Není ale také kvůli té reprezentaci ten plat poslance nebo senátora poněkud vyšší než třeba u nějaké tkadleny? Při jisté úrovni platu či odměny za práci se svým hostem jdeme "jen" do restaurace nižší cenové kategorie nebo něco "uklohníme" levněji doma. Při vyšší úrovni nejen platu, ale i dalších příplatků k němu si může možná dovolit náš reprezentant nás reprezentovat bez dalších procentuálních zvýhodnění. A vlastně ne! Vždyť si jsme vzájemně rovni, až na to, že někteří z nás jsou setrvale rovnější. Přitom kupodivu tyhle všelijaké příplatky ale mohou (když teče do bot) figurovat také jako zdroje na výstavbu vlastního bytu --- jak nějak vyplavalo dokonce z ústavně vyšších míst. A to přesto, že na tyto soukromé účely ty příplatky určeny nebyly! Inu, taková je ta dnešní logika "dialektická"...

Anebo je rozhodně hodno chvály, kolik jen času hodlají naši parlamentní nebo senátní zástupci věnovat svým voličům. Člověku se až slzy mohou hrnout do očí nad tou péčí. Kdo ale opravdu ví, kde a kdy úřaduje (a jak efektivně) ve voličském obvodu jeho zástupce ve vrcholných (ale i nevrcholných) zastupitelských orgánech? Nejsou ti naši pečliví představitelé až příliš vůči nám ohleduplní? Třeba tím, že nás setrvale nechtějí okrádat o náš čas a že nám raději pouze před volbami rozešlou nějaké papírky s doporučením, abychom je opětovně zvolili --- protože oni jsou ti nejlepší? Ruku na srdce: za kým to tak ti přespolní spěchají, když v Praze "padla"? Nikoho přitom nikdy předtím nenapadlo, že třeba položky na jízdné by neměly být zdvojovány? To až teď, když se ozval jeden dobře slyšitelný hlas z rozpočtového výboru, jehož se pak chytla také média?

Samozřejmě že tohle nelze zevšeobecňovat. Nikdy nebyli všichni lidé stejní. Mnozí snad vskutku obětavě a zodpovědně ve svých funkcích pracují. Je také pravda, že ani v Poslanecké sněmovně všichni si nečtou během jednání nějaké noviny či časopisy. Ne všichni také stále spěchají mimo jednací síň kvůli aktivovanému mobilu. Prokazatelně unaven také bývá jednáním v sále občas jen někdo; pokud náhodou jen vnímavěji nesleduje průběh se zavřenýma očima, což divák z televizního přenosu nepostřehne. Přitom ta odměna v tuzemsku ani zdaleka neobnáší částku srovnatelnou s tím, kolik za svou činnost v obdobných zastupitelských funkcích dostávají funkcionáři za humny. Přitom o nás Češích je známo, jak závidíme těm druhým jejich lepší bydlo, jak senátorské, tak poslanecké. Není ovšem pochyb o tom, že v dnešní době se bez vrcholných politických orgánů ve státě neobejdeme. Je problém, jak dostat k politické práci ty vskutku lepší --- a také nezištné --- lidi mezi námi do čelních funkcí.

Kupodivu z toho, co prý "jen taktak" kape, si občas někdo něco pořídí --- jak se dnes říká --- nadstandardního. A co je pak kolem toho řečí! Samozřejmě jde zase o tu naši příslovečnou českou závist! Ovšemže při této příležitosti publiku nesmí vadit, pokud politik začne kolem svých příjmů nebo vydání nějak zametat, ne-li dokonce značně podezřele měnit své výpovědi. Koneckonců některé věci jsou přece "důvěrné", ne? Ne ale u veřejných činitelů! Alespoň v demokratickém státě hodném tohoto přívlastku. Je ovšem zajímavé, kolik jen let zůstává v ČR přiznávání příjmů mimo dramaticky postižitelnou "vymahatelnost".

A když už si jsme tak v té rovnosti báječně vzájemně nerovni, stojí za zmínku také to, jakou zcela nedobytnou tvrzí jsou naše vrcholné zastupitelské sbory (Sněmovna i Senát), pokud jde o možnost uzákonit imunitu pouze POLITICKOU, a POUZE na dobu BĚHEM FUNKČNÍHO OBDOBÍ. Kdekdo z možných potrefených někdy říká, že by pro některá omezení imunity byl, ale vždy když dojde "na lámání chleba", je sebekrotší omezení imunity smeteno elegantně pod stůl. Je s podivem, jak se --- pokud jde o imunitu --- báječně shodnou všechny směry a proudy ve sněmovním sále, ať už jde o "levici", "pravici", anebo "střed": imunitu přece jakkoli omezovat nelze! --- K čemu však vůbec potřebují např. stávající zákonodárci imunitu "na věčné časy"? To jen, kdyby se náhodou někdy na ně něco vyhrabalo, co mělo podle jejich dobrozdání zůstat zahrabáno a nebylo to přece jen dost "právně čisté"?!

Není-li politická práce pouhou službou veřejnosti a stává-li se svého druhu podnikáním s jistými příjmy bokem nebo "tuplem", je účelné se "posichrovat" trvale, ne-li až "za hrob". To že je dnes naše česká politika pro mnohé politiky pouhým podnikáním, prozrazují nejen finanční prostředky, jimiž mohou zvelebovat své soukromí, ale také setrvale existující ututlávání mimořádných příjmů nabytých během funkčního období politika. Nehraje-li se pak jenom svého druhu divadlo, když se něco náhodou vynese "ven", na veřejnost. Vždyť možná ani ten andersenovský král nebyl nahý, když se to dobře mediálně bude prezentovat. V jednom takovém případě se příležitosti nepochopitelně nechopila po celé týdny ani opozice. Že by také měla v rezervě obdobné "kauzy"? Ó, jak je báječné mít třeba takovou pojistku, jakou je imunita "na jeden furt". Člověk jí může být sice zbaven, ale když toho hodně ví na kolegy, kteří jediní o tom mohou rozhodnout, co by se ještě mohlo stát?

Imunita za hrob a podnikání v politickém rouše jsou spojité nádoby. A jsou dnes neprůstřelné.