27. 12. 2004
Ve Francii vypukl skandál kolem osvobozovací akcePropuštění novináři vypovídajíMinulé úterý Francie oznámila ukončení více než čtyř měsíčního dramatu dvou unesených novinářů Georgese Malbrunota a Christiana Chesnota. Francouzská média kauzu pečlivě sledovala a po návratu obou propuštěných vyšla doslova záplava článků o jejich pobytu a zejména o jejich únosu v Iráku. Jejich první svědectví ještě více rozvířilo aféru kolem pravděpodobně soukromé osvobozovací mise francouzského poslance Didiera Julii. |
Jak tedy vypadají jejich zážitky ze sluncem rozpáleného Iráku?Georges Malbrunot a Christian Chesnot byli uneseni společně se svým syrským řidičem v pátek 20.srpna na cestě poblíž Nadžáfu. Najednou se před nimi objevil zátaras a několik ozbrojených mužů. Všichni tři byli zajati, únosci jim zavázali oči a naložili je do kufrů aut. Za chvíli dorazili k malému domku, kde zůstali tři dni. Poté je ozbrojenci předali jiné skupině tzv. Islámské armádě. Podle výpovědi řidiče Al-Joundiho jim únosci zabavili hodinky, pasy, knihy a veškerý filmový materiál. "Chovali se k nám však přátelsky. Ujistili nás, že nás propustí za jeden nebo dva dny.". Al-Joundi dále uvedl: "Uvědomovali jsme si, že nás nezadržují extremisté, kteří by to udělali bez důvodu. Jedná se o hnutí národního odporu proti okupačním silám". K cti ale řidiči Al-Joudimu neslouží fakt, že sám byl kdysi členem strany Baas. Mimo jiné charakter Islámské Armády by mohla upřesnit i skutečnost, že popravila italského novináře Enzo Baldoniho, a to na stejné cestě. Zadržovaní pobývali v hermeticky uzavřených místnostech, bez čerstvého vzduchu. Tváře svých únosců nikdy nepoznali, stejně jako nikdy nezaslechli hlasy svých stráží, kteří měli zakázáno s nimi mluvit. Po několika dnech bylo navázáno spojení mezi představiteli sunnitského odporu a únosci. O celé záležitosti se dověděly i francouzské úřady: teroristé požadovali zrušení "šátkového zákona." Po této podmínce se do věci vkládá i prezident Jacques Chirac, aby požádal o pomoc šejka ze sousedního Kataru. Společně dosáhli toho, že katarská televize Al-Džazíra odvysílala prosbu o propuštění novinářů. V této době ale Američané provádějí ofenzívu proti nepokojům v sunnitském trojúhelníku v Iráku. Tato akce zvyšuje paranoiu místních povstalců a ti jsou stále více podezřívaví ke všem cizincům. Postupně se vyostřují i vztahy mezi Paříží a Bagdádem. Jak tvrdí deník Le Figaro, obě země měly stejné zájmy.( Tj. rebelové zajímají rukojmí, aby podkopali postavení premiéra Allávího, proto je v zájmu Francie i Allávího vlády usilovat o jejich propuštění). A nejen to, v jednom iráckém deníku se dokonce objevil článek, který připisoval "částečnou odpovědnost za únos novinářů" Chirakovi. Podle Allavího slov si "měli Francouzi iluze, že zůstanou mimo tohle všechno". Stejné zájmy tedy nesehrály žádnou důležitou roli.. Francie dále zkoušela všechny možnosti, jež by mohly vést k osvobození Malbrunota a Chesnota. Ministr zahraničí Michel Barnier se vydal na cestu po hlavních městech Blízkého východu (s výjimkou Bagdádu). Nové světlo do události vneslo až svědectví zmíněného řidiče. Ten byl "objeven" při americké ofenzívě proti městu Fallúdža 12.listopadu. Al-Joundi byl i s celou rodinou převezen do Francie, kde se podrobil výslechu od tajné služby. Dny pomalu plynuly jeden za druhým bez významnějšího pokroku. Pár dní před svátky nic netušící Chirac klidně odjel na prázdniny do Maroka. Už v letadle se překvapený prezident dověděl o propuštění obou francouzských občanů. Vive la France! Přes šťastný konec dramatu v Paříži vypukl skandál kolem "l'affaire Julia". Tato aféra nese jméno hlavního protagonisty, poslance UMP Didieru Juliovi, který se údajně pokusil na vlastní pěst osvobodit oba novináře. Jeho kontroverzní neúspěšná mise vyvolala hněv některých představitelů, např.ministra zahraničí Michela Barniera. Součástí Juliovy skupiny byl i Philipe Brett, kontroverzní postava a spoluzakladatel lobby na podporu Saddáma Husajna. Brett vystoupil v televizi Al-Arabíya a prohlásil, že se s Chesnotem a Malbrunotem setkal. Později uvedl stejnou informaci i pro Evropu 1. Přesto celá "osvobozovací akce" končí neúspěchem. A nejen to, vlna kritiky "osobní iniciativy Didiera Julii" povážlivě narůstá, tentokrát od Chiraka i premiéra Raffarina. Po svém návratu uvedli Chesnot a Malbrunot uvedli, že se s Brettem nikdy nesetkali. Přesto si Juliiova skupina připisuje eminentní vliv na osvobození novinářů. Válka slov mezi Juliem, jeho spolupracovníky a vládou neutichla ani během Vánoc. Obě strany si osvojují podíl na propuštění žurnalistů a vzájemně se obviňují. K prošetření celé aféry bude v příštím roce vytvořena i parlamentní komise. |