8. 2. 2005
Duškovy fejetonyJsou příliš pochmurné a příliš nekonkrétníJiž delší dobu mám v úmyslu reagovat na fejetony pana Duška. Tento týden jejich počet na Britských listech přesáhl kulatých třicet, tudíž této příležitosti využívám. |
Kritika obsahuDuškovy fejetony jsem četl rád. To bylo v době, kdy jich na Britských listech bylo nějakých deset. Později už na mne působily stále více a více repetitivně. Nyní mam při jejich čtení silný pocit, že všechny myšlenky v nich obsažené už jsem četl v některém ze starších fejetonů. Hlavní námitkou je tedy stoupající repetitivnost. Druhý postřeh souvisí s obrazem světa, který se nám pan Dušek snaží svou tvorbou předat. Pokud pan Dušek v takovém světě skutečně žije, nezbývá mi, než ho upřímně politovat. Rozhodně nechci pana Duška urážet a tvrdit, že je misantrop. Pouze ho chci upozornit, jak jeho fejetony mohou na čtenáře také působit. A to obzvláště v celkovém pohledu, za stavu, kdy tento dojem všepohlcující chmurnosti lidstva a světa vyvolávají fejetony všechny, do jednoho. Jsem ten poslední, komu by vadila tvrdá kritika společnosti a dnešní doby. Ale myslím, že by měla být alespoň nějak konkrétněji zacílená. Třetí postřeh se týká jiné doby, idylické. Oněch starých dobrých časů, na které pan Dušek odkazuje v každém ze svých fejetonů, ať už přímo či náznakem. Existovala tato doba někdy ? Neexistuje pouze jako věkem zidealizovaná vzpomínka v představě pana Duška ? Lidé jsou možná hrozní, ale jsou skutečně hrozní tak nějak progresivně, jak běh světa postupuje ? Kritika formyPan Dušek je na rozdíl ode mě literát. Mé postřehy ohledně formy jsou tudíž dojmy diletanta. Pan Dušek má velmi osobitý styl psaní a využívá mnoha metafor a jiných literárních obratů. Tento styl se mi velmi líbí, ale mám k němu obdobnou námitku jako k obsahu. Je strašně repetitivní. Když autor píše všechna svá díla stejným, osobitým stylem, samozřejmě to nevadí. Problém nastává, pokud je stále stejný styl zkombinovaný s neustále se opakujícím obsahem. Autor se pak dostane do situace, kdy je v dílech nucen využívat obraty a metafory, které vymyslel pro svá starší díla. Což se děje právě u fejetonů pana Duška. Začínají se v nich opakovat metafory, celé literární obraty, snad i věty. Autor může mít sebelepší literární a poetický talent, ale pokud jsou všechna jeho díla o tomtéž, stává se z nich spíše taková encyklopedická sbírka literárních obratů. Pro studenta literatury možná dobrá, ale běžného člověka ke čtení nemotivující. NávrhAbych pouze nekritizoval, přidávám jeden návrh. Pan Dušek by mohl využít svého literárního talentu a napsat, pro jednou, nějaký pozitivní fejeton. Přece na dnešní době musí být alespoň něco dobrého, i z pohledu pana Duška. |