Chápu, že předseda vlády neví všechno, ani vědět nemusí. Od toho má odborný aparát, neboť vláda se snad má skládat z odborníků, ministrů a další odborníci pracují (nebo by snad pracovat měli) na jednotlivých ministerstvech. Takže pokud třeba i pan ministr neví a nezná, měl by znát alespoň jeho odborný aparát.

A každý ministr by měl mít tak velkou osobní statečnost, aby pokud ví, že se dějí věci tak špatné, o kterých pan David teď píše a on je změnit, či zastavit nedokáže, měl by o nich informovat veřejnost a odporoučet se. Jistě, jeho kariéra v politické straně by byla ohrožena, ne-li na nějaký čas zničena, ale zachoval by si tvář a získal by důvěru mnoha potencionálních dalších voličů. Vím, že to vůbec není jednoduché, ale mělo by to smysl.

K čemu je teď platné, že se to dozvídáme ?

Nemusí být člověk ministrem, aby si kladl otázky. Například jak je zajištěna kontrola nakládání s majetkem svěřeným krajům a jaké mechanizmy zajistí, abychom za nějaký čas nemuseli konstatovat, že se zase vše opakuje. Že zrovna tak, jako některé obce prošustrovaly svůj majetek a stojí před krachem, že se něco podobného nebude moci opakovat u majetku svěřeného krajům. Jistě, pokud v čele obcí a krajů stojí lidé, kteří umějí hospodařit, je vše v pořádku. A pokud ne? Pak zase státe pomoz, přeloženo do češtiny, daňoví poplatníci složte se. A plaťte.

Jenomže na to mají povinnost myslet obě poslanecké sněmovny. Od toho jsme si je "pořídili" od toho si je platíme. Jestliže mají pravomoc zákonem převést na někoho majetek, měly by mít také odpovědnost za to, aby zákonem bylo ošetřeno, že ho nikdo nemůže zcizit, případně s ním nakládat v rozporu se zájmem občanů. A mají tu odpovědnost? A z čeho vyplývá?

Moc by mě zajímalo, jestli je v jiných zemích obvyklá praxe, že odborníci, legislativci vypracují návrh nějakého zákona, ten návrh projde všemi připomínkovými řízeními, která legislativní pravidla stanoví ... vláda jej předloží sněmovně a tam začnou pozměňovací návrhy poslanců, třeba i desítky pozměňovacích návrhů, takže si všichni dovedeme představit ty konce. To co se pečlivě připravovalo, zkoumala se provázanost, návaznost na všechny další předpisy, to se rozsype jak domeček z karet. Jakmile zákon začne platit, již se připravuje novela a třeba i další.... Pro občany, kteří mají tyto zákony dodržovat, je to beznaděj.

Myslím si, že o privatizaci nemocnic by se mělo diskutovat veřejně, o jejich pozitivech i negativech. A že by o tom měli občany informovat všichni odborníci, kteří k tomu mají co říci. A nejen ti, co by rádi privatizovali. A pak o tom třeba hlasovat v referendu. Tyto kroky jsou nevratné a dotýkají se všech občanů. Takže je vlastně dobře, že pan bývalý ministr pro nás napsal tu smutnou vzpomínku na vládnutí.

Ti, kterým nějaké iluze zbývají, o ně rychleji přijdou. A snad se jako občané vzpamatujeme a začneme dávat na běh věcí větší pozor, abychom potom nemuseli jen žasnout.