27. 2. 2004
Udělejme si jasnoPan Mareš nechce legalizované potraty. Pan Mareš tudíž chce, aby ženy umíraly na zánět pobřišnice po potratech ilegálních a pokoutních. To vyplývá z železné logiky Jana Šindela. Pan Mareš dále chce, aby matky povinně donosily všechna uměle oplodněná vajíčka a rodily tím pádem sedmerčata či osmerčata. Zdá se, že pan oponent má jasno minimálně v tom, že ten Mareš (a s ním každý odpůrce potratů) je nebezpečný šílenec nebo přinejmenším nezodpovědný fanatik.
|
Přiznávám se bez mučení, že nemám jasno, jak zabránit infekci při pokoutních potratech ani pokoutním potratům vůbec. Stejně tak nemám jasno v tom, jak nakládat s nadbytečnými oplodněnými vajíčky. Ale také vůbec nevidím důvod, proč bych zrovna já měl být činěn odpovědným za vyřešení problému, který si spískal někdo jiný. Vymyslel jsem si snad já umělý potrat nebo umělé oplodňování? Kdo začne plést očka na takovém drátu, musí v nich pochopitelně pokračovat pořád dál, neboli kdo si zapne na košili první knoflík špatně, nikdy už tu košili správně nedopne. Ale je to jeho drát a jeho košile, ať je tedy necpe mně. Ano, mám jasno v jedné věci, a ať se na mě nikdo nezlobí, že to řeknu zcela bez obalu: kdo souložil dobrovolně, musel otěhotnění jako možný následek předvídat, nechť je tedy laskavě a statečně nese, s veškerou myslitelnou pomocí nás ostatních. Nesení odpovědnosti za své činy je jeden ze stěžejních principů naší civilizace, s ním ona celá stojí nebo padá. Výjimky a mimořádné okolnosti nechť případně posoudí a zváží soud, ale připustit jako pravidlo, že něčí nezodpovědnost si odskáče nevinný, to je útok na samy základy etiky a lidskosti. Problém přebytečných mimotělně oplodněných vajíček sem byl přitažen tak trochu za vlasy, ale budiž. Na vajíčko vyjmuté z těla je možno (alespoň prozatímně, do prozkoumání všech souvisejících aspektů) pohlížet tak, že tím ztratilo přirozené zázemí svého možného dalšího vývoje v samostatnou lidskou bytost a stalo se tak pouze biologickým materiálem; ani jeho mimotělní oplodnění na tom nic nemění, pokud není implantováno zpět do svého přirozeného prostředí, do dělohy. Implantované zygotě je možnost dalšího zdárného vývoje restituována, ostatní zygoty ponechané mimo tělo zůstávají "genetickým materiálem", jehož další případné použití by ovšem mělo být velmi pečlivě váženo; snad by měl být kvůli možnému (řekněme raději: velice pravděpodobnému) zneužití spolehlivě zničen. Je tu prostě příliš mnoho otazníků a netušených potenciálních problémů, než abychom si mohli dovolit nějaké lehkomyslné experimenty. |