |