Stálo tam, že v Holandsku zaměstnavatelé platí svým zaměstnancům třináctý plat na dovolenou, čtrnáctý na Vánoce, dále jim platí benzin na cestu do práce, oběd v závodní jídelně je za 1 gulden a další a další. A prof. Šik se ptal -- to jsou holandští kapitalisté takoví lidumilové a dávají všechno svým zaměstnancům? A hned si odpověděl -- ne, ale holandští kapitalisté mají jen dvě možnosti. Buď to dají svým zaměstnancům nebo státu na daních. Nic mezitím. Pak je jednoduché si spočítat, že než státu na daních, je lepší to dát svým zaměstnancům, protože získají vděčnou a loajální pracovní sílu, která se pro ně v případě potřeby přetrhne.

Tato holandská cesta, to je vlastně sociální stát, ten sociální stát, který dnes všichni demontují ve jménu zisků bohatých. Sociální stát znamená, že se každý bude podílet na chodu státu podle svých možností (podle příjmů) a stát trochu přerozdělí nekřesťanské příjmy bohatých.

Ještě v roce 1960 nejbohatší pětina lidstva příjmově "přečnívala" nejchudší 30x, v roce 2000 je to 82x. Obrovské zvýšení příjmů na jedné straně přináší automaticky snížení příjmů na druhé straně. Ve Velké Britanii je (podle údajů britského tisku) jedna třetina Britů "vyloučena ze společnosti" a druhá se "trvale obává toho, aby se nepropadla do té spodní". U nás 60% lidí příjmově stagnuje, padá dolů nebo už na dně je. 60% lidí pobírá nějakou podporu.

V USA i v západní Evropě pokračuje prudký pokles minimálních mezd. Pohlcování menších firem nadnárodními společnostmi znamená ztrátu zaměstnání nejen pro dělníky, ale i pro manažery pohlcených firem. Prohlubování větších mzdových nepoměrů je zatím nejvíce zjevné ve Spojených státech a Velké Britanii, tedy zemích, které nejrychleji "deregulovaly" svůj pracovní trh. 80 procent nových pracovních míst vzniká v oborech sektoru služeb, kde jsou nejnižší mzdy.

Očekává se, že zisky firem, které v posledních letech rostou dvojciferným tempem, se budou i nadále ohromujícím způsobem zvyšovat, při čemž má pokračovat stálý pokles reálných mezd a dávek. Na západě dnes (po pádu komunismu) vládnou akcionáři a zvyšování zisků (dividend) je prioritou. Výnos připadající na jednu akcii se u největších 500 korporací od roku 91 více než zdvojnásobil.

Po pádu komunismu kapitalismus nesmírně posílil. Socialistický blok donutil kapitalisty zřídit tzv. sociální stát. Strach z komunismu zajistil pracujícím na západě slušnou životní úroveň. Dnes je situace jiná. Sovětský svaz je minulostí a hrozba sociálního státu pominula. Dnes se všichni předhánějí v jeho likvidaci. Slova jako solidarita se stávají nadávkou. Dnes platí jediné - zisk, zisk a zase zisk. Dividendy za tu dobu stoupají, mzdy stagnují nebo i klesají. V Německu se mluví o prodlužování pracovní doby až na 50 hodin týdně. Bez zvýšení mezd samozřejmě. A němečtí dělníci na to přistupují - bojí se, aby podniky neodešly do "lacinějších" zemí na východě. Bohatí jsou stále bohatší a chudí čím dál chudší.

Současná situace na politické scéně mi připomíná situaci na Sicilii. Tam se sicilská mafie dostala do krize. Vydíraní podnikatelé opouštějí Sicílii - stěhují se pryč. Zisky mafie klesají. Proto se sicilští mafiáni rozhodli, že jim musí platit všichni obyvatelé "jejich" oblasti. Včetně důchodců i nezaměstnaných. Politici snižují daně pro bohaté a zavádějí nové daně (DPH) pro chudé. A já nevím, jestli se mafiáni poučili od politiků, nebo jestli politici užívají praktiky italské mafie.

Specifickou společenskou identitou jsou naši emigranti, kteří po vpádu sovětských vojsk opustili svou vlast a rozprchli se po celém světě. Tito lidé mají nepřenositelnou zkušenost ze života. Znali život za "socialismu" ze kterého utekli a žijí v kolébce kapitalismu. Žijí a porovnávají. Najednou vidí, co nevidí mnoho lidí u nás. Mnoho lidí u nás si myslí, že život na západě je něco jako život Ewingů z Dallasu. Ale tito lidé vědí, že není všechno zlato, co se třpytí. Najednou poznávají, co znamená zdravotní pojištění, co znamená zajištěná penze, ale hlavně co znamená jistota zaměstnání.

Na stránkách Britských listů píší o svých zkušenostech se životem v bývalém Československu a nyní v USA nebo v Kanadě. A jejich psaní je mnohem objektivnější než psaní našich pisálků, kteří nikdy nepoznali skutečný život venku, kteří tam nikdy nehledali práci, ani tam nebyli nemocní.

Nelze pořád zakrývat pravý stav věcí a kráčet anglickou třetí cestou (Blairova Third way) přes močál k utonutí v jeho německém novém středu (Schröderovo Neue Mittel). Toto je boj o budoucnost. A i vítězství pravice může být jen a jen dočasné. I otroci se vzbouřili.

Naopak ekonom Martin Wolf argumentuje ve své nové knize, na základě široké věcné dokumentace, že otevřené globální mezinárodní podnikání vede k výraznému růstu všeobecné prosperity ZDE