Senátní výbor pro armádu pořádal slyšení, jejichž ničivý dopad chtěl Rumsfeld neutralizovat. Rumsfeld si stěžoval, že od něho Kongres "znovu a znovu" vyžaduje informace. Ale ještě víc rozhořčen byl přčedvoláními k výslechu, která dostávají činitelé ministerstva obrany od mimořádného prokurátora, který vyšetřuje případ Valerie Plamové. (Karl Rove, Bushův politický poradce, je obviňován, že záměrně dekonspiroval tajnou agentku CIA Valerie Plamovou uprostřed kontroverze týkající se tvrzení, že Saddám Husajn kupoval uran z Nigeru. Dekonspiraci Plamové vyšetřuje vysoká porota ZDE a ZDE.) Pentagon, stěžoval si Rumsfeld, se "téměř úplně zadřel", v důsledku těchto slyšení. Rumsfeld přiznal, že ho mezinárodní skandál ohledně vězení v Abu Ghraib nepříjemně zaskočil: "Ono existuje tolik mezinárodních organizací!"

22. června zveřejnil Bílý dům dokumenty týkající se politiky o mučení, včetně směrnice, kterou Bush podepsal dne 7.února 2002 a v níž se praví, že má "pravomoc podle ústavy" zrušit Ženevské konvence, že Taliban a al Kajda, které Ženevské konvence nepodepsaly, jimi nejsou chráněny, a že proto Bush "odmítá v tuto chvíli vykonávat tuto pravomoc". Rumsfeld se tím dal do ofenzívy v rozšiřujícím se boji Bushovy vlády o důvěryhodnost.

Viceprezident Dick Cheney minulý týden zaútočil preventivně, když zopakoval, že prý existoval vztah mezi al Kajdou a Saddámem Husajnem. Cílem Cheneyho útoku byla komise pro vyšetřování 11. září, která je nebezpečně nezávislá. Její republikánský předseda Thomas Kean odpověděl, že neexistují "věrohodné důkazy", že by spolu Saddám a al Kajda spolupracovali. Demokratický spolupředseda komise Lee Hamilton vysvětlil, že al Kajda požádala Saddáma Husajna o pomoc, ale že byla odmítnuta. o odmítnutí bylo tím "vztahem mezi Saddámem a al Kajdou". Bush a Cheney se naproti tomu snažili vytvořit dojem, že vztah mezi Saddámem a al Kajdou byl přátelský.

Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění podporuje Bushovu válku proti terorismu nyní ve Spojených státech 39 procent obyvatelstva, od dubna je to pokles o 13 procent.

Od 3. března 2004 vydala Bushova a Cheneyho předvolební kampaň 80 milionů dolarů většinou na zápornou reklamu, zaměřenou proti soupeři, demokratickému kandidátu Johnu Kerrymu. Záměrem bylo zničit Kerryho tak, jak se stejnou zápornou kampaní podařilo v roce 1988 Bushovi otci zničit demokratického kandidáta Michaela Dukakise. Jenže tentokráte tato strategie nefunguje.

Vzhledem k tomu, že je Kongres v republikánských rukou, jakákoliv kontrola vlády byla v podstatě odstraněna. Většina médií buď Bushe podporovala, anebo byla zastrašena. Cheney sám zatelefonoval řediteli jedné mediální korporace a stěžoval si na "neposlušného" komentátora. Političtí poradci, řízení Karlem Rovem z Bílého domu, systematicky telefonovali šéfredaktorům a produkčním televizních pořadů a vyhrožovali, že pokud budou noviny a elektronická média nevstřícná, republikánská vláda jim nebude poskytovat informace a rozhovory, což stejně nedělá.

Jenže většina lidí podporovala útok na Irák proto, protože si myslela, že se Saddám podílel na útocích z 11. září. Bush jim vylíčil, jak vznikne po válce v Iráku nový světový pořádek, že se bude osvobození Iráku podobat osvobození Francie, že na Blízkém východě rozkvete demokracie a Palestinci se tiše podřídí Arielu Šaronovi.

Potíž je, uzavírá autor, že neokonzervativní proroctví záměrně potlačila skepsi amerických výzvědných služeb, armády a ministerstva obrany. Kdyby neodmítl profesionalitu základních amerických institucí, zaručujících bezpečnost státu, Bush by nemohl prosazovat svou argumentaci. A nyní má problém, že se mu jeho realita rozkládá.

Kompletní článek v angličtině ZDE