Naopak spojenecké bombardovací letectvo bylo na vrcholu sil. V Drážďanech hledalo útočiště asi půl miliónu uprchlíků ze Slezska, ale zároveň přes ně projížděly zásobovací transporty pro východní frontu. Město bylo v podstatě nezasaženo nálety a zároveň na ně zcela nepřipraveno. Byly vybudovány pouze dva protiletecké kryty (oba pro místního gauleitera) a 6 nádrží s vodou pro případ, že bude vyřazen vodovod. Srovnatelně velký Dortmund jich měl více než 100.

Vlastního náletu se v noci z 13. na 14. února účastnilo přes 700 britských čtyřmotorových bombardérů a jejich pumy způsobliy požáry, které přešly v jev zvaný ohnivá bouře. Horký vzduch stoupal vzhůru a na jeho místo při zemi proudil chladný vzduch. Vznikl tak jakýsi gigantický komín. Vzduch proudící do centra požáru s sebou strhával všechno včetně lidí. V centru dosahoval žár více než 1000 stupňů - tálo sklo, hliník, stříbrné šperky a lidé umírali mnoha strašnými způsoby. Pár kilometrů jižně od Drážďan stály připravené ke startu německé noční stíhačky a nad nimi přelétal mohutný svaz bombardérů. Žádná stíhačka nevzlétla, protože po rozvrácené telekomunikační síti nedorazil rokaz ke startu...

Kráce po poledni zasadilo Drážďanům další úder přes 300 amerických těžkých bombardérů.

Hodně se diskutuje o počtu mrtvých. Podle snubních prstýnků bylo identifikováno asi 40.000 obětí. Je tedy zřejmé, že jich muselo být víc, ale přesný počet již nikdo nezjistí.

Celou věc je nutno vidět v širších souvislostech. Německo a ani Drážďany nebyly žádnou idylkou. Německé ozbrojené síly nadále ostřelovaly zbraněmi V-1 a V-2 Rotterdam, Antverpy, Londýn a další města, samé civilní cíle. Nacistický režim pokračoval ve vraždění Židů - na 15. 2. byl z Drážďan naplánován transport do koncentračního tábora. V Drážďanech hostoval cirkus Sarassini a jeden jeho čínský artista měl dítě s německou dívkou. Ta pak byla ostříhána dohola a obviňována z prznění rasy.

Ještě je třeba uvést na pravou míru několik nejčatějších nepřesností. Často se uvádí, že v zápalných pumách Britové použili fosfor, ale ve skutečnosti byl nasazen napalm. Obětem však bylo celkem jedno, co je zabilo. Také se tvrdí, že přeživší civilisty na břehu Labe ostřelovaly hloubkové stíhačky. S britskými bombardéry přiletět nemohly prostě proto, že v noci žádné nelétaly. Doprovod amerických denních bombardérů již mohl provést nálety, leč i to je téměř vyloučené, protože jednak žádný spojenecký letec nehlásil útoky na pozemní cíle, jednak by při sestupu k zemi doprovodní stíhači nemohli poskytnout ochranu doprovázeným bombardérům.

Nutno ještě podotknout, že teorie, že bombardovací útoky na civilní obyvatelstvo podlomí jeho morálku, byly ve 20. a 30. letech rozšířené a za 2. světové války se letečtí velitelé snažili o jejich potvrzení v praxi - Italové proti Habeši, Němci proti Polsku, Nizozemsku a Británii, Sověti proti Finsku, Britové proti Německu a Američané proti Německu a Japonsku.

Válka je krutá záležitost a nikdo z ní nemůže vyjít čistý. Nejhorší je, že nejvíc na ni vždy doplatí civilisté.