Tehdy se po uzavření příměří mezi oběma stranami řada příslušníků liberálních ozbrojených skupin, zklamaných z kroků stranického vedení, přiklonila ke komunismu. Po desetiletích střídání úspěchů s neúspěchy a přechodů mezi čistě vojenskou a politickou strategií FARC-EP momentálně ovládá 35 - 40% země, zejména jihovýchodní džungle a pláně při úpatí And, a má zhruba 12 - 18 tisíc členů. FARC-EP vede ozbrojený boj nejen proti státní armádě, ale střetává se i s  pravicovými polovojenskými skupinami, jichž operuje na kolumbijském území celá řada. Spojené státy Americké i Evropská unie vedou FARC-EP na svých seznamech zahraničních teroristických organizací.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Při hodnocení současné činnosti FARC-EP začněme tím, co je jednou z hlavních příčin jejího nepopulárního postavení v očích mezinárodního společenství, zejména USA, avšak zároveň klíčovým zdrojem příjmů, který zajišťuje chod celé organizace. Jedná se o propojení s místní narkomafií. Ačkoliv se samotní členové FARC-EP s největší pravděpodobností přímo nepodílí na výrobních procesech či distribuci drog, uvaluje organizace na všechny tyto činnosti, jež probíhají na území ovládaném jejími jednotkami, vysoká cla. FARC-EP tak získává finanční podíl z výnosů polí, na nichž se pěstuje koka, zdaňuje veškeré suroviny potřebné k výrobě narkotik, pronajímá svá letiště a poskytuje pašerákům za úplatu ozbrojenou ochranu.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Jistým důkazem pro tato tvrzení může být například událost z dubna 2001, kdy byl na kolumbijském území zajat v doprovodu příslušníků FARC-EP brazilský drogový magnát Fernandinho Beira-Mar. V dubnu 2004 byl zase americkými úřady v Tampě na Floridě zatčen kolumbijský obchodník se zbraněmi Carlos Gamarra Murillo, když se pokoušel pro FARC-EP zakoupit zbraně a další vojenskou techniku v hodnotě čtyř milionů dolarů, přičemž 60% dlužné částky hodlal uhradit dvěma tunami kokainu. Podle údajů BBC dosahuje roční příjem, který tato guerillová organizace získá v souvislosti s narkotiky, nejméně tří miliónů dolarů. To z ní činí, vezmeme-li v úvahu její další příjmy, nejbohatší povstaleckou skupinu na světě.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Vedle obchodu s drogami jsou další závažnou problematickou složkou činnosti FARC-EP únosy, atentáty a mnohdy nešetrné chování vůči civilistům. Podle výroční zprávy Amnesty International za rok 2003 se dopouští kolumbijské guerillové skupiny závažného porušování mezinárodního humanitárního práva.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Únosy prováděné FARC-EP by se daly rozdělit do dvou kategorií - na ekonomické a politické. Zatímco v případě ekonomických jde v první řadě o získání výkupného (počet takto unesených se odhaduje na tisíce), politicky motivované únosy mají za cíl zbavit se politických odpůrců a vysokých státních představitelů a destabilizovat politickou situaci v zemi. Mediálně nejvděčnějším se v posledních letech stal únos prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové. FARC-EP také vybízí pod pohrůžkou smrti starosty, členy městských rad a soudce k odstoupení z jejich funkcí, přičemž za rok 2003 bylo takto zbaveno života nejméně 8 starostů. Příkladem útoku na justici (přestože zde figuruje FARC-EP, stejně jako u celé řady podobných případů, pouze v roli podezřelého, nikoli prokázaného viníka) může být případ ze září 2003, kdy byl zabit soudní vyšetřovatel Germán Camacho, který se neúspěšně pokoušel prokázat spojitost mezi FARC-EP a bombovým útokem na klub v Bogotě, při němž zahynulo nejméně 35 lidí. Neblahé následky pro civilisty má rovněž současná snaha vlády vytvořit síť lidových informátorů, kteří by poskytovali úřadům informace o pohybu guerillových skupin. V ovzduší vzájemné nedůvěry se pak mnohdy vyhrocují vzájemné vztahy, což nezřídka vede k vraždění civilistů, zejména rolníků ve venkovských oblastech. FARC-EP je například podezřívána z vraždy 17 zemědělců v lednu či 5 příslušníků původního obyvatelstva v březnu roku 2003.

Podrobnocti v angličtině ZDE

V červnu 2004 se FARC-EP přihlásila k zabití 34 zemědělců pěstujících koku. Masakr, jehož důvodem byla údajná spolupráce venkovanů s pravicovými polovojenskými jednotkami, odsoudila jako válečný zločin i OSN. Příští měsíc navíc upadlo na skupinu další podezření, a to z vraždy sedmi rolníků kvůli nepovolenému návratu do místa, z nějž byli dříve guerillou přinuceni vysídlit. 13. července označil tento čin Vysoký komisař pro lidská práva při OSN za porušení Ženevské konvence.

