Frei Betto: Jak Brazílie dokáže snížit hlad na nulu

Erhard Stackl hovořil s Frei Bettem

Dominikánský kněz a teolog osvobození Frei Betto je osobním poradcem brazilského prezidenta Luly da Silva -- a vidí dosavadní úspěchy levicové vlády kladněji než někteří jiní. Betto byl v říjnu ve Vídni při příležitosti 25. výročí agentury pro politiku a rozvoj a časopisu SŰDWIND. Následující příspěvek Erharda Stackla byl uveřejněn 13. 10. 2004 ve vídeňském deníku Der Standard.

Více než 100 000 lidí zemře denně hlady, řekl nedávno brazilský dominikánský kněz Frei Betto (60) při přednáškách ve Vídni. "Je to daleko více mrtvých než těch, kteří zemřou na nemoci, při neštěstích, ve válkách a při teroru dohromady". Jelikož hlad jako jediná příčina této smrti se týká výlučně chudých, většinou není pokládán za politický problém.

Avšak prezident Lula da Silva, vládnoucí od roku 2003 v Brazílii, učinil boj proti hladu ve své zemi, kde 50 milionů ze 180 milionů obyvatel žije pod hranicí chudoby, nejvyšší prioritou své vládní politiky. A Frei Betto, světově známý teolog osvobození, je jeho zvláštním poradcem pro program "Fome Zero" (hlad nula), jehož prostřednictvím se má všem chudým do roku 2006 dostat tří jídel denně.

"22,5 milionů Brazilanů je již do programu zahrnuto", řekl Frei Betto v rozhovoru se STANDARDEM. "Do konce roku to bude 30 milionů". Ženy v chudých rodinách dostanou měsíčně vyplaceno 22 euro (ve větších rodinách víc), za které mohou nakoupit potraviny, jichž je v zemi víc než dost. Naproti tomu se rodiny zavazují, že budou posílat děti do školy a k předepsanému očkování. Úspěch se už dá měřit: "V Guaribas, jedné extrémně chudé obci v oblasti Piaui, umíralo z 1000 narozených dětí 51 před prvními narozeninami. Nyní, šest měsíců po zahájení programu, je to nula".

"Fome Zero", tak zdůrazňuje Frei Betto, není ale žádný charitativní pomocný program. Jde o daleko více. Jde o zlepšení infrastruktury (jako vybudování milionu cisteren na dešťovou vodu v suchých oblastech), o podporu malého podnikání na venkově a tím o zastavení přistěhovalectví do slamů ve velkých městech. Slovy Frei Betta jde "o integraci vyloučených do společnosti".

Jeden klíčový projekt postupuje dopředu jen pomalu: první skutečná brazilská zemědělská reforma, v jejímž důsledku by mělo být usídleno 400 000 rodin bezzemků. V roce 2003 se to podařilo jenom pro 30.000. Za tyto průtahy činí Frei Betto odpovědným, kromě nedostatku peněz, také odpor kongresu, "kde jsou vlastníci půdy velmi silní. Vcelku se ale nyní bohatá elita Brazílie drží zpátky. Tváří v tvář hospodářskému růstu 5,7% ve druhém čtvrtletí 2004 píší finanční komentátoři o povznesené "náladě šampaňského" na burze, Světová banka chválí vládu Luly, která přesně platí splátky na státní dluh ve výši 300 miliard.

"Podnikatelé jsou nyní šťastní, poněvadž původně měli z Luly velký strach", míní Betto. "Někteří jsou však přece znepokojeni, poněvadž vidí, že reformy politického systému a daní je ještě připraví o moc." Námitky levých kritiků, kteří očekávali konfrontaci s finančním kapitalismem, Betto odmítá: "Lula vyhrál volby, ne revoluci. A konzervativní síly jsou v Brazílii dobře organizované. V protikladu ke spornému venezuelskému prezidentu Hugo Chavezovi pochází Lula ze sociálního hnutí bohatého na tradice. Ale Chavez je demokraticky "ultra legitimní" a má Lulovu plnou podporu.

"Musíme se pohybovat v rámci demokracie, ne ze slabosti, ale z přesvědčení", říká kdysi revoluční teolog osvobození Betto, který za brazilské vojenské diktatury v letech 1969 až 1973 seděl ve vězení. Revoluce se musí dělat, když není žádné jiné cesty", říká dominikán vystupující nyní ve tmavém obleku obchodníka. "Dnes máme demokratickou cestu."

Uveřejněno v časopisu Kritisches Christentum č. 282+283, listopad-prosinec 2004.