Vždyť od tohoto roku nebyl, s výjimkou zákona o dluhopisech, přijat jediný zákon upravující oblast bydlení. Naskýtá se příznivá šance provádět opravdovou moderní evropskou a tím také sociálně demokratickou bytovou politiku.

Prvním úkolem by mělo být vypořádat se s problematikou deregulace. Ta se stala vynikajícím politickým klackem na ČSSD. Na rozdíl od vedení US-DEU, které se nemuselo vzhledem k nulovým preferencím obávat prosazování razantního sociálně neúnosného zdražování nájemného, v případě ČSSD je tomu naopak. Všichni, kteří jsou ohroženi razantní deregulací jsou jejími potenciálními voliči. Nebude to snadné. Nelze vyloučit tlak i ze strany dalšího z koaličních partnerů. Soudím tak podle dosavadní postojů a projevů jeho odborníků na bytovou otázku. Domnívám se, že východisko ze současné patové situace nemůže spočívat v další polemice o míře plošného zdražování, zdali jednou nebo třikrát o 10 či 15 procent popř. v opakovaném poukazování na sociální důsledky razantního zdražování. Nejlepší a nejúčinnější řešení spatřuji ve vypracování nové koncepce dalších úprav nájemného.

Tato koncepce by měla zajistit takovou úpravu nájemních vztahů, která odpovídá objektivním ekonomickým a sociálním kriteriím a respektuje práva všech jejich účastníků. Taková úprava by byla mimořádně významným faktorem ekonomické a sociální stability společnosti. Zároveň v tom spočívá nejlepší obrana před útoky, které ohrožují voličskou základu ČSSD. Podstatné však je, že tato koncepce by měla vést k objektivizaci nájemného. Toho nelze dosáhnout plošným zdražováním, ale citlivými úpravami pravděpodobně v obou směrech. Dosažení tohoto cíle je celospolečenským zájmem. Nová koncepce je nezbytná také proto, že tzv. deregulace neposkytuje řešení, nevede k sociálně tržní bytové politice, ale do slepé uličky. Nutno odmítnout tvrzení, že deregulace je hlavním tématem bytové politiky. Tak tomu je v případě mluvčích Sdružení majitelů domů což je pochopitelné. Na prosazení svých parciálních zájmů uvažovali i o angažování známého velkohubého advokáta Fagana včetně podávání trestních oznámení na řadu předních politiků. Cožpak lze vážně brát argumenty, že nejlepší cesta k trhu s byty spočívá v nekonečném plošném zdražování nájemného bez ohledu na makro i mikroekonomické souvislosti ?

Domnívám se, že hlavním tématem úpravy nájemného je přechod na místně obvyklé nájemné. Dobrý základ k tomuto přechodu poskytuje odmítnutý návrh zákona o nájemném. To byl krok správným směrem. ČSSD by si však neměla nechat, tak jak se stalo a zjevně bylo příčinou jeho neschválení, vnutit v zájmu zachování vratké koalice již odsouzené k zániku, ustanovení o dalším trojím plošném zdražování nájemného. To byl vážný ústupek od programu ČSSD a projev podléhání pravici. Bylo přece jasné, že spory o nájemné se US-DEU snaží dokázat, že zůstává věrná svému kvazi liberálnímu programu a tím si zachovat tvář před zbývající hrstkou svých voličů a zároveň výrazně poškodit ČSSD. Diskuse by se měla soustředit na vytváření předpokladů pro zavedení místně obvyklého nájemného, které nebude snadné, a nikoliv na výpočet průměrného nájemného, jako základu pro stanovení jeho obecné úrovně, která má nulovou vypovídací schopnost pro určení nájemného v obci X, ulici Y a bytu v určitém domě ve čtvrtém poschodí. A o to právě jde, a to neumožní průměr nájemného jakéhokoliv souboru bytů.

Výsledkem odmítnutí uvedeného návrhu zákona je, že v ČR neexistuje právní úprava nájemného. To není dobrá situace a je nezbytné, aby byla urychleně překonána, i když někteří odvážlivci tvrdí, že výsledkem je nejliberálnější úprava nájemného v Evropě.

ČSSD získala šanci dokázat v mimořádně sociálně citlivé oblasti, jakou je bytová politika, že jejím cílem je zabezpečení práva na bydlení pro občany ČR. V tomto smyslu bude bytová politika testem nové koaliční vlády.

Prof. Ing. Jaromír Císař, CSc je bývalým ministrem pro místní rozvoj