Vojáci nejsou jako obyčejní civilisté. Vzdávají se práva činit základní rozhodnutí o svém vlastním životě. Jakmile složí přísahu loajality, nerozhodují už pak o tom, co budou dělat, kam mají jet ani jak to budou dělat. Nemohou si vybírat mezi žádoucími a nežádoucími válkami.

Armády využívají donucovacích prostředků, protože vědí, že jedině tak lze docílit toho, aby byly vykonány nepříjemné a nebezpečné úkoly.

Ve svém smutku lze odpustit Rose Gentlové, že kritizovala roli britské vlády na smrti jejího syna. Totéž platí o její dceři Maxine, které je ještě k tomu teprve 14.

Jenže matku i dceru, které hněvivě a předčasně odešly ze setkání s náměstkem britského premiéra Johnem Prescottem, citují široce britská média, jako by šlo o orákula ohledně politiky pro Blízký východ a ohledně etiky vojenské práce. Debata o tom, jaká má být politika vůči Iráku, začne být beznadějně iracionální, jestliže se začnou citovat postoje nejbližších příbuzných mrtvých vojáků, jako by tito lidé měli mimořádně hluboké porozumění tomuto regionu a jeho problémům.

Kdyby byl syn Rose Gentlové usmrcen při automobilové nehodě na silnici, jak se to děje každoročně 350 jejím skotským spoluobčanům, stala by se tak paní Gentlová rázem odbornicí na bezpečnost britských silnic? A aniž bychom chtěli být vůči paní Gentlové jakkoliv drsní, co si myslela, že je nejvýznamnější charakteristikou organizace, do které Gordon vstoupil?

A přesto řekla Rose Gentlová v britském rozhlase, že její syn vstoupil do armády, aby mohl cestovat, jako by to byl důvod, proč vznikají armády. Zdůraznila také, že její syn byl usmrcen ve "špinavé válce". Ale která matka, zlomeně klečící vedle mrtvoly svého syna, kdy prohlásila, že válka, která ho usmrtila, je "čistá"?

List Independent v pátek citoval hněv rodiny Gentlových v redakčním komentáři, který argumentoval, že válka v Iráku je nepopulární. No, to je bezpochyby pravda. Malé války ve vzdálených zemích, bez naléhavého ospravedlnění, proč je vést, bývají nepopulární, a to nejen u lidí, kteří je jsou nuceni vést.

Můžeme hovořit znovu a znovu o tom, že se nenalezly zbraně hromadného ničení, ale nikam s tím nedojdeme. Ano, selhání koaličních vojsk připravit se na situaci v poválečném Iráku bylo zoufale skandální. Bylo také nepochopitelné: Spojené státy a Velká Británie jsou dvě země, které tak úspěšně zorganizovaly vytvoření občanské společnosti v poválečném Německu.

Avšak právě to selhání spojeneckých vojsk připravit se na své úkoly zintenzivňuje jejich morální povinnost splnit tyto úkoly nyní. Ano, právě ti, kdo protestovali proti útoku na Irák, by se nyní měli energicky stavět proti předčasnému stažení koaličních vojsk.

Protože jestliže byl útok na Irák neodpovědný, jak tvrdí, a neospravedlnitelný, nebylo by nyní zločinecky neodpovědné, kdyby Britové prostě odešli od situace, kterou nyní v Iráku pomohli vytvořit? Není to morálka řidiče automobilu, který způsobí dopravní nehodu a pak od ní uteče? Nemůžete ospravedlnit, že jste jeli nebezpečně a způsobili dopravní nehodu: o to méně můžete ospravedlnit, že byste nechali ležet zraněného chodce uprostřed silnice, kde slepě velkou rychlostí projíždí ostatní provoz.

Kvalitní tisk a BBC v žádném případě nemají povinnost souhlasit s vládní politikou vůči Iráku, ale mají povinnost zajistit, aby veřejná diskuse v této věci byla racionální a jasná.

Chudák zraněná Rose a Maxine nedokáží pochopit, za co položil mladý Gordon svůj život. Doufejme, že za deset let budou moci navštívit prosperující Irák, kde se už válka nepovede. Že si pak konečně uvědomí, že jeho a jejich oběť nebyla nadarmo a jejich srdce naleznou mír.

Kompletní článek v angličtině ZDE