Vztahy FARC-EP s kolumbijskou vládou mají v poslední době podobu neustálého kolísání mezi ozbrojenými válečnými střety a váhavými pokusy o vyjednávání o propuštění politických rukojmí. V listopadu 1998 vyčlenil tehdejší prezident Andrés Pastrana Arango za účelem konání mírových rozhovorů jako bezpečnostní pásmo prostor o 42 tisících čtverečních kilometrů. FARC-EP se však místo toho, aby usilovala o dosažení míru, snažila využít nastalé situace ke svému vyzbrojení, zvýšení vývozu drog, nabírání nových rekrutů - zkrátka upevnění své pozice. I přes oficiálně deklarovanou snahu pokračovat v mírových rozhovorech pokračovala nadále v ozbrojených bojích s konkurenčními pravicovými polovojenskými oddíly o kontrolu obchodu s narkotiky a v únosech civilistů. Po sérii závažných únosů ukončil Pastrana v březnu 2002 bezvýsledné vyjednávání a nařídil znovu obsadit vyklizené bezpečnostní pásmo.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Vítězství Álvara Uribeho Veléze, zastánce tvrdého postupu vůči guerille, v prezidentských volbách v květnu 2002 znamenalo přechod FARC-EP k opatrnější vyčkávací taktice. O tom, jaké vztahy panují mezi Uribem a FARC-EP svědčí i fakt, že tato skupina provedla během jeho inaugurace v srpnu 2002 raketový útok na prezidentský palác. Přestože Uribe vyvázl živý, při útoku zemřelo 19 lidí.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Současný kolumbijský prezident zesílil vojenské a policejní operace proti povstaleckým skupinám, což mělo za následek dopadení a uvěznění několika středně vysoko postavených členů FARC-EP. Nejvýznamnějším zajatým příslušníkem organizace se stal v lednu 2004 Simón Trinidad (vlastním jménem Juvenal Ovidio Palmera Pineda), člen ústředního velení a jeden z předních vyjednávačů v letech 1998-2002. Ofenzíva vůči povstalcům je umožněna i díky pomoci USA, které novému prezidentovi poskytly vojenskou podporu v hodnotě tří miliard dolarů.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Jedním ze základních témat, jež hrají klíčovou roli ve vztazích současné vlády a FARC-EP, je, jak již bylo uvedeno, otázka politických rukojmí. Guerillová skupina jich drží okolo 70, zatímco vláda má v zajetí mezi 50 až 60 čelnými povstalci. Přestože po svém nástupu k moci odmítl Uribe jakékoli vyjednávání a prosazoval radikální řešení prostřednictvím pokusů osvobodit unesené, jednalo se o taktiku použitelnou pouze v městských oblastech, nikoli v džungli, kde se nachází hlavní působiště guerilly. Poté, co bylo při neúspěšných armádních osvobozovacích akcích guerillou zavražděno několik významných zajatců, a pod narůstajícím tlakem veřejného mínění se v červenci 2004 prezident rozhodl nabídnout FARC-EP vzájemnou výměnu zajatých. Na nabídku, jejímž zprostředkovatelem byla švýcarská a francouzská vláda, odpověděli povstalci s měsíčním zpožděním, a sice poměrně kritickým tónem. Přesto přišel začátkem září ze strany FARC-EP návrh na uskutečnění třídenního vyjednávání zahrnující i určení lokalit, jež měly být pro tento účel demilitarizovány. V polovině září se však objevilo další prohlášení, které se od předchozího distancovalo, a v němž se trvá na demilitarizaci jiné oblasti, a to na dobu neurčitou. FARC-EP jeho prostřednictvím rovněž oznámila současné vládě, že ochota vyjednávat o výměně zajatců neznamená zároveň ochotu vést s ní mírové rozhovory. Oboustranná rozpačitost ve vzájemném jednání se projevila i na přelomu listopadu a prosince, kdy povstalci znova změnili návrh podmínek, za kterých by si přáli uskutečnit rozhovory o výměně zajatců, a vláda propustila 23 méně významných příslušníků FARC-EP, marně očekávajíc od druhé strany obdobné gesto. Celou situaci navíc zajímavým způsobem komplikuje fakt, že Spojené státy vyžadují vydání Simóna Trinidada americké justici. Přestože kolumbijská vláda i přes varování FARC-EP, že její schválení Trinidadova vydání může vážně ohrozit nadcházející vyjednávání, rozhodla v této záležitosti 17. prosince ve prospěch USA, zároveň povstalcům vzkázala, že je v případě propuštění všech rukojmích ochotna své rozhodnutí změnit.

Těžko lze odhadovat, zda jsou stávající pokusy o vzájemné rozhovory pouhými výstřely do tmy, či zda skutečně mohou své účastníky přivést až k mírové dohodě. Zůstává jistě otázkou, co je skutečným zájmem FARC-EP. Je-li to snaha o co možná největší profit z obchodu s narkotiky, pak pro ni bude s největší pravděpodobností nejvýhodnější cestou zdržovací taktika a zneužívání ústupků vlády. Na druhou stranu se můžeme zcela oprávněně ptát, nakolik právě současná kolumbijská vláda představuje toho správného partnera pro jednání, neboť v zemi není neobvyklé porušování lidských práv státní armádou a zároveň existují vazby vlády na pravicové polovojenské struktury, které se k civilnímu obyvatelstvu chovají minimálně tak krutě jako levicová guerilla. Rozhodně však bude stát zato sledovat, jaký další vývoj nejstarší dosud aktivní latinskoamerickou povstaleckou skupinu v následujících letech čeká.

Použité zdroje

• Amnesty International
• BBC
• U. S. Department of State
• Wikipedia