Jde o zločiny v téměř krystalické podobě, včetně atributu smyšlené záminky k přepadení suverénního státu, lživého informování veřejnosti, zabíjení civilistů, cenzury atd. Je třeba si všimnout, jak rozdílnou cenu mají pro Američany, ale i jiné evropské státníky, životy lidí. Na rozdíl od racionálního postoje Španělska, které se při volbách zbavilo strany a lidí, spojených s tímto zločinem, italský premiér reaguje až po smutné události -- postřelení italské novinářky a zabití či vraždy italského agenta americkými vojáky.

Jaksi v pozadí zůstávají desítky povražděných domorodých civilistů.

George Bush, Donald Rumsfeld a mnoho lidí z administrativy USA - jsou váleční zločinci. Bude ale trvat, než se o tom bude oficiálně mluvit.

V podstatě celý svět to ví, lidé protestují, demonstrují, ale zatím je to vše málo platné. Politici to ale slyšet nechtějí. Někteří se bojí, někteří, provinciální doufají, že se jim za servilní postoj dostane silného kamaráda, a že už se třeba nebude plést Slovinsko se Slovenskem.

Teď už ale nemá smysl poukazovat pouze na nesmyslnost celého konfliktu, na logickou radikalizaci islámského a potažmo i celého světa, který se stal nebezpečnějším, než byl před vojenskými agresemi USA.

Tahle bitva už byla prohrána, teď jde o to, nekolaborovat s viníky.

Bohužel i v ČR je dost politiků, kteří, v rámci budování své kariéry neváhali proklamovat a rozšiřovat lživé informace o zbraních hromadného ničení, hrozícím nebezpečí či vývozu svobody a v podstatě republiku do celého konfliktu zavléci. Jedním z nejhorších příkladů lidovecký válečník C. Svoboda, který se smutně proslavil lživými informacemi a touhou, vlastní všem druhořadým - zviditelnit se.

Zvláštní je ale i postoj bývalého prezidenta Havla, který náhle zapomněl, co to je, nežít se lží, a ještě před svým odchodem podepsal supliku, která naši zemi postavila do jedné řady se státy, které se agrese přímo zúčastnily. I organizace, které až příliš často mluví o demokracii a svobodě (např. Člověk v tísni) si uvědomily kde je jejich místo, že demokracie je věc důležitá, ale peníze jsou peníze (a ze Spojených států jich chodívá dost) a mlčí.

Osobně se stydím, že lidé jako je Cyril Svoboda za nás mluví v zahraničí. A také za to, že stát, který má tak trpké zkušenosti s okupacemi své vlastní země, nevyužil příležitost tvořit vlastní zahraniční politiku, mít vlastní názory a nebát se je prosazovat, tak, jak to například udělalo Španělsko.

Zkrátka čím slabší národ, tím větší pokora.