Proč mám volit někoho, koho se mi volit nechce? Komu nevěřím? Kdo mne bude přesvědčovat, že i ty největší nehoráznosti, podvody, vodění lidí za nos, jsou jakousi daní za demokracii?

-Jak s toho ven, soudruzi, - říkával prý nejkrásnější z našich dělnických prezidentů, když hovořil o situaci země. - Jako tisíc (hoven), soudruhu prezidente,- upřesňoval podle anekdoty nepozorný ekonomický expert.

Já bych věděl, ale má to problém. Kandidáta mám skvělého -- ale když bude při smyslech, tak to nevezme. A když při smyslech nebude tak si zase nejsem jistý, protože dá se věřit člověku, který je tak padlý na hlavu, že by šel bez maléru z Pitěru do gubernie -- a rovnou Tambovské?( Mám takový pocit z klasiků, že zrovna tato oblast na staré Rusi v nevyhlášené soutěži devótní tuposti s přehledem vedla.)

Ano, myslím si na pana Teličku. Nenápadný mladý muž šel do světa na zkušenou - asi jako naši pradědečkové tovaryši do Vídně -- ale protože byl pilný, spořádaný, já pán, ty pán, žádný mluvka i když se mezi cizími dobře domluvil, dokonce ani české noviny (šmahem vydávané Němci) na něm nic špatného nenašly. (Jenom známý arbitr morálky pan Kalousek, který se, jak známo, narodil z lilie polní, mu vyčítal, že byl snad pár měsíců v partaji, přičemž mu nevadilo, že jeho lidovecká strana byla v KSČ přes čtyřicet let.) Všecko tam nahoře vyjednal, i místa pro jiné připravil, tak dobrá, že ho nakonec vyšoupli a sami se do tepla usadili.

Takže kdybych byl pan Telička a nebyl úplně při smyslech -- vyřešil bych tento problém českého voliče jednoduše. Spolehl bych se na to, že Češi mají ještě pořád smysl pro fér plej a rádi vidí, že kdo umí, umí.

Založil bych bez velkého halasu politickou stranu. Třeba evropských demokratů. Vybral bych si pár sobě podobných lidí, kteří prokázali, že neznají v cizině- ale i doma- jen buchty jídat a na to, aby se dobře uživili, nemusejí vyměňovat třeba na ministerstvu obrany letku stíhaček s nejlepšími manévrovacími schopnostmi za polský vrtulníkový šrot. Vypadá to divně, ale je takových lidí u nás určitě dost, jenom politické strany a noviny na ně nemají jaksi nos.

Byla by to strana ani levá ani pravá -- její prostorová orientace by měla být zdravý rozum. Na to by slyšeli všichni. Snažil bych se ušetřit papír na programy a volební sliby, myslím, že mně stejně jako mnoha ostatním by stačilo pár starých dobrých republikánských zásad, jako třeba ctít občana, ale mít zároveň na mysli potřeby obce.

Hlavně by tam mělo být:

Vzhledem k tomu, že jsem si skoro jist, že lidé jako pan Telička nemusejí dělat ústupky na úkor občanů, které zastupují, aby je bral v Bruselu někdo vážně, a vrátný jim odpovídal na pozdrav, definoval jsem tím i vnější působení ve vztahu k Unii. Věci jsou většinou jasné a přehledné, pokud s nimi nezačnou manipulovat špatní politici. Kdybych jakž takž dokázal dodržet tento plán, získal bych nejspíš větší část z těch šedesáti procent voličů, kteří dnes nevědí, co by měli ve volební místnosti dělat. Mám jenom jednu podmínku, snad to není tak moc za celý politický program. Pana Špidlu by zase z Bruselu vzal pan Telička zpátky, vysvětlil by tam, že to byl takový český vtip, a našel by pro něj pěknou hájovnu na Šumavě, kde by dohlížel, aby ženy i muži měli rovné příležitosti jak při dobývání pařezů, tak i sázení stromků.

Tak jsem si to pěkně vyšpekuloval, škoda že pan Telička má podle všeho dost rozumu, aby to nebral. Jak se ostatně říkávalo také už dávno -- je lépe být sluhou u moudrých než králem u hlupáků. Ale možná se najde i někdo jiný, třeba časem přijde pan Godot, nebo možná přijde i kouzelník.